Italo-američan Chris Botti, patří k nejuznávanějším trumpetistům na světě, což je nejlépe patrné na počtu ocenění a plejádě hvězdných hostů, kteří jeho pozvání přijímají. Řada jeho alb dosáhla na první místo v žebříčku Billboard Jazz a navíc Italia z roku 2007 či živý záznam Chris Botti in Boston z roku 2010 obdrželi několik nominací na Grammy. Až s jeho posledním albem Impressions z roku 2012, nominaci proměnil ve vítězství v kategorii „Nejlepší popové instrumentální album“. V našem povídání jsme se kromě úspěšné tvorby zaměřili i na vztahy s plejádou hvězdných hostů a kouzlo koncertování, které hodlá předvést 21. října v Praze.
Co mohou diváci očekávat v rámci složení skladeb a hostů pro středeční večer v Praze?
Během večera budeme čerpat jak z mého posledního alba Impressions, tak z mých starších desek. Avšak hlavním tahákem by měla být má kapela, která patří k tomu nejlepšímu v hudební branži, ať už se věnujeme jazzu, klasické hudbě nebo rocku. V rámci hostů se představí dvojice dam z doby snímku Chris Botti in Boston a to zpěvačka Sy Smith a houslistka Lucia Micarelli. Avšak každé vystoupení je pro mě výzvou. Je vtipné, že i dnes mě mnoho z mých přátel nevidělo naživo. Když je pozvu, mívají otázky typu: „A to tam jako budeš ty sám s trumpetou?“ Proto mám pocit, že má kariéra je o dobývání jednotlivců, den za dnem. Divák za divákem, národ za národem, protože když už k tomu skutečně dojde, lidé za mnou chodí a povídají mi něco jako: „Bože, já jsem i plakala!“ nebo „Takový výkon jsem v životě neviděl!“ či dokonce „Bylo to úžasné a jo, ten kytarista byl blázen!“ Lidé totiž netuší, co mohou očekávat od trumpetisty a proto je vždy výzvou si lidi získat. To je i důvod, proč tak často vyrážím na turné. Už bez toho neumím žít a hlavně vidím, že to má smysl.
Jedním z nejzajímavějších hostů na posledním albu byl Andrea Bocelli, se kterým jsem měl rovněž čest si povídat. Získáváš, stejně jako on velkou dávku inspirace z lásky a nádherné Itálie, kde jsou i tvé kořeny? Kdy jsi ji navštívil naposled?
Už je to hodně dávno, co jsem si naposled vzal dovolenou, ale hrozně rád cestuji do Toskánska, kde vždy zůstávám u Stinga. Je totiž něco jako má rodina a je to vždy úžasná zábava. Nicméně, v rámci inspirace jde vždy o konkrétní album a aktuální cíle. Věřím, že každý si dokáže z Itálie něco vzít, ať už v rámci romance nebo kultury. Jsem hrdý na to, že jsem Italo-američan a mohl jsem tam strávit dva roky z mého dětství. Nicméně, Itálie a její krása a romantika byly inspirací především na albu Italia. Na albu Impressions šlo spíše o třináct různých forem balady. Chtěli jsme vzít posluchače na cestu, ale zároveň jej zahřát doma. Itálie je mou neoddělitelnou a nevědomou součástí, která se prostě musí projevit, ale nešlo nám nikdy o konkrétní zemi nebo kulturu. Výběr písní čistě závisel na tom, co se hodí k mé trumpetě. (smích)
Má kariéra je o dobývání jednotlivců, den za dnem
Kromě tvého jedinečného vystoupení v Bostonu, na mě zanechalo silný dojem i vystoupení Andrea Bocelliho v italském Portofinu. Nezvažuješ i ty v budoucnu natočit své vystoupení na podobně romantické lokaci?
To nepochybně, ale je také řada krásných divadel, která rovněž připadají v úvahu. Avšak když si člověk uvědomí veškerou logistiku, musí být mnohem praktičtější. Mé vystoupení v Bostonu bylo něco, co mezi sebou dohodli Dennis Alves z Boston Pops v rámci Boston Symphony Orchestra a můj manažer. Proto si nemůžu připsat žádné zásluhy. (smích) Nicméně, vždy jsem chtěl pracovat s Boston Pops i proto, že většina hostů už tu příležitost měla. Další věc je i ta, že podobná akce je nevýdělečná, nebo dokonce ztrátová. Člověk musí brát v úvahu dopravu všech hostů, zaplatit orchestr, natáčení a to nemluvím o tom, že se všichni hosté vzdali nároku na honorář. Proto mi bylo opravdu ctí, že mé pozvání přijali osobnosti jako John Mayer, Josh Groban nebo Sting a věnovali mi svůj drahocenný čas. Mnoho z nich přicestovalo z daleka a tím víc, si toho vážím.
Právě Stinga bychom mohli nazvat jednoho z tvých nejdůležitějších partnerů. Co se ti vybaví při zmínce tohoto progresivního umělce?
V prvé řadě jsem mu vděčný za velký zlom v mé kariéře. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsem se od něj naučil, bylo nalezení nadšení pro rutinu: Vstát, trénovat, cvičit jógu a cestovat s kapelou. V mnoha ohledech jsem díky společného tříletému turné na Brand New Day Tour nalezl systém, jak svou kariéru vést. Byl mi vždy velkou oporou a velmi blízkým přítelem. Je skutečně jako můj bratr.
Největším zadostiučiněním je proto pro mě, když mohu výsledky své práce odprezentovat naživo
Jak si vůbec vybíráš hosty na svých albech? Stává se při vzniku skladby, že se ti prostě vybaví vhodný host?
Pokud jde o hosty, spolupracuju na tom se svým manažerem a producentem, kterým je Bobby Colomby. Jednoduše si spolu sedneme a sepíšeme si nejideálnější seznam umělců, které bychom si přáli. Posledních šest, sedm let bylo pro mě doslova úžasných, protože stačilo pouze zvednout telefon a pozvat kapacity jakými jsou Mark Knopfler, Vince Gill nebo Herbie Hancock, kteří mají zároveň jistotu, že kromě výborného zacházení obdrží i povedené aranže písní. Každá pozitivní zkušenost se rozkřikne a každý další host bude mít jistotu, že finální mix bude znít nádherně. Následně už není problém sehnat v podstatě kohokoliv. (smích)
Při pohledu na seznam spolupracovníků, kolegů a výběr písní, je nutné ocenit tvůj hudební rozptyl, který skutečně nemůžeme nazvat pouze jazzovým. Stále rád objevuješ zajímavou hudbu v rámci latinské hudby, klasiky, jazzu nebo i world music?
Rád poslouchám pianistu jménem Keith Jarrett, jehož hra je doslova okouzlující. Rád také poslouchám zpěváky, se kterými jsem již spolupracoval včele s Frankem Sinatrou a Stingem. Poslouchám i dost klasické hudby, kam patří Mahler a Chopin. Na druhou stranu, neposlouchám mnoho stylů hudby pro potěšení a jsem si toho vědom. Když připravuji desku, poslouchám obrovská kvanta hudby, protože mě nejvíce inspirují melodie, které by se daly kouzelně „zazpívat“ na trumpetu. Tudíž narazím na hodně písní, které zní dobře se zpěvem, ale najít i takové, které se hodí pro mé podaní, je umění. Musím se proto prohrabávat nejrůznějšími žánry. Největším zadostiučiněním je proto pro mě, když mohu výsledky své práce odprezentovat naživo.
Dan Sywala
Loading...
