Trojitá lavina jménem The Offspring

Trojitá lavina. I tak by se dal stručně shrnout punk rockem nášlápnutý večer v Malé sportovní hale na pražském Výstavišti. O tom, že současní příznivci punk rocku, potažmo punku, nejsou žádná bezskrupulózní hovada, svědčí i stovky metrů dlouhá, ale o to ukázněnější fronta ke vstupu. Opravdu, takového hada aby člověk pohledal. Však zanedlouho bude vystupovat kapela, která si podmanila punkrockovou scénu a s několika málo dalšími patří do zlatého fondu žánru. A stejně jako ty ostatní, které si představíte, ať už jsou to SUM41, Good Charlotte, Blink 182 nebo Green Day, zažívají postupně takové malé i větší comebacky, zejména proto, že punk rock se znovu hlásí o svoje místo na slunci.

Před postupně se zaplňující hlediště nejprve doslova vlétla německo-švédská banda Newdrive a splnila to, co by předkapela udělat měla. Rozproudit dav. Takže, žádný cajdák, žádná odrhovačka, ale syrovej melodickej punk od prvního do posledního tónu. Zpomalení nastalo jen skladbou Runaway. Po delším čekání vystoupali za zvuků průvodní skladby ze Star Wars na scénu The Bottom Line. Tahle londýnská parta byla při několika prvních písních přijata poněkud vlažně, ale s druhou půlkou svého setu si hlediště získala na svoji stranu.

Efektivita na úkor efektu

Že si kapely typu The Offspring bohatě vystačí se základní scénou, bez zbytečných efektů, velkoplošných obrazovek a jen s nezbytně nutnou sadou světel, se opět potvrdilo. Fanoušci nepřišli na nablýskanou estrádu, ale propotit tričko v pogu. A kdo na tomhle koncertě nepropotil s tričkem i kalhoty, jakoby tam vůbec nebyl.

The Offspring si přijeli trochu napravit reputaci po nepříliš vlídně přijatém vystoupení na loňském Rock for People. Bouřlivé přivítání totálně nacpané sportovní haly jakoby jim řeklo, že tu skutečně mají, co žehlit a tak se pustili s vervou do toho, co umí nejlíp. Do poctivého punkrocku! Na jevišti ale něco chybělo. Chyběl tam kytarista Noodles. Ten z vážných rodinných důvodů koncerty z aktuálního turné vynechává. Ale co si budeme povídat, tahle banda stojí a padá s nezaměnitelným Dexterem Hollandem – v současné době čerstvým doktorem z molekulární biologie.

Snad jsme na žádnej hit nezapomněli

Od startovací skladby You’re Gonna Go Far, Kid spustili lavinu, která se zastavila až na konci celé show. První půle se nesla vyloženě v duchu kompletního průřezu historií. Ať to byla All I Want z jedenadvacetileté desky Ixnay On The Hombre, (Can’t Get My) Head Around You ze Splinteru nebo Come Out And Play z průkopnického alba Smash. Přes cover Seven Nation Army od White Stripes se koncert přehoupl do druhé poloviny a přišla řada na hity z jednoho z nejslavnějších punkrockových alb historie Americana: Have You Ever, Pretty Fly a samozřejmě Why Don’t You Get A Job. Prostě tam kapela sypala jednu pecku za druhou.

Nevřelo to jen těsně před pódiem, ale malé skupinky pogujících se tvořily v celé aréně. Doktor Dexter s blížícím se závěrem naladil devótní tón a všem sdělil, že v Česku je nejlepší pivo na světě, za což si pochopitelně vysloužil nebývalé ovace. Jako hřeb základní hrací doby nesměla chybět hymna téhle kalifornské bandy – The Kids Aren’t Alright. Přídavky přišly záhy a skladbou Self Esteem se třetí lavina tohohle večera zastavila nadobro.

Text a foto Aleš Malár (úvodka) a Michal Straka

0