Už podle prvních tónů nového alba lze poznat, že je něco jinak. Xavier Baumaxa po dvou hořkých deskách, na kterých si snažil udržet zbytky humoru, nahrál překvapivě uvolněné a pozitivní album. Idueto je věnováno ženám a nabízí vše, co dělá Xaviera výjimečným muzikantem. Deska balancuje na hraně, má ostrý humor, řemeslně skvěle odvedené písně, podivné experimenty i silné popové písně.
„Ty vole, Lenny, ta byla hovězí. Lenny je dobrá,“ říká mezi řečí Xavier Baumaxa a kouká mi přes rameno na tři roky starý klip mladé zpěvačky. Sedíme v Karlínské pivnici, která je mu pražskou základnou a Xavier říká, co mu padne na jazyk. Vyrůstal na severu a je mu upřímně jedno, co si o něm kdo myslí. Otevřeně mluví o vlastních prohrách stejně jako to tom, co ho štve na ostatních. Není to ale rýpání pro rýpání, jeho komentáře trefně popisují stav české hudební scény a potažmo i společnosti. To samé dělá i ve svých skladbách, díky kterým patří k nejupřímnějším a nejsyrovějším tuzemský písničkářům.
V roce 2002 dal Litvínov světu Xaviera Baumaxu. Co jsi ale dělal předtím, když se bavíme o hudbě?
Já jsem skládal básničky a rýmoval slova už odmala, teď to samé pozoruji na mých dětech. Existuje kazeta, kterou mi rodiče nahráli k vysvědčení ze třetí třídy. Zpívám tam písničky z filmů a seriálů a imituju některé scény. Bylo mi asi osm let a je to moje úplně první hudební nahrávka. Když mě pak vyhodili ze všech sportů, dokonce i z plavání, začal jsem chodit do hudebky. Ale spíš kvůli rodičům, kteří měli pocit, že bych měl na něco hrát.
Co ti vybrali za nástroj?
Vzali mě do litvínovské hudebky, kde učil Jiří Liebig, téměř slepý alkoholik, který všem nováčkům nejdřív osahal hubu a chtěl, aby foukali. Když jsem přišel na řadu, říká mámě: „Paninko, ty rty, to je prostě trombón!“ Máma ale řekla, že bychom raději kytaru. Hned jak mi ji koupili, chtěl jsem s tím seknout. Nechápal jsem, proč je na notové osnově pět strun, když já jich mám na kytaře šest. Vůbec jsem to nechápal. Vysvětlila mi to až moje máma, která sice umí zpívat a má sluch, jinak je ale hudební analfabet. Než jsem pochopil, jak se to mačká, byl jsem úplně zoufalej. V prváku na gymplu jsme založili folkrockovou kapelu Prach. A ve čtvrťáku jsem už skládal, zpíval a hrál na kytaru v punkové kapele V.M.H.
Celý rozhovor Ondřeje Horáka s Xavierem Baumaxou a spoustu dalšího zajímavého čtení o muzice najdete v aktuálním čísle magazínu Rock & All!
Loading...
