Skoro čtyři roky od založení vydali Lake Malawi svoje první „plnokrevné“ album. Po několika singlech a jednom EP tak v závěru roku spatřila světlo světa deska Surrounded By Light. Kapela kolem frontmana Alberta Černého vznikla na základech jeho předchozího projektu, úspěšných Charlie Straight. Stejně jako oni jsou i Lake Malawi považováni za jednu z mála zdejších poprockových nebo, chcete-li, indierockových formací, které mají potenciál překročit hranice České republiky. A Albert se těmito ambicemi vůbec netají.
Vaše první album jste původně plánovali vydat už někdy na konci roku 2014. Nakonec vyšlo až o tři roky později. Proč ty průtahy?
Myslím, že nejvíc za to může fakt, že jsme se snažili hodně koncertovat, natáčet klipy a vlastně jsme zapomněli, že hudba je na prvním místě. Hodně skladeb už jsem měl složených dlouhou dobu, jen jsme se prostě nepřinutili k tomu zavřít se do studia a to album konečně natočit. I když asi čtyři nebo pět věcí vzniklo vlastně až nedávno. Ty „pozdní“ jsou třeba Pyramid, Maryland nebo Spaced Out. Opakem jsou Paris, Holidays Forever nebo Beach, Nectarines And Daim – ta posledně uvedená je vlastně úplně první skladba Lake Malawi.
Při poslechu desky si lze všimnout několika poloh. Střídá se na ní funk (Bottom Of The Jungle), melancholický nádech (Parallel Universe, NYC, Prague) i rychlejší, rockovější tempa (Paris, Black Pearl). Ve které z těch poloh se při koncertování cítíš nejlépe?
Kdybys mi teď řekl, ať udělám desku za týden, tak to bude jednoznačně deska plná balad jen s akustickou kytarou a klavírním doprovodem. Takže nejpohodlněji se cítím v těch pomalejších věcech jako je třeba Maryland, kdy hraju na akustiku, Jeroným zpívá druhý hlas a hraje na klavír. Ale na druhou stranu při koncertech mě baví, že se můžu vyblbnout u Paris.
z rozhovoru Aleše Malára, který si můžete kompletní přečíst v lednovém Rock’n’Allu
Loading...
