Rolling Stones u nás. Ohlédnutí za pěticí předchozích koncertů

Když u nás Stones vystoupili poprvé, šlo o mnohem víc než „jen“ o koncert vrcholné kapely a rockovou show, jakou země do té doby nezažila. Totiž o pořádně hlasitý důkaz svobody. Později se jednalo už „pouze“ o muziku a špičkový spektákl, ale vždy o svátek, událost. Navíc lehce dotýkanou charismatem Václava Havla. Chystaná šestá návštěva budiž ideální příležitostí k ohlédnutí za předchozími „roll in“.

Jen jednou je to poprvé

Strahov, 18. srpna 1990

Turné: Urban Jungle

Reklama „Kameny se valí do Prahy“ s optimistickým dovětkem „a tanky ven“, slýchaná tehdy jak v podobě „Stones roll in, tanks roll out“, tak ve spisovnější formulaci „Tanks are rolling out, The Stones are rolling in“ (nebo v půvabné Jaggerově češtině), mohla znít bombasticky. Jenže nepřeháněla, i když Sovětská armáda doopravdy vysmahla až o rok později. Za totalitních časů a dohledu okupantů sice i u nás výjimečně zahrála významná skupina ze světa za železnou oponou, třeba Depeche Mode či Cure, ovšem legendární buřiči Rolling Stones byli pro režim naprosto nestravitelní. Aby nám Stouni dopřáli Satisfaction, musel nejdříve padnout komunistický režim.

Ani brzy po revoluci však nepůsobila možnost uspořádání takového koncertu reálně. Tentokrát z ekonomických důvodů. Naštěstí sehrál svoji úlohu v rockových dějinách právě pan Václav Havel. Kapela, kterou dosud „establishmenty“ častovaly nedůvěrou, když ne rovnou všelikými omezeními až pohrůžkami vykázáním či neudělením víz, sice o oficiální uznání nijak nestála. Snad s výjimkou Sira Michaela Philipa Jaggera. Ale prezidentská záštita nad koncertem, záštita ne lecjakého politika, ale zásadní osobnosti „sametové revoluce“, to znamenalo něco úplně jiného! Polichocení Stones jen díky osobní Havlově intervenci souhlasili s něčím, co dělají naprosto výjimečně. Odehráli koncert jako charitativní, s výtěžkem čtyř milionů tehdejších Kčs, věnovaným na charitu. Konkrétně nadaci Olgy Havlové Výbor dobré vůle na pomoc tělesně postiženým dětem. Což znamenalo do jisté míry i charitu pro rockové fandy. Lístek, jehož cena tak mohla být vzhledem k běžné výši vstupného „venku“ podhodnocena na 250,- Kč (byť kupní síla se s tou dnešní rozhodně nesrovnávala a nešlo tehdy o žádnou láci), si mohli jakžtakž dovolit třeba i přivydělávající si studující. Jako například jistý (a určitě nejeden) budoucí hudební publicista.

Pravda, za rozhodnutím zříci se nemalých zisků leckdo viděl nejen okouzlení Stones prezidentem Václavem Havlem, ale i dobré plánování na „rozšíření trhů“. A také pověstnou (hlavně) Mickovu ctižádost. Doslechl se přece o „spartakiádním“ stadionu, údajně největším na světě, a chtěl ho stotisícovou návštěvou pokořit. Navíc náklady se zaplatit musely, nebo alespoň zčásti, ze „státního“. Ale vůbec nejde o důvod záslužnou dobročinnost Stones shazovat.

Žádné „nafouknuté“ vzpomínky

Samotný koncert představoval pro našince, kterému se za socialismu těžko podařilo vycestovat, cosi naprosto nevídaného. Šokovala už velikost pódia. Nemluvě o rekvizitách, jakými byly gigantické nafukovací dámičky, které se monstrózně rozcapily nad Prahou za zvuků Honky Tonk Women. Nebo o monstrózní psí nestvůře, kterou se jal zpěvák na citlivých místech laškovně popichovat. Nebo o nezbytném ohňostroji. Fascinovaly i obří obrazovky, třeba s psychedelickými obrazci v 2000 Light Years From Home…

Nejdůležitější samozřejmě zůstala muzika. Jistě, člověk má s odstupem času tendenci hezké zážitky ještě idealizovat, navíc chybělo jakékoliv srovnání s čímkoliv v podobné kategorii. Máme ovšem doklady. Recenze se objevily nejen v našem tisku a coby průkazný materiál svědčí také pirátské dvojalbum, pojmenované jen Prague 1990 či datem koncertu a s reprodukcí plakátu na obalu. Skupině, tehdy ještě s Billem Wymanem, to šlapalo přeukrutně parádně.

Píše se, že tehdy pršelo, a opravdu si vybavuji lehčí spršku, která nás zkropila v roztančeném „kotli“. Paměť klame, ale mám pocit, že se ten déšť stihl vypařit dřív, než člověk skutečně promokl. A když, tak pršela nefalšovaná euforie.

PODRUHÉ DO STEJNÉHO (ŘEČIŠTĚ) STADIONU

Strahov, 5. srpna 1995

Turné: Voodoo Lounge

I podruhé šlo o naprostou nádheru. Co chybělo na prvním dojmu, to „dohnali“ Stones ještě větší show, s kobří „hlavou“ vztyčenou nad vele-pódiem a bičující prostor světelnými děly. Scéna až paradoxně připomněla něco, co by se snad „komančům“ dokonce líbilo: monstrózní, futuristické vysoké pece, čekající ovšem nikoliv na odpich železa, ale na řádně odpíchnutý rock’n’roll. Kapela nadchla snad ještě lepší sehraností, přitom tehdy jsme už srovnávat mohli, nijak zvlášť oslnivě na Strahově v roce 1992 předvedli Guns N’ Roses, o dva roky později přijeli i typicky vizuálně výpravní Pink Floyd… Na Stones tehdy také dorazilo nejvíc fanoušků, 127 tisíc, byť pochopitelně včetně hostů ze sousedních zemí.

Muziku už tvrdil Darryl Jones a Stones působili snad ještě sehraněji a přesvědčivěji než poprvé. Bukanýrský doklad poskytlo DVD Prague 1995 (původně VHS) tajemných vydavatelů skrytých pod značkou Mission From God i další bootlegy. V repertoáru se Stones zaměřili více než během předchozího koncertu na staré kusy, což našincům, odseknutým od zlatých rockových časů ostnatým drátem západní hranice, ani trochu nevadilo.

 

 

„KLUBÍK“ PODLE STONES

Sportovní hala (T-Mobile Arena), 22. srpna 1998

Turné: Bridges To Babylon

Do třetice všeho dobrého se Stones rozhodli nadělit Praze mimořádný dárek. Stala se jedním z mála míst, kde proběhlo „komornější“ vystoupení. Zážitek srovnatelný jen s euforií první návštěvy. Aby se pocit kontaktu ještě umocnil a aby skupina neošidila ani publikum v posledních řadách, napochodovala navíc k setu coverů – od Berryho Little Queenie po dylanovku Like A Rolling Stone – na malinké pódium v zadní části sálu. Chybějící vizuální monstrozity tentokrát plně nahradil tah kapely nadosah. Stones zvyklí obsáhnout i open air prostory opravdu zvládli vyvolat v hale dojem klubového vystoupení.

Korzárské zápisy? Na 2CD Praha 1998 „kryptolabelu“ Dandelion. Jako bonus obsahuje druhý disk čtyři písně z německého Gelsenkirchenu. A naopak. V Japonsku vylisované 2CD Welcome To The Rolling Stones s koncertem v Hamburku zahrnuje coby bonus jednu „pražskou“ připomínku, řídce hranou, na základě hlasování na webu vybranou baladu Memory Motel. Vypomůže i pan YouTube.

 

ROCKOVÁ MANIFESTACE NA LETENSKÉ PLÁNI

Letná, 27. července 2003

Turné: Licks

Možná se nechali Stones navnadit povídáním Vladimíra Mišíka o „zpěvu pro milión“ během manifestací na Letenské pláni. Jistě, vtipkujeme, nicméně přilákali kolem 70 tisíc návštěvníků, kteří si určitě na předchozí takhle mohutnou sešlost na stejném místě vzpomněli. Stones odehráli se ctí, byť zvuk, vybavuje se mi, nezněl tak přesvědčivě. Ale třeba jen kvůli horšímu místu, člověk už se tolik netlačil. Samozřejmě se opakovalo „nablížení“ k fandům v pozadí, u pódia „B“. Lahůdka? Právě dřevní blues Little Red Rooster na malé scéně. Taky chvilku sprchlo a zabouřilo, ale s příchodem hlavních hvězd na scénu už atmosférická nepohoda vyfičela. Mimochodem, Keith měl moc hezké tričko s příhodným nápisem Fuck The KSČM.

Pokud si chceme program připomenout prostřednictvím bootlegu, nese hezké české jméno Letenska Plan Prague 2003.

 

VELKOMORAVSKÁ ROCKOVÁ ŘÍŠE

Brněnské výstaviště, 22. července 2007

Turné: A Bigger Bang

Keithovi občas riffy trochu víc „drhly“ a bylo na něm znát, že mu to vadí. Ostatně měl za sebou nepříjemný zážitek z pádu ze stromu (nejednalo se o palmu), z hodně vážného zranění a následné léčby. Fanouškům zase způsobilo nepříjemný zážitek posunutí „nejisté“ show. Ale žádná ostuda! Stones diváky neošidili. Návštěvnost zaznamenali zdejší nejnižší. Snad 25 tisíc, možná i trochu méně, ale muzika se přece nepoměřuje počtem. Dovolil jsem si tehdy zaspekulovat na dotaz Deníků Bohemia, že „popáté už je prostě popáté a navíc hodně našinců zajelo před rokem do Vídně“.

Ti, co nelenili a na koncert se dostavili, si viditelně užívali královsky. Nejen nafukovací „blízák“, již obvyklé druhé pódium či co do designu opět fantaskní, převelikou hlavní scénu. Mě opět dostalo nadupané podání Midnight Rambler. A hodně potěšilo vyštrachání blues You Got The Silver, které pan Richards zaskřehotal zcela odzbrojujícně a nezaměnitelně, na jedničku z krkavčí konzervatoře. Milovníky raritních provedení nadchla cover verze I’ll Go Crazy Jamese Browna, zahraná na zpěvákovu památku.

Opět před koncertem trochu sprchlo. Zatímco minule nadělila nebesa Stounům pár efektních blesků, nyní jim a jejich fanouškům dodala duhu. Jak to jejich satanská veličenstva dělají, že jim i lokální klima jde na ruku?

Ani tentokrát nelenili mistři nahrávači pirátští. Chcete-li, poohlédněte se po nahrávce (či 2CD ve slušivém digipacku v produkci „kmotrovského“ spolku The Godfatherrecords) A Bigger Band In Brno July 22, 2017. A na YouTube visí například zmíněný cover I’ll Go Crazy.

 

Tomáš S. Polívka