10 důvodů proč byl důležitý Elvis Aaron Presley

Rubrika:  Novinky, publikováno: 23.03.2016

„Synu, povídám, dobře se rozhodni, jestli chceš být šikovným elektrikářem, anebo zkurveným kytaristou,“ řekl malému Elvisovi jeho táta Vernon. Elvis se rozhodl správně. Stal se králem rock and rollu. Pokud ještě žije, jak mnozí doufají, osmého ledna oslavil osmdesáté narozeniny. Podle nejčastějších svědectví bydlí v Buenos Aires, má plnovous, fandí River Plate a až bude rock’n’rollu nejhůř, vrátí se, zase rozkmitá pánev a zazpívá vězeňskej rock. Elvis Presley byl klíčovou postavou historie populární hudby druhé poloviny dvacátého století a jeho debut oslavil šedesát let existence.  Zde je deset důvodů proč je Elvis důležitý.

1. Jako první dokázal propojit černou a bílou hudbu: směs gospelu, rockabilly, country, blues a možná i trochu irských skočných dokázal spojit v jeden zcela organický celek. Začalo se mu říkat rock’n’roll. Tím začala úplně nová éra populární hudby, která trvá už šedesát let. A řidič náklaďáku či uvaděč v kině se bleskurychle stal jeho králem. Jistěže ne pro všechny: „Ten chlapec zpívá botami, prsty u nohou, celým spodkem těla. Zpívá tak, jak mu příroda káže.“ (operní tenor Mario Lanza). Ale spoustě mladých lidí bez rozdílu barvy kůže na celém světě byl v padesátých a šedesátých letech vším: láskou, vzpourou, vidinou vlastní budoucnosti.

2. Půvabná scéna z filmu Forrest Gump, kdy mladý kytarista chce po chlapci, aby mu ještě jednou předvedl ony pohyby zadrátovaných nohou, je krásná smyšlenka. Pravda však je, že Elvis při zpívání provokoval trhavými pohyby, oblékal se do nevkusně růžových šatů (podle černošských chuligánů), na krku měl řetěz, koketoval se stojanem mikrofonu, svíjel se a lomcoval koleny, až musel být v proslulém vystoupení Show Eda Sullivana televizní kamerou zabírán jen od pasu nahoru. Prostě „HillbillyCat“, snad „sekáč z Buranova“, což stálo na plakátech v letech 1954–1955.

3. Ve velmi krátké době se stal zbožňovaným polobohem: všichni teenageři si rozmnožovali jeho nekvalitní fotky, jeho desky si množili pomocí rentgenových fólií, namočeným hřebenem si česali vlasy nahoru a nechávali si růst kotlety, riskujíce tím konflikt s profesory či dokonce učiteli. Na tanečním parketu pak předváděli tajně nacvičené figury gymnastického rock’n’rollu (za podobné pokusy v pražském Mánesu si několik hochů odneslo tresty „natvrdo“). V Americe ho proklínali duchovní všech vyznání, Ku-klux-klan v něm viděl zosobněné „komunistické spiknutí“. Ostatní dospělí pak máchali rukou a předvídali mu s jistotou jepičí život. Rozdělil-li někdo tak dokonale generace rodičů a dětí, dospělých a teenagerů, byl to právě Elvis. „Jeho hudba byla to jediné, co patřilo výhradně nám, a ne našim rodičům.“ (Carl Wilson, Beach Boys)

elvis_presley-1459174

4. Zpíval jen v triu s kytaristou Scottym Moorem a kontrabasistou Billem Blackem (plus jakýmsi studiovým bubeníkem). A pět singlů (v čele se skladbou Thats Alright Mama), které natočili pro memphiské vydavatelství Sun, bývá považováno za ten „nejpravější“ rock’n’roll, i když se tomu ještě pořád říkalo rock-a-billy. Od přece jen malého vydavatelství koupila Elvise firmy RCA. Elvis dostal 35 000 dolarů a cadillac.

5. V té době už měl Presley manažera. Plukovník Tom Parker jej pěkně povojensky svíral, leč Elvis, který byl stále v jakémsi vytržení, si toho nevšímal. Než nad čísly, mnohem raději trávil čas na koncertech před rozběsněným davem (přirovnatelným snad jen k americké éře The Beatles) anebo ve studiu, kdy už s bubeníkem D.J. Fontanou natočil své asi nejslavnější hity: Heartbreak Hotel, Dont Be Cruel, Jailhouse Rock, Fever a další.

6. Elvis Presley ovlivnil nejen mládež z celého světa (ačkoli manažer Parker jej nikdy nepustil koncertovat mimo území Spojených států), ale také spoustu budoucích rockových hvězd. „Před Elvisem nebylo nic. Až on mne doopravdy uchvátil,“ řekl John Lennon. Mezi další Elvisovy obdivovatele patřili třeba Jim Morrrison, Bob Dylan, Jimi Hendrix, Cream a jistěže i John Cale (The Velvet Underground) natočil úchvatnou verzi Heartbreak Hotel. Elvisova hudba pronikala i přes železnou oponu – málokdo o tom uměl tak vzrušeně vyprávět jako Pavel Bobek. A byli tu mnozí další, které Presley inspiroval: Jiří Suchý, ale třeba i Eva Pilarová, jistěže Petr Janda, Miki Volek a další zdejší rock’n’rollová princátka. Král byl jen jeden: Elvis.

7. Král se bál. Elvis měl skutečně až panický strach ze svého manažera, který mu od roku 1960 na celých osm let zatrhl jakékoli vystupování. Elvis se nesměl objevit na pódiu ani v televizi, byl-li ke spatření, pak v nějakém kýčovitém filmu coby kovboj, pašerák, psanec, potápěč a výjimečně i zpěvák. Z londýnského Wembley nabízeli Parkerovi 100 000 liber za jedno vystoupení. „Pro mne a pro můj štáb by to šlo, ale co chudák můj hoch?“ odmítl Parker. Chtěl „rozdávat“ Elvise lidem jako vzácnost, ale spíš ho tím pomalu odsouval do zapomnění. Ostatně i povaha populární hudby už se hodně změnila.

8. Až v roce 1968 Parker už poněkud obtloustlému Elvisovi „povolil“ jedno koncertní a pár televizních vystoupení. Ovšem ani jeho ohebný, sametový hlas už nebyl tak přitažlivý jako kdysi. Přece však ještě zpočátku sedmdesátých let dokázal nahrát hitparádové hity jako Burning Love, In The Ghetto (u nás Karel Zich, jemuž se dokonce přezdívalo „český Elvis“) či Suspicious Mind.

9. Vlastně svého „hocha“ zavřel do zlaté klece, vily Graceland, a obklopil osobními strážci. Jak už bylo zmíněno, Presley nikdy nekoncertoval mimo Ameriku a léta ani tam. Kdo ho chtěl vidět, musel na některý z jeho celovečerních filmů. Natočil jich 33 a většina měla nejen mdlý děj, ale bohužel i hudbu. Z finančního hlediska byl plukovník pro zpěváka požehnáním, ale z uměleckého hlediska katastrofou. Vydělal víc po smrti, než během svého naneštěstí tak krátkého života. „Když jsem se dozvěděl, že Elvis ,natáhl perka‘, v tu chvíli mi došlo, že jsem si poslední dobou vlastně nebyl vůbec jist , do jaké míry je ten člověk naživu. Svatokrádežné úvahy? Skutečnou svatokrádeží je spíš tato deska.“ (z recenze jedné posmrtné desky Elvise Presleyho v časopise Sounds)

10. Počet Presleyho desek vydávaných dodnes po celém světě nemá konce. Nejznámější sběratel Elvisových nahrávek Vince Everett má ve svém londýnském obchodě na Earlham Street 780 různých alb a 1200 singlů nebo EP. Prodej jeho nahrávek se odhaduje asi na tři sta milionů kusů.

Josef Vlček

(Navštíveno 1 072krát, z toho 1krát dnes)
0
 

Hodnocení k článku

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...Loading...

Tagy



Související články