Narodil jsem se v roce 1963 a začátky Radima Hladíka proto pamatovat nemohu, ale singly Zlatý důl s Matadors a Slunečný hrob s Blue Effectem mi doma díky vysokým rotacím na gramofonu Tesla utkvěly v uších už v časech, kdy jsem si názvy skladeb a skupin na jejich etiketách dokázal jen přeslabikovat. Ve druhé polovině 70. let jsem mezery v bigbítovém vzdělání doplňoval návštěvami zastrčené prodejny podniku zahraničního obchodu Artia, který měl v pražské ulici Ve Smečkách strategickou polohu pár desítek metrů od krámku Čs. Hi-Fi klubu. Mezi „úlovky“, na něž obvykle padla nemalá část kapesného, patří mezi nejvzácnější jediné album The Matadors a exportní verze debutu Blue Effectu, jež vyšla pod názvem Kingdom Of Life. Expozici modrým rockovým zářením dokončila 7. dubna 1980 návštěva koncertní premiéry Světa hledačů, první z řady mých velkých koncertů, šťouraví kritici byli toho večera zřejmě v jiné Lucerně. Po mnoha letech jsem se před vydáním 2CD Beatová síň slávy dostal s Radimem Hladíkem i do osobního kontaktu a pochopil jsem, že je nejenom fenomenální kytarista, ale také skvělý člověk.
Když se v úzkém redakčním kruhu Rock’n’Allu zrodil nápad pořídit almanachu Rock History mladšího sourozence, následovala debata, komu zasvětit první číslo speciálu. Zazněla řada velkých jmen, na která časem určitě dojde. Vyhrál můj favorit, což mě posunulo ke krásnému, ale někdy také docela nevděčnému postu editora, který bude v případě Rock History speciálu putovní – každý, kdo si tuhhle práci aspoň jednou zkusil, ví, že tahle osobní zkušenost je nepřenosná. Věřím, že z nových a dobových textů vznikl mozaikový portrét, který přiblíží Radima Hladíka stejně jako řada unikátních fotografií, z nichž některé jsou sice známější, ale ne v kvalitě našeho speciálu. Velké díky proto patří zvláště Alanu Pajerovi, který ve svém archivu fotografií provedl inventuru opravdu důkladnou, a Janu F. Obermayerovi z Matadors za poskytnutí raritních smímků z jeho muzikantského alba.
Načasování speciálu není náhodné. Nepřipomíná loňskou černou neděli 4. prosince, kdy se po dlouhé nemoci životní dráha Radima Hladíka uzavřela, ale pozdější datum 13. prosince. Proč? To ve své vzpomínce mimoděk shrnul další vynikající kytarista Michal Pavlíček: „Kytaroví velikání možná umírají, ale jejich hudba, sóla a feeling jsou stále s námi, jsou věčné.“ Potvrzuje to i dříve neslyšená skladba Titulkovka, kterou objevil filmový zvukový mistr Radim Hladík mladší v otcově archivu. S dotočenými nástroji bývalých členů Blue Effectu ji rodina zveřejnila 12. prosince, v předvečer nedožitých sedmdesátých prvních narozenin.
Pavel Víšek
Loading...
