GREEN DAY

Diskografie amerických punk rockerů je ve své podstatě jízda na horské dráze, nelze jim však odepřít, že dali mainstreamové scéně několik zásadních žánrových desek. „Středoškolská“ Dookie nebo naopak usedleji zamyšlenější, angažovaná American Idiot byly trefy do černého, ať svou bezprostředností, upřímností a nadhledem, nebo kritickými pohledy na politické uspořádání. Zdaleka ne všechna jejich cédéčka však snesou přísná měřítka, Green Day mimo majstrštyky produkují občas i citelně slabší materiál. Proto je příjemné, že Green Day letos natočili nejlepší desku od dob American Idiot, ostatně po sérii ¡Uno! – ¡Dos! – ¡Tré! by znělo sveže i daleko průměrnější dílko. O to víc potěší, že trio vyprodukovalo kolekci, která na první poslech zní veskrze obyčejně a začne rezonovat postupně, s opakovaným přehráváním a hlubším vhledem do víceznačných myšlenek a narážek.

Naštěstí se vyhnuli již dvakrát využitému formátu rockové opery a natočili formálně prostou a údernou desku, která k šíření názorů nepotřebuje rozdělení na tři dějství, ani několik příběhových postav, a bez tendencí směřovat v druhém plánu na prkna Broadwaye se obrací spíš ke kořenům punk rocku. Teroristické útoky, politické vrtochy i obavy nad osudem společnosti a personální trable tentokrát Green Day neservírují povrchně, Revolution Radio je nejniternější nahrávkou v historii kapely a ústřední témata, která Billiemu Joe Armstrongovi nedají spát, spíš letmo naťukává. Název titulu tak mate tělem, na výpravně revoluční slogany a silácká gesta je nahrávka skoupá, chvílemi je spíš úzkostlivá. „K čemu jsou láska a mír na zemi, když skoro nejsou k mání,“ táže se například v Troubled Times, která patří k pomyslným vrcholům disku, jinak spíš kousavý Armstrong.

Pravda, v jiných pasážích novinky se dokáže rozvášnit, z choulostivého tématu střílejících magorů udělal jeden z největších hitů kapely za poslední dekádu. „Bang bang! Dejte mi slávu/tátův malý psychopat a maminčin vojáček,“ huláká v typicky uhánějící a přímočaré vypalovačce, jejíž text je v souvislosti s množícími se útoky mrazivý. Na atmosféře alba je i díky tomu citelně znát, že materiál zrál postupně, bez urputného tlaku zhudebnit a otextovat každý nápad jako v případě trilogie. A i když se stále jedná o jednoduché tříakordovky, celek zní až na výjimky vyrovnaně a s typickou Armstrongovou „zdravou nasraností“ uhání kupředu. Snad jen závěr, píseň Ordinary World ze stejnojmenného filmu, by zasloužila vyškrtnout, dojem z jinak třeskuté jízdy rozmělňuje.

Přesto se zdá, že Green Day s novinkou předvedli podobný kousek jako v době vydání American Idiot; ukázali, že nepatří do starého železa a pořád zvládají natočit výstižné a kritické desky a zabalit je do přístupné fasády. Aktuální doba navíc podobným počinům přeje a skrze zasazení do kontextu konkrétní divoké éry si písně mohou sáhnout na punc nadčasovosti. Green Day budou z Revolution Radio těžit minimálně do další volby amerického lídra.

Skladby: Somewhere Now, Bang Bang, Revolution Radio, Say Goodbye, Outlaws, Bouncing Off the Wall, Still Breathing, Youngblood, Too Dumb To Die, Troubled Times, Forever Now, Ordinary World

Produkce: Green Day

MILAN ŘÍSKÝ

0