Utíká to. Aktuální příjezd Guns N’ Roses do naší metropole dělí již 25 let od památného vystoupení na Strahově. Měl jsem příležitost vidět a slyšet všechny jejich pražské koncerty a během toho posledního v roce 2010 jsem se zařekl, že už nikdy více. Jenže ve vzpomínkách nakonec převážilo to dobré, a tak jsem se rozhodl heslo „Třikrát a dost!“ v tomto případě nenaplnit.
VZPOMÍNKA PRVNÍ
Koncert GN’R v Praze 20. května roku 1992 se odehrál již před dostatečně dlouhou dobou na to, aby pomalu začal být opředen legendami. Na turné k albům Use Your Illusion I a II si Axl a spol. vzali jako předkapely Faith No More a Soundgarden, o kterých se mezi místními znalci šeptalo, že budou lepší než hlavní hvězdy. No, pokud mě paměť neklame, tak nebyly. Zejména zvukově ořezané vystoupení Faith No More mě zklamalo, ty nejlepší chvíle s nimi měly přijít o pár let později. Ale závěrečný hit Epic se povedl. (Pozn. editora: na Strahově jsem tehdy byl taky a pro mě naopak FNM byli vrcholem večera. Holt co hlava, to názor…) Ještě předtím předvedla čtyřčlenná parta ze Seattlu v roli prvního předskokana jiný druh rocku, než na jaký byly zvyklé uši místních bigbíťáků. Temný sound v té době velmi populárního grunge se bohužel svojí atmosférou nehodil do odpoledního času se stále přicházejícími a nepříliš pozornými posluchači. Také Soundgarden stejně jako Faith No More své fanoušky ve střední Evropě teprve pozvolna nabírali.
Losangeleské Guns N’ Roses provázela pověst magorů, kteří si libují v alkoholických a drogových skandálech, nešetří vulgaritami, nenávidí novináře a když na to přijde, porvou se i s vlastními fanoušky. Pokud někdo ze zhruba 45 000 návštěvníků přišel na tohle, musel být zklamán. To, že Axl (kromě toho, že stihl podle pamětníků šestnáct převleků) skopl z pódia dva odposlechové reproduktory, rozhodně nestačilo na potvrzení zpráv o „nejdivočejší bandě v dějinách rock’n’rollu“.
Co se však týče muziky, Axl Rose, Slash, Dizzy Reed, Matt Sorum, Duff McKagan, Gilby Clarke, tříčlenný sbor vokalistek, tanečnic a hráček na dechové nástroje a několik doprovodných hudebníků rozhodně nezklamali. Spíše se dá říci, že svým více než dvouapůlhodinovým vystoupením ještě předčili očekávání většiny přítomných. Obří světelný park, dvě videoprojekční plochy, nafukovací figuríny a hity jako Live And Let Die a You Could Be Mine daly rychle zapomenout, že se na Guns N’ Roses čekalo více než hodinu. Dodnes cítím při psaní těchto řádek mrazení, když si vzpomenu na pecku Civil War, při které vlály nad pódiem kromě jižanské vlajky ještě zástavy tehdejší ČSFR, USA a Sovětského svazu. A nikdo příliš neřešil zvuk vracející se od tribun naproti pódiu.
VZPOMÍNKA DRUHÁ
V úterý 13. června 2006 přijeli Guns N’ Roses do pražské Sazka Areny do jiného státu než v roce 1992 a v době, kdy se až příliš dlouho čekalo na jejich album Chinese Democracy. Na koncertech po celém světě včetně Prahy však kapela potvrdila, že naživo se jí ledacos odpustí. Předskakující Avenged Sevenfold a Sebastian Bach, bývalý frontman Skid Row, byly tehdy před jedenácti lety jenom do počtu a spousta lidí se více zajímala o probíhající fotbalový šampionát na obrazovkách ve foyer.
Horší bylo, že fotbal pravděpodobně až příliš zaujal také Axla, protože nekonečnou pauzu nelze svádět jen na přestavbu pódia. Bezohledný protagonista vyšel na pódium až ve čtvrt na dvanáct a více než dvouhodinový koncert skončil až po půl druhé ráno. Mistra vůbec nezajímalo, že většina jeho fanoušků chodí ráno do práce nebo že jim ujede poslední spoj domů. Ošizení se mohli cítit příznivci dvou alb Use Your Illusion – nejvíc materiálu kapela odehrála z Appetite For Destruction. Jinak nechyběly pyrotechnické a světelné efekty, solidní Axlův pěvecký výkon a ani novinky z chystaného alba Chinese Democracy. Příjemným překvapením pak byla účast Izzyho Stradlina (spolu s Dizzym Reedem a Rosem člena původních GN’R), který se připojil na závěr vystoupení. Jinak pochopitelně scházel Slash, toho nenahradili ani tři angažovaní kytaristé, přestože jedním z nich byl Robin Finck z koncertní sestavy Nine Inch Nails. Z průměrného koncertu jsem odcházel s pocitem, že pokud Chinese Democracy výrazně neuspěje u fanoušků, viděl jsem možná Guns N’ Roses naposledy.
VZPOMÍNKA TŘETÍ
Sazka Arena se od poslední návštěvy přejmenovala na O2 arenu, ale Axl Rose zůstal pořád stejným namachrovaným pozérem. Tentokrát na sebe 27. září 2010 nechal čekat až do jedenácti hodin. K pohodě příliš nepřispěl ani předskakující Danko Jones směšně se podbízející výkřiky, že Guns N’ Roses jsou nejlepší. Nálada v hale skutečně nebyla dobrá. Naštvaní fanoušci si přímo na ploše zapálili cigarety, kdosi hbitě překřtil dlouhou přestávku na Axl-Pausen, ale publiku – ač zvyklému a připravenému na ledacos – to moc vtipné nepřišlo. Rozzuřená skupinka cizinců chvíli vypadala, že napadne pořadatele, protože jí přišlo nelogické, proč nemohou opustit halu a zase se vrátit. Našla se parta lidí skandující: „Vraťte nám vstupné!“ To pořadatel dokonce opravdu nabízel, což vedlo k šíření zprávy, že Axl je pořád ještě v Londýně.
Když dorazil na pódium v převleku šíleného kovboje z Las Vegas, měl jsem chuť po něm něco hodit a byl jsem přesvědčený, že už mě nikdo na Guns N’ Roses neuvidí. Jenže s přibývajícími minutami mě koncert vtáhl a když přišel vrchol v podobě Dylanovy Knockin’ On Heaven’s Door nebo November Rain s Axlem přímo u piana, vztek se rozplýval. Coververze Another Brick In The Wall od Pink Floyd mě definitivně dostala, takže jsem měl na Axla pifku hned dvakrát: jednak za to, že z nás zase udělal čekající pitomce, a pak proto, že se na něho vzhledem k vydařenému koncertu nemohu pořádně zlobit.
Roman Jireš (ČTK)
Loading...
