Paul McCartney: Top 5 Paulových koncertních alb

Rubrika:  Novinky, publikováno: 10.06.2016

Jak se nejlépe připravit na koncert nestárnoucího Brouka? Maccova diskografie již byla probrána tisíckrát odshora dolů, ale vzhledem k blížícímu se koncertu snad nebude bez zajímavosti podívat se na jeho nejlepší živé nahrávky. Je z čeho vybírat. I pokud registrujeme jenom oficiální tituly a vynecháme ty hodně prostřižené dokumentem jako DVD Live In Red Square (2005) či Space Within US (2006), vydané pouze jako jednorázový propagační disk Live In Los Angeles (2010), zachycené „živě ve studiu“ jako Live Kisses (totožné s iTunes Live from Capitol Studios, 2012) nebo spoluúčasti jako Concerts For The People Of Kamupchea (1981, Paul tu hraje tři písně s Wings a další tři se „superorchestrem“ Rockestra na ploše jedné strany 2LP) a Concert For George (2003), zbude jich štos. Tady jsou:

WINGS: Wings Over America (1976)

Pirátské trojalbum Wings On The Wings (1976) se záznamem koncertu z kalifornského Inglewoodu bylo natolik komerčně úspěšné, že se Paul rozhodl kontrovat oficiálním živým 3LP. Vlastně jde o vůbec první oficiální živé album McCartneyho diskografie. Poněkud nešťastný archivní titul The Beatles At The Hollywood Bowl, sestřihaný z koncertů z let 1964 a 1965, vyšel až o rok později. Komplet dokumentuje slušnou souhru kapely Wings na pódiu, byť trochu „vylepšenou“ studiovými dotáčkami. Bez zajímavosti není ani rozšíření repertoáru o písně Dennyho Lainea (včetně kousku ještě z dob jeho členství v The Moody Blues) či procítěnou coververzi songu Richard Cory od Simona & Garfunkela.

 

PAUL McCARTNEY: Unplugged (1991)

McCartneyho návrat k velkým turné sice zmapoval titul Tripping The Live Fantastic (1990), samotný sestřih písní, obsahující i záznamy ze zkoušek, ovšem trpí rozháraností nálad. Album Paul Is Live (1993) mělo moc hezký obal a vtipný název, narážející na starou fámu, že Paul v roce 1966 zemřel a nahradil ho dvojník, ale zase až příliš krátilo běžný setlist tehdejších show. Mnohem zábavnější ukázkou Paulova pódiového umění z počátku 90. let je jedno z vůbec prvních představení formátu MTV Unplugged. Tehdy vlastně průkopnické, starší než Claptonův slavný komerční průlom, který vyvolal „vypojenou“ módu. Paulova nahrávka působí přirozeně, uvolněně a komorně, jako by si Macca brnkal písničky Beatles a pár rock’n’rollů a blues jen tak pro radost s kamarády v obýváku. Vůbec nevadí několik méně jistých tónů či rozjezd We Can Work It Out až napodruhé.

 

PAUL McCARTNEY: Live At The Cavern Club! (1999)

Nejde jen o sentimentální návrat na domovskou scénu začínajících The Beatles, pro který Paul v návaznosti na retro album Run Devil Run (1999) připravil repertoár dřevních, známých i zapomenutých rock’n’rollových kousků z repertoáru Chucka Berryho či Elvise Presleyho, něco „ohlasových“ autorských písní a jednu broučí klasiku. Z řízného koncertu srší energie a příležitostná superskupina, tlačená Ianem Paicem za bicími, si atmosféru klubu a mimořádné akce vážně užívá. David Gilmour umí krom stylových, přehledných kytarových sólek zpívat i pěkné druhé hlasy.

 

PAUL McCARTNEY: Back In The World (2003)

O rok starší „bratrský titul“ Back In The U.S. měl do značné míry se překrývající obsah a tudíž i podobnou kvalitu, dosáhl navíc mnohem větších prodejních úspěchů. Ale Back In The World zase můžeme brát jako o maličko geograficky bližší reminiscenci pražského koncertu z roku 2004. Kolem obou dvojalb se strhla žabomyší čí spíše ex-broučí válka, když Paul uvedl u písní The Beatles autorství v pořadí McCartney-Lennon místo obvyklého Lennon-McCartney. Prý v odpověď na to, že Yoko Ono předtím vypustila Paulův kredit z písně Give Peace A Chance na kompilaci Lennon Legend (1997). Posluchačům to může být ukradené.

 

PAUL McCARTNEY: Good Evening New York City (2009)

Sestřih ze tří newyorských koncertů pořádaných v červenci 2009, možná vůbec nejcelistvější a nejpřesvědčivější Paulův oficiální živák a důkaz, že muzikant opravdu nepodléhá únavě. Razantní podání Helter Skelter vyneslo Grammy v katergorii Nejlepší sólový rockový pěvecký výkon. S podobným nasazením ovšem Macca vypálil i I’m Down a řadu dalších momentů. Jako exkluzivní host si v I Saw Her Standing There zazpíval a zahrál na piano Billy Joel. Na zvuk alba dohlédl Geoff Emerick, který seděl za mixážním pultem už při nahrávání desek The Beatles včetně Revolver, Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band a Abbey Road.

Celý obsáhlý materiál věnovaný Paulu McCartneymu najdete v aktuálním čísle časopisu Rock&All.

Tomáš S. Polívka

(Navštíveno 278krát, z toho 1krát dnes)
0
 

Hodnocení k článku

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...Loading...

Tagy



Související články