EDITORIAL
Punkové vlny, které byly na obou stranách Atlantiku různě nafázované, už v roce 1978 opadly, ale vzdouvala se vlna další, zvaná nová, která přinesla příval dalších kapel. A nutno dodat, že mnohem různorodějších. Sdílely však punkový étos, snahu vymanit se z mantinelů hudebního byznysu. Výjimky samozřejmě potvrzovaly pravidlo. Třeba The Police zrodil chladný kalkul, ale talentovaní muzikanti chytili příležitost za pačesy a od albového debutu Outlandos d’Amour produkovali kvalitu, která početným teenagerským fanouškům tříbila vkus. Podobných příkladů bychom našli napříč rockovou historií samozřejmě víc, stačí jmenovat The Beatles. Na druhou stranu přísloví o cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly má obecnou platnost a řada nových kapel šla brzy na ruku nadnárodním vydavatelstvím. Vůči novovlnné komerci se začalo v New Yorku vymezovat hnutí no wave s živou hudbou, která spadala do klubového podzemí a udržela kontinuitu rockových výbojů v nejlidnatějším městě USA od raných The Velvet Underground až po nastupující Sonic Youth. Ale jak říkával jeden z hlavních představitelů francouzské (jak jinak než filmové) nové vlny, režisér Claude Chabrol: „Neexistují žádné vlny, jen oceán.“ A hudbu je radno dělit pouze na dva druhy – dobrou a špatnou. S gruntovním rockem amerického střihu se trendům navzdory prosadila britská skupina Dire Straits, u níž se dosavadní prodeje všech alb po celém světě odhadují na sto dvacet milionů kusů. Postpunkovému kvasu se vymykala i debutantka Kate Bush a osobností, které si prošlapávaly vlastní cestu, bychom našli mnohem víc.
Po tuhé normalizační pětiletce, kterou zahájily na prahu sedmdesátých let kádrové prověrky, se už začínalo blýskat na časy i v tehdejším Československu. Rok 1978 byl na povedená či alespoň zajímavá alba silný, i když šlo jen o šťastnou souhru okolností. Jan Spálený vystoupil s Edisonem ze stínu hudebního režiséra, podepsaného pod řadou našich milníků včetně Kuřete v hodinkách či Města Er. Trio Marsyas dalo ve studiu akustickým písničkám, jak je znalo klubové publikum, další rozměr. Počinem byl také sólový debut Super-robot kytaristy Oty Petřiny, jinak autora hudby a sidemana na jiné prvotině, kterou byl Motorest začínající Petry Janů. Zpestření představoval živák Katapultu, byť triu s frontmanem Oldou Říhou kritici chybně prorokovali maximálně rok života. Kvalita vznikala také mimo ediční plány druhdy státních vydavatelství. V šedé zóně se dařilo volné písničkářské sešlosti Čundergrund i amatérským kapelám Amalgam a Švehlík, které se představily na Pražských jazzových dnech. The Plastic People Of The Universe pak v undergroundu zrodili Pašijové hry velikonoční, jeden ze svých majstrštyků.
PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR
P.S. Dvě zprávy pro naše věrné čtenáře. Ta dobrá je, že Rock History skončí až rokem 2000, ta druhá, že periodicita se stává půlroční, protože investice do tiskárny, redakce i autorských honorářů představují z hlediska návratnosti “dlouhé peníze”.
Loading...
