Tindersticks: se sociálními sítěmi máme velký problém

Rubrika: Novinky, publikováno: 08.03.2016

Pamatujete poprockové elegány TINDERSTICKS? Prudké frajery v dobře padnoucích oblecích, kteří v 90. letech dostali anglickou a kontinentální indie scénu do kolen svými vkusnými baladami a rockovými kusy vyzobávajícími to nejlepší z ostrovní historie pop music? Tato více než dvě dekády fungující pětice stále vesele funguje a nedávno vydala už svou desátou řadovou desku The Waiting Room.

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V BŘEZNOVÉM VYDÁNÍ ROCK & ALL.

Ještě předtím, než ji ve čtvrtek přiveze představit do pražského Divadla Archa, jsme si povídali o jejím vzniku a dalších důležitých etapách více než dvacetileté kariéry Angličanů s klávesákem Davem Boulterem. A protože se tak stalo jen pár dnů po smrti Davida Bowieho, náš rozhovor se odrazil od této smutné události.

Ve stínu nečekaného odchodu Davida Bowieho mi to nedá se nezeptat, jaký vliv měla jeho postava na Tindersticks.

Velký, a to přesto, že naše kořeny primárně sály inspiraci z punku. Pamatuju si velmi dobře, že i v tomto divokém období byl poslech desek Davida Bowieho velkým dobrodružstvím. Tohle zjištění bylo podstatné i pro naše fungování.

Pro mne už asi nadosmrti zůstanete kapelou, která jako jediná během oslav 5 let fungování agentury 10:15 Promotion v Míčovně na Pražském Hradě vesele porušovala zákaz kouření a byla doslova zahalená cigaretovou clonou.

Jojo, tohle speciální povolení jsme si vymohli na řadě míst po celé Evropě. Tenkrát jsme ještě byli arogantní chlápci, kteří, když nám někde chtěli kouření zakázat, se postavili na zadní a prohlásili, že „tady tedy nezahrajeme, když nám to nepovolíte kouření na pódiu“. Vtipné je, že dnes nikdo z nás nekouří, takže v budoucnu budeme naopak vyžadovat sály, kde je kouření zakázáno. (smích)

Jak se stalo, že jste se v posledních letech doslova vypařili z povědomí českých posluchačů?

Málo jsme zde hráli. Nejsme kapelou pro malé kluby a najít ten pravý, velký tak akorát pro nás, není zas tak jednoduché. O Divadle Archa jsme usilovali už v rámci minulého evropského turné, ale v den, kdy Praha připadala v úvahu, tam byla talkshow Jana Krause. Také se změnilo vnímání fanoušků, kteří jsou každodenně bombardováni informacemi, co se ve světě děje. A my dodnes máme například se sociálními sítěmi a fungováním na nich velký problém. V tomhle jsme stále trochu staromódní. Pořád mám za to, že čekání na ten okamžik, kdy si zajdu do obchodu s deskami, přinesu si album domů a pustím si ho, má své nesporné kouzlo. A fakt, že nová muzika je ihned k mání na síti sítí, skupiny nechávají nahlížet do svých koncertních šaten, do studií, zkušeben, dávají vědět, co měly k snídani atd., tenhle způsob fungování nás rozhodně nenadchl. Tímto směrem se prostě Tindersticks nevydají.

I u internetu lze ale nabudit velké očekávání, i když, pravda, jiným způsobem.

Máš pravdu, že k internetu a jeho možnostem můžeš přistupovat různým způsobem. Přináší hromadu užitečných věcí. Když si vezmu třeba to, že jako kapela žijící doslova po celé Evropě můžeme skládat a jednoduchým způsobem si virtuálně posílat jednotlivé nápady mezi sebou… To by v našich začátcích jednoduše nebylo možné. Na druhou stranu internet dnes nutí ty nešťastné nové formace, aby ze sebe hned v prvopočátcích vypotily po všech stránkách výjimečnou muziku. Když se jim to nepovede, druhý den se o to samé pokusí zástup dalších nováčků. Kapely dřív měly možnost před očima posluchačů vyhrát se a dozrát. Vyhranit se, získat zkušenosti a vlastní tvář. Touto postupnou a v mých očích zdravou cestou dnes nelze projít. Uspět je třeba už na úplném začátku.

Something Like Rain

Album dostalo název, který Tindersticks asi nejlépe charakterizuje. Kdo s ním přišel?

To byl Stuartův nápad a myslím, že částečně zrcadlí situaci, ve které se v současné době nachází.

Natočili jste také krátké filmy, které doprovázejí jednotlivé písničky z desky. Je až s podivem, že s něčím takovým jste zrovna vy přišli až teď.

Je pravdou, že o tomhle konceptu jsme mluvili už v rámci nahrávání předchozích dvou řadovek. Nás nikdy nezajímala videa, prostřednictvím nichž bychom se proslavili v MTV. Nás zajímaly filmy, a to je jiná disciplína. Lákala nás představa uvést desku jiným způsobem, na filmovém plátně. Stuart si kvůli tomu koupil kameru a začal se ji učit ovládat. Celý koncept dlouho připravoval a pomohlo mu, když byl pozván do poroty jednoho francouzského festivalu zaměřeného na krátké snímky. Tam mohl o svém konceptu promluvit s kompetentními osobami. Někteří režiséři, se kterými se seznámil, nakonec přispěli do The Waiting Room svým příspěvkem. Sám Stuart natočil doprovod ke třem skladbám.

Bude možné vidět tyto filmy v rámci vašeho pražského koncertu?

V rámci turné máme několik zastávek, kde desku představíme v audio i video podobě. Praha mezi nimi ale bohužel není. Také vyjde verze alba, kde ke standardnímu CD bude přibaleno DVD se všemi filmy. Celý vizuální projekt už jsme vystavili volně na internet.

V Praze Tindersticks zahrají po dlouhé době. Jak se od té doby změnili?

Přestali jsme kouřit. (smích) Ale vážně. Asi největší změnou je fakt, že jsme se rozprchli po celé Evropě. Už to není kapela, která se pravidelně scházela ve zkušebně a pokaždé, když jsme stáli na pódiu, mezi námi byl někdo, kdo by nejradši byl úplně někde jinde. Teď, když se vídáme pouze nárazově, při nahrávání a koncertování, si naopak společný čas opravdu užíváme.

Jeho cena radikálně vzrostla, že?

Přesně tak. Také si více vážíme odezvy publika. Dříve nám byli návštěvníci koncertů v podstatě ukradení. Ne že bychom jim dnes nadbíhali, ale snažíme se pracovat s aktuální atmosférou v sále. Je to další podstatný prvek, který skupina může ve výsledku využít ve svůj, respektive posluchačův prospěch.

Co čeká Davida Boutlera v následujících týdnech a měsících?

V únoru startuje naše evropská šňůra, po které se nadechneme před festivalovou sezónou. Jestli vše dopadne podle plánů, pak podzim bychom měli strávit na turné po Státech. Pak teprve začneme jako kapela přemýšlet o věcech do budoucna. A já osobně teď pracuji na dvou doprovodech pro film. Jeden je nezávislé americké provenience, druhý pak belgicko-holandského původu. Když vše poběží jak má, tak během roku by se měla nějaká má nová práce objevit i na obrazovce České televize.