Devět dnů před kulatými sedmdesátinami podlehl následkům dlouhodobé fibrózy plic, se kterou se v letošním roce potýkal stále častěji a už v létě musel s Blue Effectem některé koncerty zrušit. Kytaru studoval na pražské konzervatoři u profesora Milana Zelenky, ale už v šestnácti začínal v legendárních Kometách. Po jejich rozpadu se stal v polovině 60. let členem skupiny Fontana, záhy přejmenované na Matadors, se kterou se vypracoval na našeho klíčového rockového kytaristu. V listopadu 1968 stál u zrodu Blue Effectu, který v letech normalizace vystřídal názvy Modrý efekt i M. Efekt a také různá obsazení, jež spojovala nezaměnitelná Hladíkova kytara, což platilo i pro omlazenou sestavu z roku 2004, kdy po čtrnácti letech skupina obnovila činnost.
Radim Hladík se nebránil ani spolupráci s jazzmany, koncertoval s písničkářem Jaroslavem Hutkou a zapomenout nesmíme ani na spolupráci na slovenské scéně s Pavolem Hammelem a Mariánem Vargou, po které zůstala albová trilogie Zelená pošta (1972), Na II. programe sna (1976) a Labutie piesne (1993). Poslední řadovkou domovské skupiny zůstane triové album 33 (1981) s Leškem Semelkou a Vlado Čechem. Spekulace o novém albu s rockovou omladinou už zůstanou jednou provždy liché, naposledy se Blue Effect sešel ve studiu před pěti lety, když natáčel Hladíkovu hudbu včetně titulní písně k filmu Posel režiséra Vladimíra Michálka. Po loňském úmrtí Oty Petřiny ztratila tuzemský rock dalšího kytarového mistra a v neposlední řadě také skvělého člověka.
Pavel Víšek
Loading...
