Raketovější vstup na scénu než ten, jaký předvedli The Vaccines před pěti roky v souvislosti s jejich hitově postpunkovým debutem, měli na britských ostrovech snad jen Arctic Monkeys. S basákem Árnim Árnasonem jsme se bavili nejen o hektických prvních letech fungování čtveřice, která už brzy poprvé vystoupí v České republice v rámci festivalu Colours Of Ostrava, ale také o nové desce English Graffiti a dostali jsme se i k plánům Angličanů do budoucna.
Jak se to stane, že se kluk z Islandu stane součástí tak typicky britské kapely, jakými byli zpočátku The Vaccines?
Dobrý otázka na začátek, vůbec nemám tušení. (smích) Podobné je to jako s pověstí „typické britské kapely“, kterou jsme vyfasovali, protože my jsme spíše odkojení americkou rockovou školou.
Opravdu?
Naprosto. Naše oblíbené kapely hrály rockabilly, dále milujeme Ramones nebo naopak Beach Boys spíše než Undertones nebo Sex Pistols. Ale abych se vrátil k tvé první otázce. Do svých 23 let jsem žil na Islandu, ale pak jsem začal v Londýně studovat a seznámil jsem se se zpěvákem Justinem Youngem, který fungoval pár let jako Jay Jay Pistolet. Tu a tam jsem s tím hrál. Pak s hraním skončil, na nějakou dobu se úplně vypařil, aby asi po roce a půl absence pozval pár starých kamarádů a společně založili The Vaccines.
Z nuly ihned na vrchol
Je pravdou, že jste měli silnou pozitivní reakci už na první písničku, kterou jste vyvěsili na YouTube?
To byl singl If You Wanna, který jsme na net dali jako testovací demo. No a celé se to po pár týdnech zvrtlo takovým způsobem, že ho Zane Lowe z BBC Radio 1, jeden z nejsledovanějších DJů v Británii, vyhlásil za „nejžhavější nahrávku roku“.
Spousta kapel by se takové reakce spíš zalekla. Nebáli jste se, že stanete kapelou, která vyletí s první deskou až ke hvězdám a pak se bude celou svou kariérou pokoušet zopakovat tento úspěch?
Ani jsme neměli čas o celé situaci takhle přemýšlet. Byla to jízda, která byla na jednu stranu stejně vzrušující jako strašidelná, a my se pouze snažili kontrolovat věci, které jsme kontrolovat mohli, a nezatěžovat se tím, co bychom sami stejně neovlivnili.
Možná i proto, že s debutem jste v podstatě došli na konec určitě etapy, na druhém i třetím albu jste přišli s výrazně jiným konceptem. Nebo to bylo jinak?
Ty to bereš pořád moc vědecky. (smích) Je jen málo muzikantů, kteří chtějí hrát celý život stejně. A stejně tak je to i s námi. Nás baví objevovat nové hudební oblasti. Na druhou stranu máme pocit, že po celou dobu našeho fungování přicházíme s vesměs podobně jednoduchými písničkami. Co se mění, je kabát, který jim navlékáme.
Anarchista a čaroděj
Po vydání druhé desky Come Of Age jste přišli s konceptem čtyř singlů (na přebalu byla vždy jiná dívka) a jako B-stranu měl každý člen kapely připravit jednu písničku. Jak podle tebe tento experiment skončil?
Zaprvé nás hodně bavil. Tohle neměla být reprezentativní série, ale čistá zábava. A zadruhé poměrně výrazným způsobem skrze písničky promluvil o nás samotných.
Prozatím poslední desku English Graffiti jste nahráli pod producentským dohledem Davea Fridmanna. Proč jsme si vybrali právě jeho?
Na začátek tě mírně opravím: na třetí desce jsme nespolupracovali pouze s Davem, ale i s Colem M. Greif-Neillem. Ale abych se vrátil k Daveovi. Ten projevil zájem s námi natáčet, a když taková persona (v poslední době pomáhal na svět deskám MGMT, The Cribs, OK Go, Tame Impala, Baroness nebo Spoon – pozn. aut.) vysloví takovouhle nabídku, tak prostě nemůžeš říct ne. Zatímco Cole byl producentský anarchista, který všechno obrátil na ruby, Dave je zvukový čaroděj, který skladby dotahoval do neuvěřitelné aranžérské dokonalosti. Bylo nám ctí s ním pracovat.
V jednom starším rozhovoru jsi zmínil, že jste v rámci nahrávání desky English Graffiti složili extrémní množství písniček. Co se stalo s těmi, které se nakonec na desku nedostaly?
Nic, půjdou do stoupy. Nevybavuju si jediný moment, kdy bychom se začali zaobírat nějakým starším nápadem. Vždycky máme po ruce dostatečné množství nových, které bezpečně zaplní celý nosič.
Takže neexistuje archiv nepoužitého materiálu The Vaccines?
Existuje, ale bojím se, že v něm nenajdeš nic opravdu zajímavého. (smích)
Barevnější mozaika
Nová nahrávka přináší písničky, které ovšem naživo znějí výrazně jinak, že?
Ano. Dokonce jsme kvůli tomu přibrali na koncerty nové spoluhráče, protože právě v nových písničkách je hromada klávesových ploch, perkusí a kytarových vyhrávek. Zajímavé je, jak výborně písničky z nové desky doplňují mozaiku tvořenou doposud skladbami z prvních dvou alb. Dokonce si dovolím tvrdit, že takto zasazené do koncertního setu znějí líp než seřazené za sebou na nové desce. Opravdu!
Co chystají The Vaccines do budoucna? Tedy kromě koncertů na letních evropských festivalech.
Po mocném koncertování po vydání desky si na podzim konečně sedneme do studia a zaznamenáme na demo nápady na nové písničky. Asi se díky tomu před lidmi do konce roku moc nedostaneme.
ROZHOVOR VYŠEL V ČERVENCOVÉM ČÍSLE ČASOPISU ROCK&ALL.
Pavel Zelinka
Loading...
