Ve věku sedmdesáti osmi let zemřel dnes písničkář a evangelický farář Svatopluk Karásek. Patřil mezi první signatáře Charty 77, v rámci nechvalně známé akce Asanace byl StB donucen k emigraci, v letech 1981-1997 působil jako duchovní ve Švýcarsku, posléze až do roku 2011 v kostele U Salvátora na pražském Starém Městě.
Svatopluk Karásek se narodil 18. října 1942 v Praze. Po základní škole začal v roce 1956 studovat Střední zahradnickou školu v Děčíně, odkud byl vyloučen, pokračoval na Střední zahradnické škole v Mělníce se specializací na vinařsko-zahradnický obor, kde se spřátelil s Vráťou Brabencem, pozdějším saxofonistou a klarinetistou The Plastic People Of The Universe (PPU). Po maturitě v roce 1961 absolvoval základní vojenskou službu a rok pracoval v kladenských dolech, aby v letech 1964-1968 vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. V roce 1968 nastoupil do prvního farářského místa ve Hvozdnici, tamní sbor však musel po konfliktu s církevním tajemníkem opustit a byl přeložen do Nového Města pod Smrkem, kde po opakovaných problémech v roce 1973 přišel o „státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti“.
V roce 1973 se začal angažovat v českém hudebním undergroundu a získal místo kastelána na hradu Houska, kde za jeho působení vznikly legendární nahrávky skupin PPU a DG 370. Účastnil se i festivalů druhé kultury v Postupicích, Bojanovicích a na Hrádečku. V roce 1976 byl zatčen a společně s Ivanem Martinem Jirousem, Pavlem Zajíčkem a Vratislavem Brabencem odsouzen za výtržnictví k osmi měsícům nepodmíněně. Soud byl impulsem ke vzniku Charty 77, kterou Sváťa Karásek podepsal v počáteční vlně. Aktivity StB vyústily k nucenému vystěhování z ČSSR. Po anabázi v utečeneckém táboře v Rakousku skončil ve Švýcarsku, kde působil ve sborech v Bonstettenu a později Hönggu. Kromě koncertů, ať už sólových nebo později se skupinou Pozdravpámbu, případně (už coby duchovní otec) Svatopluk, je třeba zmínit zvláště debutové album Say No To The Devil (1979), jemuž pomohla na svět exilová vydavatelství Šafrán ‘78 a Boží mlýn, mladší nahrávky vycházely na domácích labelech Globus International a Guerilla Records.
Po listopadu 1989 kázal ve Švýcarsku i v Česku, například v pražské Betlémské kapli, v roce 1997 nastoupil jako farář na staroměstské sboru v kostele U Salvátora, kde setrval do konce roku 2011, i když o rok dříve prodělal mozkovou příhodu, po níž už víceméně nemohl zpívat. Ve třetím tisíciletí se angažoval i v politice, v roce 2001 byl členem Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, o rok později byl zvolen poslancem za Unii svobody. Za svá nejsvobodnější léta považoval podle vlastních slov „opravdovost žití“ v období Charty 77.
Pavel Víšek, foto Jindřich Nosek/Wikipedie
Loading...
