V den, kdy byl z vězení propuštěn Jiří Kajínek a kdy se svět vzpamatovával z teroristického útoku v Manchesteru, zemřel na rakovinu Roger Moore. V pořadí třetímu představiteli Jamese Bonda bylo 89 let. Agenta 007 si zahrál celkem sedmkrát. Stejným počtem se sice může chlubit i Sean Connery, jeho poslední bondovka Never Say Never se však za součást série obvykle nepovažuje, neboť na ní pracovala zcela jiná produkční společnost. Moore se tak mohl pyšnit titulem nejobsazovanějšího bondovského herce.
V době, kdy tuto roli získal, byl také nejstarším představitelem Jamese Bonda. V roce 1973, kdy vznikl film Live And Let Die, bylo Mooreovi 46. Svou poslední bondovku A View To A Kill natočil v roce 1985, kdy mu už táhlo na šedesátku. Bondovský kánon Moore obohatil o specifický druh humoru a také nezaměnitelnou mimiku. Ne náhodou žádá ve filmu Lost In Translation japonský fotograf Billa Murraye, aby se zatvářil jako Roger Moore.
Jelikož jsme hudební server, rozhodli jsme se vzdát Mooreovi hold připomenutím sedmi skladeb, které v úvodu jeho bondovek zazněly. Seřadili jsme je od (subjektivně) nejhorší k nejlepší, což bývá vždycky spolehlivý způsob, jak bondovské fanoušky přimět k vášnivým diskuzím:
Lulu: The Man With The Golden Gun (John Barry/Don Black)
The Man With The Golden Gun, 1974
Tak jako mají své vrcholy a propady bondovské filmy, mají je i titulní písně, které je provázejí. Tuhle skladbu podle svých slov nemá v lásce ani John Barry, který ji napsal. Jejím největším úskalím je, že se snaží mermomocí znít jako další velký bondovský song. Orchestr patřičně swinguje, britská zpěvačka Lulu se pokouší výrazem přiblížit Shirley Bassey, celé to ale zní maximálně jako nějaké povedenější vystoupení v Tvoje tvář má známý hlas.
Sheena Easton: For Your Eyes Only (Bill Conti/Michael Leeson)
For Your Eyes Only, 1981
Režijní debut dosavadního bondovského střihače Johna Glena má soundtrack od Billa Contiho, který také napsal úvodní skladbu. Vokály nazpívala skotská zpěvačka Sheena Easton, jejíž afektovaný projev poněkud sráží dojem z jinak vcelku slušné balady založené na spojení osmdesátkově znějících kláves a nezbytné orchestrální omáčky.
Carly Simon: Nobody Does It Better (Marvin Hamlisch/Carole Bayer Sager)
The Spy Who Loved Me, 1977
Na přelomu 70. a 80. let se řada britských umělců snažila vyhnout drakonickým daňovým povinnostem. Výjimkou nebyl ani John Barry, a tak se museli bondovští režiséři poohlédnout po jiných autorech hudby. Výsledkem je trochu jiný feeling, který ze soundtracků k filmům z té doby čiší. Tak třeba ve Špiónovi, který mě miloval, zní poměrně často disko. Úvodní skladba nazpívaná Američankou Carly Simon má sice staromilský baladický ráz, přece jen jí ale k pravé bondovské atmosféře něco chybí.
Shirley Bassey: Moonraker (John Barry/Hal David)
Moonraker, 1979
Poslední ze tří příspěvků velšské divy Shirley Bassey sice nedosahuje kvalit předchozích písní Goldfinger a Diamonds Are Forever, poslouchat její znělý kontraalt je ale potěšením prakticky v jakékoli skladbě. Bassey byla k nahrání ústřední písně přizvána na poslední chvíli a možná z důvodu chvatného nahrávání si ji nikdy příliš neoblíbila. Ve filmu zazní kromě úvodní baladické podoby ještě v diskoverzi, která doprovází závěrečné titulky.
Duran Duran: A View To A Kill (John Barry/Duran Duran)
A View To A Kill, 1985
Duran Duran byli v polovině 80. let na vrcholu slávy. Přesto by se k práci na titulní bondovské písni nejspíš nedostali, kdyby si o to basák John Taylor na jednom večírku vyloženě neřekl. Ze spojení kapely s dvorním bondovským skladatelem Johnem Barrym byl trochu nečekaný hit, který zabodoval na obou stranách Atlantiku. Úspěch skladby vedl k rozhodnutí pověřit složením příští bondovské písně norskou kapelu A-ha, jejíž song The Living Daylighs patří k nejzajímavějším příspěvkům v sérii.
Rita Coolidge: All Time High (John Barry/Time Rice)
Octopussy, 1983
Jedna z mála ústředních písní, které mají název odlišný od titulu filmu, který provází. Stejně jako For Your Eyes Only, jde v zásadě o klavírní baladu doprovázenou studiovým orchestrem, který se v refrénech vzpíná do vpravdě bondovských patetických výšin. Američanka Rita Collidge se pro píseň ukázala být dobrou volbou a výsledkem je jedna z nejkvalitnějších theme songs v dějinách filmů o agentovi 007.
Paul McCartney & Wings: Live And Let Die (Paul a Linda McCartneyovi)
Live And Let Die, 1973
Největší výzvu představuje pro strážce odkazu Iana Flemminga výměna hlavního představitele bondovské série. Zatímco George Lazenbyho uváděla na scénu syntezátorová instrumentálka, pro Rogera Moorea sáhli producenti po skladbě manželů McCartneyových. Těžko si pro tenhle restart představit lepší hudební doprovod než skladbu, která změní každých několik taktů styl, přesto ale drží neuvěřitelně pohromadě. Bondologové jí často vyčítají, že se mezi ostatní kousky série příliš nehodí a svým způsobem mají pravdu. I tak se ale jedná o fascinující střípek bondovské hudební historie.
Martin Zoul
Loading...
