Taper Mr. Scully: Kameru jsem na koncert dostal vždycky

Rubrika: CZ / Live / Novinky, publikováno: 14.09.2016
dsc_4981

RAMMSTEIN, MUSE, PAUL MCCARTNEY, BON JOVI či KISS. Žánrově zdánlivě nesourodé kapely mají jedno pojítko. Jejich koncerty v České republice natočil sedmatřicetiletý Martin aka Mr. Scully z Plzně. O nahrávky se posléze podělil i s fanoušky, protože jak říká, sběratelskou hodnotu pro něj mají pouze bootlegy jeho milovaných QUEEN. V minulém díle našeho seriálu jsme nakousli problematiku natáčení mobily na koncertech, které sám zpovídaný sběratel odsuzuje. „Jsem zdánlivě na stejné lodi, ale já sedím v poslední řadě někde u zdi a nikomu nevadím,“ míní o svém nezvyklém koníčku.

Kamera, audiorekordér a mikrofony, to je běžná výbava, kterou pašuješ na koncerty. Kam je ukrýváš?

Základem je schovat vybavení na místě, které ti nikdo nesmí prohledávat, tedy k intimním partiím. Blbé je, že když s sebou beru vše, co zmiňuješ – pak musím část strčit dopředu, zbytek dozadu a chodím jako kačer. Vydržím to třeba deset minut, pak už to může škrtit. I když tě šacují jako zločince, mezi nohy ti sáhnout nesmějí. Rád bych podotkl, že vybavení nosím v jednorázových igelitových sáčcích a rozhodně si je nestrkám do zadku jako Butchův otec hodinky v Pulp Fiction. (smích)

Při průchodu bezpečnostním rámem musíš logicky pípat…

Alarm řve jako kráva, ale ostraha s tím nic neudělá nebo se vymluvím na pásek. Jakmile projdu dovnitř, ještě musím věci nenápadně vybalit. U koncertů v halách to zase takový problém není, zavřu se na WC v kabince a v klidu vše vyndám a zapojím, ale na venkovních koncertech to není úplně sranda. Vypadá blbě si z trenek tahat různé předměty.

Spoléháš tedy na benevolenci ochranky, která tě pustí i přes pípání dovnitř?

Pokud chceš něco dostat dovnitř, dostaneš to tam. Na jeden koncert jsem v kapse omylem pronesl dokonce pepřový sprej. Pravdou je, že kontroly v O2 areně jsou fakt poctivé, v zahraničí jsem nikdy takové nezažil. Ale stejně jsem vždycky pronesl, co jsem potřeboval, a pokud by to nešlo touto cestou, našel bych si jinou. Předpokládám, že třeba zaměstnanci nejsou tak pečlivě kontrolováni. Na druhou stranu, když Paul McCartney hrál v roce 2004 v pražském areálu Kolbenky, všichni zažili fakt poctivé šacování a hledání nebezpečných předmětů, přitom v areálu se po zemi válela spousta dlažebních kostek a velkých šutrů.

A co security uvnitř haly? Vyhmátli tě někdy, jak nahráváš?

Cíleně si vybírám místa k sezení, kam není dobře vidět, oni většinou postávají v uličkách. Dokonce se mi stalo, že jsem se s mladým sekuriťákem domluvil. Naznačil jsem, že pokud by mě náhodou viděl nahrávat, ať kouká jinam. Za těch osm pětek na hodinu si tam nebude dělat problémy. Jindy jsou naopak brutálně pozorní, při nedávném koncertu Paula McCartneyho mě solidně vyděsili. Nahrával jsem, držel jsem si foťák na koleni a za sebou jsem slyšel dupot. Přiběhl sám šéf ochranky, se kterým nemám z dřívějška dobré zkušenosti, a vytáhl pár metrů přede mnou z publika asi padesátiletého tátu od rodiny. Zřejmě měl taky kameru a natáčel. Vyvedli jej nejspíš na chodbu, za deset minut se vrátil pro svoje věci, rozloučil se s manželkou a musel odejít. V tu chvíli jsem měl docela bobky, nahrával jsem samozřejmě dál, ale kameru jsem radši schoval a natáčel trochu naslepo, protože jinak by mohl být vidět displej. To je jedna z věcí, na kterou je třeba dbát. Radši budu kameru držet jen tak naslepo, než abych měl krásné záběry a po 15 minutách si mě někdo všimnul. Zažil jsem, že vyvedli člověka natáčejícího na desetipalcový tablet, protože jej držel nad hlavou a stál v uličce. To už je fakt demence. 

Ty už jsi měl v minulosti problémy s tamějším šéfem ochranky?

Určitě odvádí svou práci dobře, ale lidsky je to velmi nepříjemný člověk. Jednou mě po koncertě zmerčil s takovou miniaturní kamerkou v ruce a seřval mě, i když všichni kolem nepokrytě natáčeli také. Já bych si to normálně líbit nenechal, ale měl jsem na sobě ještě mikrofony a audiorekordér, tak jsem radši držel hubu a zmizel. Nestálo mi to za risk a odhalení.

Stává se ti často, že unikneš odhalení doslova o prsa?

Třeba v roce 2008 jsem byl na Queen v Antverpách a tam mě kamarád ujišťoval, že můžu pronést cokoliv, tak jsem si s sebou vzal i zrcadlovku s teleobjektivem. Mýlil se, kontrola byla důkladná a já musel podstrčit security nějakou návnadu. Navrch batohu jsem tedy hodil velkou PET flašku s vodou, hlídač ji samozřejmě objevil, zaradoval se, že má co zabavit a byl klid. Trochu horší situace mě potkala v Budapešti, kde Queen točili dokument a zrovna dělali záběry lidí sprintujících k pódiu. Taky jsem se rozběhl a v tu chvíli ze mě začaly padat mikrofony a náhradní baterie. Naštěstí securiťáci netušili, která bije, tak jsem věci v klidu posbíral a dělal jako že nic. Známého, co také nahrává, v Německu dvakrát práskl divák, co vedle něj seděl. Jednou tak utíkal před ochrankou a podruhé dokonce před divákem.

Averze k mobilům

Nepřemýšlel jsi nad vložením reklam do videí na YouTube? Při statisících zhlédnutí by to mohlo vygenerovat nějaké peníze.

Nesnažím se tak nic vydělat, ale znám lidi, kteří jsou schopni si k několika tisícům měsíčně přijít. Spatřuju v podobném počínání riziko a pro mě je to hranice, přes kterou jít nechci. Mohl by vzniknout problém, přece jen v tu chvíli vyděláváš na hudbě někoho jiného. Striktně se těmto možnostem vyhýbám.

Mění se s technologickým pokrokem, dobou, kdy na YouTube každý nahraje video z mobilu, poptávka po koncertních nahrávkách?

Bývala větší. Když se podívám na koncerty, na kterých jsem byl v poslední době, tak v průměru se na YouTube objeví třeba kolem dvou stovek videí z toho konkrétního vystoupení. Lidi pak spíš potěší, když si někdo dá práci a videa sestříhá do jednoho. A klasické měnění, jako probíhalo v minulém století, už neprobíhá za přísných pravidel. Dřív jsme měnili šest kusů za šest kusů, teď si třeba vyměníme vše, co máme, nekoukáme na přesné počty.

Vadí ti lidé, co si vystoupení točí na mobil nebo tablet přímo uprostřed davu nebo pod pódiem?

Budu si možná protiřečit, ale nenávidím to. Jsem zdánlivě na stejné lodi, ale já sedím v poslední řadě někde u zdi a nikomu nevadím. Ale lidi, co točí na mobil nad hlavou, do toho skáčou a křičí, nechápu je. Kvalita je většinou strašná, radši bych byl, kdyby v sále bylo několik lidí, co to nahrají celé kvalitně a pak se z toho udělá jeden pořádný záznam. Anebo ať to alespoň nahrávají horizontálně. Můžu vylítnout z kůže, když vidím, jak lidi nahrávají na výšku a pak mají kolem úzkého videa svislé černé pruhy. To mají doma televizi na výšku? Nebo nesmyslné zapnutí LED osvětlení, které má u mobilu dosah asi tři metry, či používání digitálního zoomu. Točí už tak v mizerné kvalitě, a ještě to přiblíží na šest krát šest čtverečků. Já nahrál mizernou nahrávku jen na svém prvním koncertě a hned jsem pochopil, že buď začnu nahrávat pořádně, nebo vůbec. A tuplem to nechápu na velkých festivalech jako Rock Am Ring nebo Rock In Rio, které mají svůj stream. Proč proboha točí kapelu, jejíž kvalitně nasnímaný koncert si můžou doma pustit? V poslední době se navíc rozmohlo vysílání z telefonu. Prostě přijde návštěvník na koncert a pustí přes Facebook stream v nízkém rozlišení, na který se lidé připojují a online to sledují. Kvalita je otřesná, vůbec to nechápu.

Ty jsi nikdy z publika mezi lidmi nenahrával?

Pokud mám lístek na stání, tak udělám jen audio, při tom nikomu nepřekážím a k tomu natočím třeba tři skladby na video. Snažím se, abych nikomu nezacláněl. Navíc točit celou show z ruky nejde, po dvou hodinách máš ruku vytahanou jako šimpanz. Točil jsem tak Foo Fighters, protože hned na začátku koncertu si všichni stoupli i na ochozech, tím pádem nebylo zbytí. Dva dny poté jsem nemohl nic vzít do ruky, musel bys být nabušené hovado, abys to zvládl bez problému. Většinou si lidé stoupají až na přídavky, což se dá zvládnout.

CELÝ OBSÁHLÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V AKTUÁLNÍM (ZÁŘIOVÉM) VYDÁNÍ ROCK&ALL.

Milan Říský

(Navštíveno 306krát, z toho 1krát dnes)
0