FOTO, LIVE: The Cure přijeli spasit Prahu

THE CURE se po osmi letech vrátili do Prahy v roli hrdinů, na které všichni čekali jako na spasení. Téměř vyprodané O2 Areně kapela přichystala tříhodinovou upřímnou show plnou emocí i hitů. Robert Smith potvrdil, že je bohem outsiderů, který na světě nemá a nebude mít obdoby.

Tentokrát se v aréně tolik netancovalo… A proč by taky mělo? Její prostory zaplnila zvláštní atmosféra, kdy měli zákonitě všichni přítomní pocit, že je všechno, jak má být. Že se právě teď vyskytují na tom nejpříjemnějším místě na planetě. V blízkosti významné kapely, která udávala směr i srdeční tep žánrům jako post-punk, gothic rock a new wave.

V hudebním světě, na kterém se čím dál víc podepisuje uspěchanost a strojenost, je skoro nepředstavitelné zaujmout od začátku do konce vystoupením se stopáží nad jednu a půl hodiny. The Cure to dokázali dvojnásobně, a to s rozmanitým setlistem o 31 písních! Britské ikony předvedly hudbu v nejčiřejší možné formě, během které si nad časem nikdo hlavu nelámal. Místo toho koncert vzbuzoval melancholii, pochmurnost i euforické pocity naděje. Ač se určité momenty v prostředku show malinko táhly, skladby jako In Between Days a Just Like Heaven ji okamžitě navrátily zpět do výšin celkového dojmu, až na úroveň nebe. V té mimo jiné celé tři hodiny setrval baskytarista Simon Gallup, jehož pohyby a basová linka ztělesňují nezaměnitelnou součást The Cure.

Všechny okolnosti do sebe zapadaly. Devadesátkové projekce snímající nepřetržitě jen jeden statický záběr, adekvátní barevná světla a dav naladěný na stejnou vlnu. Třešničku na dortu dotvořil dokonalý zvuk, který byl přesným opakem toho, co lze v O2 Areně většinou očekávat. Průřez svou rozsáhlou diskografií formace představila ve čtyřech vyvážených blocích, z nichž poslední zakončily největší a nejveselejší hity. Pokud do té doby někdo dokázal oponovat euforii, u kultovních Boys Don’t Cry nebo Friday I’m In Love se zkrátka nemohl ubránit. Robert Smith je osobnost a idol zlomených srdcí i milovníků hudby.

Foto: Jakub Deml, text: Vojta Tkáč

0