Ten ještě z módy nevyšel...

Mít hlasový fond, který ohromí publikum čistým, nosným tónem? To je důležité leda v La Scale, vždyť úplně stačí si pořádně zařvat od plic, řekne si možná opovržlivě mnohý skalní rocker. Aby bylo jasno – nic proti jadrným chraplákům, jako byla Janis Joplin nebo extravagantním vokálním šílenkyním typu Björk. Následující článek se ovšem zaměřuje právě na onen typ zpěvaček, jejichž hlas by těžko zpochybnil byť i ten nejkonzervativnější kritik. Ony prostě zpívat umějí či uměly, tečka.

ARETHA FRANKLIN

Dnes pětasedmdesátiletou soulovou královnu představovat asi není třeba. Své první pěvecké zkušenosti prodělala v gospelovém sboru v kostele svého otce, jenž byl farářem v Detroitu. Na světskou vokální dráhu se vydala v osmnácti letech, zprvu ovšem jen s průměrným ohlasem, kterým byl zčásti zaviněn i málo vyhraněným repertoárem. Zlom přišel v roce 1967, kdy Aretha přešla od Columbie k Atlanticu. Zde její silný mezzosoprán naplno zazářil v celé řadě hitů: Respect, (You Make Me Feel Like) A Natural Woman, Spanish Harlem, Think, Chain of Fools, I Say a Little Prayer… Rázem byla z Arethy hvězda první velikosti a své výsadní postavení na soulové scéně si podržela i během následujících dekád.

CASS ELLIOT

Legenda praví, že od přírody bohatý rozsah vokálu „Mámy“ Cass se rozšířil o tři celé tóny navíc po setkání s lešenářskou trubkou. Tu jí upustil přímo na hlavu jeden z dělníků během rekonstrukce klubu na Panenských ostrovech, kde Cass trávila letní prázdniny. Každopádně hity The Mamas & The Papas California Dreamin’, Monday Monday či Creeque Alley si bez jejího hlasu nikdo nepokouší ani představit. Po rozpadu skupiny v roce 1968 se vydala na celkem úspěšnou sólovou kariéru, ale před klíčovým debutovým vystoupením v Las Vegas si naordinovala tak drastickou dietu, že přišla o hlas a následující série koncertů dopadla prachbídně. Na následky své nadváhy zemřela Mama Cass předčasně v pouhých dvaatřiceti letech.

SANDY DENNY

Britské folk-rockové hnutí na přelomu 60. a 70. let přineslo samozřejmě celou řadu pamětihodných vokalistek, ale Sandy Denny má mezi nimi přeci jen výjimečné postavení. Po krátké epizodě u Strawbs, zachycené na archivní kolekci All Our Own Work, se v roce 1968 připojila k Fairport Convention a natočila s nimi nejlepší alba skupiny – What We Did on Our Holidays, Unhalfbricking a Liege & Lief. Za poslech rozhodně stojí i jediné LP souboru Fotheringay z roku 1970, kde jí sekundoval i budoucí manžel, australský písničkář Trevor Lucas. Poté se již Sandy vrhla na sólovou dráhu, která byla pozoruhodná, ale bohužel netrvala dlouho. V dubnu 1978 zpěvačka umírá na následky úrazu hlavy po pádu ze schodů.

LINDA RONSTADT

Svého času nejlépe placená zpěvačka na rockové scéně jednou poznamenala, že všechno, co zpívala na svých deskách, ať už to byl rock’n’roll, jazz, rhythm & blues, gospel nebo country, je bez výjimky hudba, kterou už slyšela ve svých deseti letech, když doma celá rodina muzicírovala v obývacím pokoji. První hit Different Drum přišel už v éře folk-rockového tria The Stone Poneys, od roku 1969 pak začala Linda vydávat sólová alba. Na jednom z nich – bezejmenném z roku 1971 – ji doprovázejí i kompletní budoucí Eagles, největších komerčních i uměleckých úspěchů však zpěvačka dosáhla až ve spolupráci s producentem Peter Asherem v letech 1974-1978. Posledních pár let Linda bojuje s Parkinsonovou chorobou a zpěvu se již věnovat nemůže.

TINA TURNER

Ještě pod vlastním jménem Anna Mae Bullock začínala Tina zpívat se svou sestrou v duu po klubech v St. Louis a okolí. Tam se také seznámila s Ikem Turnerem. Ten ji záhy přibral do své kapely Kings of Rhythm, která později – v roce 1960 – změnila název na Ike & Tina Turner Revue. Mezi velké hity tohoto seskupení patří například: River Deep – Mountain High (1966), Proud Mary (1971) či Nutbush City Limits (1973). V roce 1976 se Tina rozhodla s manželstvím skoncovat pro časté fyzické útoky ze strany Ikea. Po rozvodu byla na tom finančně velmi špatně a musela se vrátit ke klubovému vystupování. O to větší slávu si vydobyla v roce 1984 albem Private Dancer a následnou řadou hitových singlů, za všechny jmenujme píseň GoldenEye (1995) ze stejnojmenného filmu s Jamesem Bondem.

CHAKA KHAN

První dáma funky připisuje svou náklonnost k hudbě své babičce, která jí v dětství pouštěla jazz. Chaka se brzy stala fanynkou rhythm & blues a už v jedenácti letech založila dívčí kapelu Crystalettes, ve které byla i její sestra Taka. Sedmdesátá léta strávila převážně v rámci skupiny Rufus, která hrála značně originální podobu funky. Desky Rufus Featuring Chaka Khan, Ask Rufus, Street Player či Quincy Jonesem produkovaný Masterjam stojí určitě za poslech. Ještě během svého členství v Rufusu se Chaka pustila do sólové dráhy. Velkého singlového úspěchu dosáhla v roce 1984 se skladbou I Feel For You od Prince. Spolupráce s tímto multiinstrumentalistou a skladatelem se obnovila v roce 1998, kdy vzniklo zajímavé album Come 2 My House, jež vyšlo na Princeově značce NPG Records.

STEVIE NICKS

Už ve čtyřech letech dokázala malá Stephanie dělat dědečkovi druhý hlas, když si spolu prozpěvovali country. Svého osudového hudebního i milostného partnera Lindseyho Buckinghama potkala v době, kdy frčelo California Dreamin’, a připojila se k jeho psychedelické kapele Fritz, která ovšem díru do světa neudělala. Ani jejich společné folk-rockové album Buckingham Nicks z roku 1973 neuspělo. Zásadním průlomem bylo teprve připojení dua k tehdy mírně tápající kapele Fleetwood Mac. Desky Fleetwood Mac (1975) a zejména Rumours (1977) se staly bestsellery a Stevie se svým nezaměnitelným projevem byla jejich ozdobou, ale také k nim přispěla podstatnou měrou autorsky. Úspěšná je i zpěvaččina sólová kariéra, započatá v roce 1981 parádním debutem Bella Donna.

WHITNEY HOUSTON

Jen málo zpěvaček si může dovolit bez trapasu zahájit píseň pětačtyřicetivteřinovým nedoprovázeným vokálním úvodem tak, jak to udělala Whitney ve své verzi I Will Always Love You, a podobně málo posluchačů si při tom uvědomí, že se původně jednalo o countryový cajdák od Dolly Parton. Jejímu mocnému a technicky všehoschopnému mezzosopránu se v kuloárech říkalo jednoduše „ten hlas“. Pokud si chce člověk udělat názorný obrázek o tom, co s tímto hrdelním materiálem dokázala, tak kromě téměř „povinného“ soundtracku k filmu Bodyguard k tomu nejlépe poslouží nestárnoucí debutové album Whitney Houston z roku 1985. Je to rozhodně lepší volba, než si stále dokola připomínat zpěvaččin zbytečně předčasný odchod…

SINEAD O’CONNOR

Nelehké a mírně delikventní dětství této irské zpěvačky vyústilo v roce 1979 v nápravný pobyt v jedné z neblaze proslulých Magdaleniných prádelen. Naštěstí zrovna v této temné době a právě tam si jejího hlasu všimla jedna z dobrovolnic a zkontaktovala ji s kapelou In Nua Tua. Sinead s nimi nahrála jedinou píseň Take My Hand, ale nakonec se ke skupině nepřipojila. Po kratší epizodě s další kapelou jménem Ton Ton Macoute již přišla první dvě sólová alba The Lion and the Cobra (1987) a zejména I Do Not Want What I Haven’t Got (1990) se zásadním hitem Nothing Compares 2 U od Prince. Tuto emocemi nabitou píseň, doprovázenou minimalisticky pojatým klipem, znal v roce 1990 snad každý. Ale ani setkání zpěvačky s autorem prý nedopadlo zrovna ideálně a dokonce si vzájemně nafackovali.

GWEN STEFANI

Americká zpěvačka, autorka, herečka a také módní návrhářka se proslavila zejména díky svému členství v kapele No Doubt. Jejich nejdůležitější album Tragic Kingdom (1995) se stalo jednou ze základních desek stylu third wave ska a obsahovalo megahit Don’t Speak – výborně vygradovanou baladu s energických refrénem. Sólovou dráhu zahájila Gwen v roce 2004 albem Love. Angel. Music. Baby., na němž se přiklonila k popu 80. let – vzorem jí prý byli zejména Madonna, Lisa Lisa, Club Nouveau, Prince, New Order a The Cure. Gwen je majitelkou mezzosopránového hlasu s neobvyklou barvou a značnou dynamikou. Také disponuje nevšedním několikaoktávovým rozsahem, což je dobře patrné i v singlové písni Cool z roku 2005.

AMY LEE

Na klavírní lekce chodila celých devět let a byla obdivovatelkou Mozarta. Krátce také studovala na univerzitě v Tennessee hudební teorii a kompozici, ale brzy odpadla, aby se mohla soustředit na Evanescence. Amy založila tuto kapelu s kytaristou Benem Moodym, se kterým se seznámila na letním táboře. Debutové album Fallen z roku 2003 přineslo hudbu na pomezí gotiky a alternativního metalu a i když byl ohlas kritiky smíšený, publikum bylo nadšené. Nejvíce zaujal singl Bring Me to Life, který objevil i na soundtracku k filmu Daredevil, ale hlavně se všichni shodli na tom, že vokální výkon Amy je výjimečný. Od té doby se kapela stačila rozpadnout a zpěvačka vydala dvě sólová alba, ale v současné době jsou Evanescence opět pohromadě.

TARJA TURUNEN

Se studiem klasické hudby začala tato fenomenální finská dáma již v šesti letech. Poté pokračovala ve studiu klasického zpěvu na finské Sibeliově akademii a na universitě v Karlsruhe v Německu. V roce 1996 vznikla metalová kapela Nightwish, kterou spolu s Tarjou založili Tuomase Holopainen a Emppu Vuorinen. Debutové album Angels Fall First vyšlo o rok později a zároveň Tarja odstartovala dráhu operní zpěvačky na Savonlinnském festivalu. Od té doby pěstuje obě kariéry zároveň. V roce 2004 podnikla světové turné, během kterého zpívala písně Jeana Sibelia a Richarda Strausse. O rok později byla vyhozena z Nightwish a od té doby se věnuje sólové dráze. Na letošní listopad má nachystané temné vánoční album From Spirits and Ghosts (Score for a Dark Christmas).

AMY WINEHOUSE

Je škoda, že takový talent, jako měla Amy Winehouse, docenil svět až poté, co se stala členkou Klubu 27. Její dvě řadové desky Frank a Back to Black ukazují neomylný jazzový i soulový feeling a jasný autorský talent. Ovšem na druhém z alb již názvy skladeb jako Rehab nebo Addicted dávají tušit, jaká mračna se nad budoucností zpěvačky stahují. Od raného věku labilní povaha Amy dostala velkou ránu v pubertě, kdy se rodiče rozvedli. Vinou toho byly její partnerské vztahy nevyrovnané a korunu všemu nasadily drogové problémy, patrné zejména od roku 2005. K depresím se připojily poruchy přijímání potravin, což je pochopitelné, když se „jídelníček“ zpěvačky sestával z látek typu heroin, extáze, kokain, ketamin atd. Amy zemřela 23. července 2011 na otravu alkoholem.

BETH HART

Výborná bluesová a soulová zpěvačka, autorka a multiinstrumentalistka Beth Hart pochází z Los Angeles. První velký úspěch se dostavil v roce 1999 po vydání singlu LA Song (Out of This Town) z druhé desky Screamin’ for My Supper. Skladba dosáhla prvního místa na Novém Zélandu a skromně zabodovala i v americkém Billboardu. Velký ohlas vzbudila společná alba s kytaristou Joem Bonamassou Don’t Explain, Seesaw a Live In Amsterdam. Za prostřední z nich byla Beth v roce 2014 nominována na cenu Grammy. Ale spoluprací s touto umělkyní nepohrdli ani další slovutní hráči: několikrát byla na turné s Jeffem Beckem, Slash ji přizval na své debutové album a v roce 2003 se stala první a doposud jedinou zpěvačkou, která kdy zpívala doprovodné vokály v písni Deep Purple (Haunted z alba Bananas).

ADELE

19, 21, 25 – takto jednoduše, podle aktuálního věku zpěvačky, se jmenují její tři studiová alba. To ale většina lidí stejně ví. Adele je jednou z mála interpretek v současném popu, kterou po hlase poznáte snadno. Její kontraalt se prý pročistil a zesílil po krční operaci, kdy jí přibyly i čtyři tóny pěveckého rozsahu směrem vzhůru. Za své vzory Adele uvádí „Ellu Fitzgerald pro techniku a stupnice, Ettu James pro vášeň a Robertu Flack pro kontrolu hlasu.“ V roce 2012 nazpívala píseň Skyfall pro stejnojmenný film s Jamesem Bondem a odezva byla opět maximální. Co ještě dodat? Snad jen to, že album 25 z roku 2015 se stalo nejrychleji prodávaným albem v historii a že zpěvačka dva roky předtím obdržela Řád britského impéria za přínos hudbě.

ČESKOSLOVENSKÝ DODATEK

Bára Basiková – její tvárný tříoktávový hlas zaujal už v dobách Precedens a Stromboli, v devadesátých letech pak přibyla sólová dráha a bezpočet muzikálových rolí.

Věra Špinarová – nedávno zesnulá zpěvačka se u všech posluchačů zapsala do paměti českou verzí jednoho z hudebních témat filmu Tenkrát na Západě – Jednoho dne se vrátíš.

Marika Gombitová – skvělá zpěvačka, která v kariéře dokázala úspěšně pokračovat i po těžké autonehodě v roce 1980. Držitelka cen Zpěvačka století a Žena 21. století.

Text: Jan Tesař