Soulfly: Starý zákon a death metal

K nezastavení. Sečteme-li autorské projekty Maxe Cavalery, udržuje si už pár let takové pracovní tempo, že počet vydaných alb převyšuje počet kalendářních ročníků. Žádné kompilace, živáky… Pěkně původní tvorba s nezaměnitelným rázem. Ano, nemálo přísně kritických názorů tvrdí, že Max hraje stále dokola své dva riffy, ale objektivně vzato má na kontě vskutku neobyčejné množství veskrze úspěšných projektů. „Jsem prostě šťastný, že můžu pořád neustále na něčem pracovat,“ říká skoro až bezelstně k divokému tempu, v němž přichystal také aktuální, celkově už desátou desku svých SOULFLY – Archangel.

Tematicky album zabíhá do biblických obrazů, historie blízkého východu, kořenů žido-křesťanského náboženství, ale i do ještě starší mytologie. To je pro tebe poměrně nevšední poloha…

Měli jsme kdysi se Soulfly pár duchovních písní, ale nebyly to přímo biblická témata. Písně jako Sodomites, Betlehems Blood a Archangel jsou od našich starších věcí docela odlišné a vážně mě nakoply. Přečetl jsem hodně knih o této tématice a zhlédl spousty dokumentů o Bibli, Starém zákonu. Dalo by se říct, že jsem tak otevřel dveře a v budoucnu se do této oblasti ještě podívám.

Vlastně je to world music

Pořád ještě dokážeš překvapit taky aranžérsky. Nálada nahrávky má jakoby starověkou příchuť s kouskem tajemství. Zaměřuješ se systematicky na hledání nových hudebních výrazů, nebo to vyplývá z náplně textů?

Vlastně platí obojí. Když jsme si řekli, že se album bude jmenovat Archangel, hledal jsem pro jednotlivé písně neokoukané, mystické polohy. Kytarové riffy v Betlehem‘s Blood, ale třeba i v titulní skladbě tak nějak evokují Blízký východ. Jsou dokonale propojeny s texty a jedno s druhým se perfektně sešlo.

Minule jsi nám vyprávěl, že tvoje věci vznikají zejména kolem riffů, které z tebe padají. Na to asi proměny nálad nebudou mít zásadní vliv…

Pro mě jsou riffy opravdu důležité. Stojí na počátku veškerých mých skladeb. Když je dobrý riff, může z něj pak vzniknout dobrá píseň. Někdy se mi podaří napsat rovnou kompletní věc. U nové desky to tak bylo například u Archangel nebo Sodomites. Ale u většiny písní máme jen základní motivy, které pak ve studiu přetvoříme a uděláme z nich skutečné skladby.

Když odhlédneme od starověkých blízkovýchodních prvků, zní deska jako určitá kombinace tvého typického riffovacího hardcore/groove/thrashového stylu a klasického metalového extrému, jaký jste hrávali v 80. letech…

Ale jo, dalo by se to tak říci. Mám rád tenhle extrémnější styl a chtěl jsem, aby si z něj Soulfly něco vzali a trochu víc přitvrdili. Bavi mě propojení těžkých, biblických motivů a bláznivějších songů typu We Sold Our Souls To Metal nebo Live Life Hard. Myslím, že jsme s takovou deskou přišli v pravý čas. Lidi možná budou překvapeni, že je tak tvrdá a vyhrocená, ale já jsem šťastný, že jim mohu nabídnout zrovna tohle.

Kde se bere ta tvoje sympatie k death metalu, kterou v posledních zhruba pěti letech pořád posiluješ?

Ani nevím. Víš, vždycky jsem měl extrémní muziku rád. Líbí se mi kapely jako Behemoth, Belphegor, Benighted, ale i grindové věci jako Nails nebo Xibalba. Mám rád sílu a energii, kterou tato muzika má. Chtěl jsem udělat něco podobného.

Underground je pořád fajn

Je docela zajímavé, že sám upozorňuješ na to, že tě při tvorbě nového materiálu ovlivnilo poslouchání kapel jako Behemoth. Dává to zjevně smysl, ale každý by to nepřiznal.

Pro mě to není problém. Ostatně death metal měl na mě po celou kariéru velký vliv. Když jsme začínali se Sepulturou, tak jsme hodně poslouchali Morbid Angel, Death, Celtic Frost. Potom jsme najeli na thrash a věci jako Exodus, Metallica, o něco později to byl hardcore a s ním Biohazard nebo Sick Of It All. Bylo by hloupé zapírat, že mě muzika z mého okolá ovlivňuje. 

Často míváš na deskách hosty zvučných jmen. Tentokrát jsi pozval dva méně známé zpěváky – ovšem v písních Sodomites a především Live Life Hard jsou hodně slyšet…

Pracoval jsem s různými lidmi, ať už to byl Tom Araya nebo Corey Taylor. Tentokrát jsme ale chtěli dát prostor mladším, nadějným kapelám. Poslouchám hodně undergroundového metalu a dalších příbuzných žánrů. A zrovna Nails i King Parrot jsou opravdu zabijácké kapely. Jsem rád, že právě jejich členové nám na albu zahostovali. 

Stopáž alba je relativně krátká… Byla to záměrná součást plánu, tedy hrubozrnné údernosti?

Ne, nijak jsem nad tím nepřemýšlel a nestopoval si to. Neměl jsem přesnou představu, jak dlouhé album bude. Jen jsem na něm pracoval, pěkně skladbu za skladbou. Nechtěl jsem, aby v písních bylo moc zbytečného opakování. Když byla skladba hotová, tak jsem šel na další a už se v tom zbytečně nepitval. Myslím, že i díky tomu je album kratší.

Malinko překvapivé je, že mezi bonusovými songy skončilo i další pokračování vaší eponymní suity Soulfly X, která je pravidelnou součástí všech vašich alb.

Rozhodli jsme se ji dát jen jako bonus na speciální edici, protože ne všem se líbila. Mně tedy ano, už jen díky arménskému nástroji duduk, na nějž nám hraje chlapík jménem Roman Cacakhanyan. Hodně lidí ale preferuje od Soulfly jen tvrdší, metalovější věci. Přesto si myslím, že by do celkového rámce alba Soulfly X zapadala, sice je to jemnější, akustický kus, ale temnou a mystickou linii drží.

Brát věci tak, jak přicházejí

Těžko někdo odflákne desku, protože je „jenom“ devátá nebo „už“ jedenáctá. Přesto je právě desítka zásadní milník. Myslel jsi při tvorbě i na tohle?

Věděl jsem, že tohle album bude jubilejní a tím pádem trochu speciální. Chtěl jsem, aby bylo v něčem jiné. Už jsme to trochu naťukli… Líbila se mi naše poslední nahrávka Savages, ale chtěl jsem trochu opustit groovemetalový mustr a vrátit se k těm syrovým kořenům. A myslím, že se to s Archangel opravdu povedlo.

Zdálo se, že basák Tony Campos se u vás zabydlel na delší dobu, ale teď odešel k Fear Factory. Což je trošku překvapivé, když uvážíme, že Fear Factory v současnosti můžeme stěží považovat za větší kapelu než Soulfly… Nebo má tak toulavé boty, že potřebuje pořád nové podněty?

Tony vždycky rád hrával se spoustou rozdílných muzikantů. Ať už to byli Ministry, Possessed nebo Asesino. Věděl jsem, že u nás zřejmě nezůstane na dlouho. Je to fajn chlapík a vynikající baskytarista, hrálo se mi s ním skvěle. Když ale oznámil, že se chystá odejít, tak mě to nijak nešokovalo. 

Už je známo, kdo s vámi pojede turné na basu?

Letní část turné s námi hrál další z mých synů Igor Jr. Na nadcházejícím americkém turné bychom chtěli vyzkoušet Mika z thrashmetalové kapely Havok. Pak se uvidí.

V říjnu hrajete téměř každý den, jen s občasnými pauzami. To musí opravdu náročné pro tvůj hlas…

Je to náročné, ale zatím to zvládám. Dokud to jde, tak se tím moc ani nezabývám. Neprovádím žádná náročná cvičení nebo nějakou přehnanou péči o hlas. Před koncertem se trochu rozehřeju křikem.

Prý chceš koncertovat k téhle desce nejméně rok… Vydržíš to? Anebo při tom svém tvůrčím nápřahu přijdeš v únoru zase s nějakým dalším projektem?

Jasně, to ustojím. (smích) Chci trochu zpomalit. Myslím, že v posledních letech jsem desek udělal opavdu až až. Chci se teď víc soustředit na koncertování. Chci se Soulfly a tímhle albem vyrazit všude, kam to bude jen možné. Opravdu velké světové turné! (smích)

Nicméně Igor někde říkal, že možná na podzim nachystáte něco dalšího s Conspiracy, přesněji minialbum…

Ne, ještě nevíme, kdy přesně se do toho pustíme. Cavalera Conspiracy mají teď pauzu a asi ještě chvíli počkáme, než na tom začneme dělat. Máme za sebou celkem dlouhé turné, které bylo samozřejmě úžasné, poslední album mělo dobré ohlasy. Ale jak říkám, s novinkami teď chvíli počkáme, to platí i pro Conspiracy.

Michal Husák a Petr Adamík