Už jejich minulá deska byla veřejností napjatě očekávána, jelikož přinášela změnu na postu kytaristy. Na výměnu šestistrunného hráče byli ale u Red Hot Chili Peppers z minulosti již zvyklí a Josh Klinghoffer se s nelehkou pozicí popral více než dobře. S novým albem The Getaway se ovšem skupina rozhodla pro další radikální krok, a sice ten, že po pětadvaceti letech spolupráce a šesti albech s producentem Rickem Rubinem dala šanci někomu jinému. Dle slov jednotlivých členů kapely se angažmá nového producenta říkajícího si Danger Mouse (vlastním jménem Brian Burton) vyplatilo a jedenácté řadové album RHCP tak pomyslně odstartovalo novou éru souboru. Přečtěte si ukázky z rozhovorů, které jsme spáchali s třemi čtvrtinami kapely.
ANTHONY KIEDIS
Je pravdou, že jste chtěli, aby Bowie produkoval vaše alba By The Way a Stadium Arcadium, ale on obě spolupráce odmítl?
Ano. Pokaždé, když se chystáme na nové album, si říkáme, co můžeme udělat pro to, aby bylo nové, vzrušující a zajímavé. Zeptali jsme se Briana Ena, ten nám řekl ne nejméně třikrát. Ptali jsme se Daniela Lanoise, než jsme natočili Californication, a on odmítl dřív, než vůbec slyšel demo. Potom mi volal zpátky, že si to rozmyslel, že už demo slyšel a že chce na albu pracovat. „Pozdě, už máme Ricka Rubina,“ řekl jsem mu. S Rickem to byla dobrá volba, ale David Bowie, toho moc obdivujeme jak z estetické stránky, tak i jako vyvíjejícího se génia hudebního umění, takže jsme se ho museli zeptat. Napsal nám velmi uvážený dopis, kde vysvětloval, proč do toho nemůže jít a že je zrovna zaneprázdněn a pracuje na něčem jiném, ale vždy jako pravý gentleman. Ne jako nějaký týpek, který tě odmítne bez vysvětlení či ohledů.
Slyšel jsem, že jste byli docela v šoku, když Danger Mouse odmítl první várku vašich songů. Je to pravda?
Nebyli jsme z toho rozhořčeni, protože nám to neřekl nějak arogantně. Bylo to spíš takhle: „Mám specifické chutě, řeknu vám, co se mi líbí, zbytek mě nezajímá.“ Takový je jeho přístup. Nezkouší pracovat se skladbami, o kterých si myslí, že jsou v pohodě, slušné nebo v sobě něco mají. Chce dělat na těch písních, které jsou top a mají vysokou úroveň. Nebojí se ti říct, že se mu to nelíbí. To je velmi důležitá vlastnost producenta, protože když už hraješ s kapelou třicet let, tak ti lidi někdy prostě nechtějí říct, že to není tak dobré, jak jsou u tebe zvyklí. On s tím neměl žádný problém. To nám pomohlo vyřadit spousty věcí. Přišli jsme se zhruba dvaceti písněmi a skončilo to tak, že jsme s ním napsali dalších asi deset nových, z čehož pět nebo šest skončilo na desce. Napsal jsem něco k hudbě, kterou kluci udělali, zazpíval jsem svoje nápady a on na to: „Ne, myslím, že dokážeš napsat něco lepšího.“ Já mu na to odpověděl, že jsem to zkoušel už dvakrát. Ale on jel to svoje: „Myslím, že tam je ještě něco lepšího.“ Tak jsem se k tomu vrátil, zabralo mi to několik dní, ale nakonec to fungovalo. Jako by mě popostrčil k tomu, abych napsal lepší věci, které pak stálo za to mít na nahrávce.
FLEA
Nebylo by album venku už dříve, kdyby sis nezlomil ruku?
To by tedy bylo! Celý ozdravný proces mi zabral šest měsíců. Dost jsem si tu ruku poranil, byla zlomená asi na pěti místech. Koukni, teď tady mám takovou velkou bouli, to je šroub. Ale můžu s tím v pohodě hrát. Bylo to trochu hrozivé, protože jsem chvíli vůbec nevěděl, jestli budu schopen zase popadnout basu. Taky jsem si říkal, že možná sice hrát budu moci, ale už nebudu hrát jako Flea. Nakonec ale můžu, takže jsem šťastný.
Odteď už tedy žádné sportování na sněhu? Stalo se to při lyžování, nebo snowboardingu?
Při snowboardingu – a od té doby už jsem byl na horách zas. (smích) Miluju to. Chci to dělat i nadále. Musím být neustále v pohybu.
Red Hot Chili Peppers
Jak na sobě pracuješ ve vašem vztahu s Anthonym Kiedisem, aby si z tebe vzal jen to nejlepší?
To je těžká otázka. Víš, mé přátelství s Anthonym je intenzivní. Je to legrační, nedávno jsem o tom psal ve své knize. Byli jsme si od začátku tak nějak souzeni. Ani já našemu vztahu zcela nerozumím. Myslím, že kdybych se tomu pokusil porozumět, tak by se mohlo to kouzlo vytratit. (smích) Náš vztah byl za tu dobu plný hněvu a podlostí, ale mnohem víc je v něm radosti, lásky a schopnosti vidět to, co je krásné, stejným způsobem. Je jednoduché říct někomu něco pěkného, o čem víš, že ho potěší, ale je těžší říct něco, co ho může zranit nebo se mu nebude líbit. Někdy takové věci ale říct musíš, zvláště pak pokud je váš vztah tvůrčího charakteru. Samozřejmě, že se navzájem podporujeme a jsme tady jeden pro druhého, ale také si musíme být schopni říct, když jeden z nás dělá něco špatně. A to není vždy jednoduché.
Ještě jedna otázka týkají se Anthonyho. Jaká byla tvá reakce poté, co sis přečetl jeho knihu Scar Tissue?
Já ji nečetl. Tak trochu se toho bojím.
Vážně?
Jo. Měl bych si ji přečíst. Pár pasáží jsem si přečetl, byly to zrovna nějaké, kde mě zmiňoval. „Ach, tak to je krásné,“ říkal jsem si, ale pak jsem nakoukl do další části a ta už pěkná nebyla. Prostě, nebyla to pravda. Zvláště pak u věcí, které jsme s Anthonym prožili společně. Jako kdybychom oba dva byli ve stejné místnosti, odejdeme z ní a každý si to pamatujeme jinak. Tudíž se bojím, že když si to přečtu, narazím na věci, které by mě mohly urazit, takže bych pak byl na Anthonyho naštvaný Ale měl bych si to přečíst, myslím, že teď už bych mohl.
JOSH KLINGHOFFER
Pro Peppers to musel být velký krok, pracovat poprvé od roku 1989 s někým jiným než s Rickem Rubinem, zatímco pro tebe byl návrat k Brianovi Burtonovi něco jako déjà vu, že?
Tak trochu ano. Před lety jsem s Brianem pracoval. Řekl bych tak někdy okolo roku 2005/2006. Udělali jsme společně album Martiny Topley-Bird.
Je legrační sledovat, jak se z něj stává prvotřídní producent?
Je to legrační v tom smyslu, že jsem ho poznal těsně předtím, než prorazil. Když jsme pracovali na tom albu od Martiny, tak mi přehrál skladbu Crazy od Gnarls Barkley. Hned jak jsem to slyšel, tak jsem věděl, že to bude opravdu velký song. Jsem překvapen, že se v dnešní době stále můžeš stát velkým producentem. A aby se tohle podařilo někomu, koho znám, je neuvěřitelné. Jsem na něj opravdu pyšný. Neustále na něčem pracuje. Když se něčemu oddáš, zvolíš správné cesty, máš dobré zpracování, dobrou muziku, tak se můžou urodit dobré věci.
Musel jsi o svou pozici bojovat?
Jasně, pořád musím o svou pozici bojovat.(smích) Proto to teď s novým albem nebylo o nic lehčí. Ale to bylo hlavně tou nahrávací metodou. Když už máš producenta, tak ten stane na pomyslném vrcholu pyramidy, je to šéf – až pak jsme tady my. Někdy je lepší svůj názor potlačit, jinak bychom se neposunuli nikam. (smích)
To je hodně diplomaticky řečeno.
Jsem v kapele nejmladší, takže musím důvěřovat tomu, že ostatní ví, co dělají…
Marcel Anders
Loading...
