Monika Načeva bilancuje svou dlouholetou spolupráci s Michalem Pavlíčkem akustickou deskou Na svahu. Album, které právě vychází a obsahuje nejvýznamnější písně jako Udržuj svou ledničku plnou, Nebe je rudý, U Anděla, Obrovský slunce a Mami v nových aranžmá natočili s Pavel Bořkovec Quartetem v komorním složení.
Nahráli jste spolu dvě desky, první Možnosti tu sou… již v roce 1994. Jak tehdy k takovému setkání došlo?
Načeva: Já měla kapelu, ve které hrál Tadeáš Věrčák, a byl to hodně velký underground. Nápad udělat moji samostatnou desku patřil Tadeášovi, který se znal s Michalem a chodil k němu pro rady. Mně se tehdy klepala kolena, co na to Michal řekne.
Pavlíček: Tadeáš byl takový můj kytarový bratr, který zapříčinil moje první setkání s takovou divokou, syrovou dívčinou, která z hlediska projevů byla pro mě hodně svérázná. Též hodně zajímavá jako člověk a velice inspirativní. Vůbec jsme se neznali, já pro ni napsal písničky a poprvé jsme se potkali, když jsem jí pouštěl demáče, které jsem připravil, a pak jsme šli do studia. Jelikož předtím neměla zpěvácké zkušenosti, tak jsme se Tadeášem nevěděli co a jak ji přesně napsat. Po Možnostech… Monika nasadila svůj ucelený výraz, ví co chce a ví jak to sdělit. Byla to docela rychlá akce, protože než se jde do studia, lidi se navzájem oťukávají. Dodělalo se Možnosti tu sou… a naše cesty se pak na nějaký čas rozdělily. Setkali jsme se po dvanácti letech na albu Mami. To druhé setkání bylo daleko intenzivnější než to první. Znali jsme se nejenom po profesní stránce, ale napojili jsme se na sebe i lidsky, stali se z nás přátelé a od té doby funguju s Monikou nejenom na čistě profesní bázi. Hrajeme spolu koncerty a natáčíme, ale je tady i vnitřní propojenost.
Jak přišel ten nápad znovu přearanžovat skladby z těch dvou desek?
Pavlíček: Hráli jsme hodně koncertů ve dvou, pouze s akustickou kytarou a věděli jsme, že ty skladby znějí dobře i v této podobě. Monika přišla s tím, že bychom je mohli zachovat v akustické podobě a přitom je obohatit. Takže jsme k sobě přizvali Pavel Bořkovec Quartet a aranžmá Alexeye Aslamase a Matěje Kroupy pro smyčce a koncerty, které jsme spolu odehráli, fungovaly výborně. Skončilo turné a já jsem navrhl, abychom rychle udělali desku, protože to mělo fakt atmosféru. Takže jsme to celé natočili živě ve studiu během dvou dnů.
Načeva: Ono to prostě vše do sebe zapadlo. Viděli jsme na koncertech, jak na ty skladby lidi reagují, měli jsme je připravené, a proto když jsme šli do Karlínského studia Českého rozhlasu, za dva dny jsme každou skladbu natočili několikrát a pak jsme vybrali ty nejlepší verze a bylo to. Klukům z Pavel Bořkovec Quartetu se podařilo trefit se přesně do nálady skladeb a vše zaranžovat podle toho, jak to my s Michalem hrajeme. Pak jsme se začali my trošku přizpůsobovat jim a díky tomu vznikl takový živý organismus, který dal definitivní podobu skladeb. Deska se jmenuje Na svahu podle názvu jedné ze skladeb.
Proč jste nenahráli i skladby z dalších Moničiných desek?
Načeva: Spojovacím článkem této desky jsou i texty Jáchyma Topola, který je jednou z příčin, proč jsme s Michalem před lety začali spolupracovat. Skladba Zavři má též text od Jáchyma, i když Michal ho objevil pro svou desku a já jsem ji nazpívala. Takže do kontextu tohoto alba naprosto zapadala. Moje další desky jsem dělala s jinými muzikanty a jinými básníky.
Od desky Mami uplynulo již devět let a Jáchym Topol píše dál. Nepřemýšleli jste o další nahrávce s novým materiálem?
Pavlíček: Já bych byl samozřejmě velice rád, ale nejdřív bych chtěl, abychom odehráli další sérii koncertů s kvartetem. Předchozí turné mělo pouze osm koncertů.
Načeva: Já bych taky chtěla, ale jestli přemluvíme Jáchyma Topola je jiná věc, protože už dávno prohlásil, že básně už psát nechce. Ale máš pravdu, že toho má napsaného a zatím nezhudebněného docela dost, takže i tato varianta je dost pravděpodobná.
Rozhovor vyšel v červencovém čísle časopisu Rock&All.
Ivan Ivanov
Loading...
