Poté, co koncem roku 2014 vydali své zatím poslední album No Fixed Address, následovalo světové turné. Naneštěstí jeho evropská část musela být zrušena, jelikož v červnu loňského roku byla zpěvákovi Chadovi Kroegerovi diagnostikována cysta hlasivkového vazu. Operace a následná léčba byly úspěšné. Nickelback se nyní vracejí na scénu a slibují pekelnou party. O chystaných koncertech, začátcích kapely, ale i o tom, jak se vypořádávají s kritikou, jsme si povídali s baskytaristou Mikem Kroegerem.
CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V SRPNOVÉM ČÍSLE ROCK&ALL.
Loňské turné jste museli zrušit kvůli Chadovým zdravotním problémům. Je už vše v pořádku?
Ano. Měl nepříjemné problémy s hlasivkami. Minulé léto musel podstoupit operaci, ale momentálně se už cítí dobře a může zase podávat stoprocentní výkony. Jeho hlas je teď hlasitější a silnější než kdy předtím a zase zpívá jako divočák.
Co jsi dělal po celou tu dobu, kdy se Chad léčil? Dali jste si od muziky pauzu a nabírali sílu, anebo ses třeba věnoval jinému projektu?
Odpočíval jsem a většinu času trávil se svou rodinou. Věnoval jsem se ale vlastně i muzice, protože jsem se připojil ke kapele mého syna a trochu mu a jeho klukům pomáhal. Zrovna dnes večer máme koncert a už se na to těším. Ta jejich skupina hraje převážně starý dobrý rock & roll, takže jsem se musel naučit hodně písniček od The Beatles.
Kdyby se vám někdo nabídl, že s vámi místo nemocného Chada turné odjede, připustil bys takovou možnost? Tak jak to například momentálně dělají AC/DC, u kterých zaskakuje Axl Rose?
Ne, to asi ne. Myslím, že bych asi raději zůstal doma. (smích) AC/DC jsem teda s Axlem ještě neslyšel, ale od mých známých se ke mně dostalo, že Axl odvádí opravdu skvělou práci.
To mohu potvrdit. Nedávno hráli v Praze a podali hodně solidní výkon.
Vážně? No tak to je skvělé. Samozřejmě, Axl je vynikající zpěvák, o tom není pochyb a myslím, že tohle je pro něj něco jako splněný sen. Myslím, že AC/DC jsou jedna z jeho nejoblíbenějších kapel a on do toho jde naplno. Má na tenhle styl ten správný hlas. Když jsem ale o jeho připojení ke kapele slyšel prvně, znělo to dost bláznivě a jako většina lidí jsem byl skeptický. (smích) Rád slyším, že se jim daří.
Od vaší první desky uplynulo už dvacet let. Co si říkáš, když dnes slyšíš vaše rané věci?
Naše staré písně mi přijdou hezky upřímné. Ne že bychom v těch nových snad lhali, ale na prvotních albech slyším ty nedostatky a tu upřímnost a opravdovost, kterou v sobě má mládí.
Teď jste slavní, což ale má i své negativní stránky a často se ocitáte pod palbou kritiky. Jak tohle vnímáš? Bereš to jako nezbytnou součást vašeho působení?
Ano, myslím, že je to jakási součást balíčku, který obdržíš, když se staneš známějším. Je to vtipné, protože když jsme začínali a nebyli ještě moc známí, tak jsme žádný z těchto problémů neměli. Nikdo nás neznal a neměl ponětí, co vůbec děláme. Jakmile se ti ale dostane jisté pozornosti a lidé o tobě začnou vědět, tak to s sebou automaticky přináší pozitiva i negativa. Ale to je v pořádku, lidé mají právo vyjádřit svůj názor. Nicméně některé věci, co se o nás říkají, jsou opravdu legrační. Neberu to nijak vážně, spíš se tím bavím.
Každopádně o fanoušky nouzi nemáte. Kdesi jsi prohlásil, že fanoušci jsou vaši šéfové. Jak to mám chápat? Znamená to, že uděláte, co vám řeknou?
Jasně, v podstatě to tak je. (smích) Fanoušci jsou u nás na prvním místě. Hmmm… jak bych ti to názorně vysvětlil? Třeba tohle by mohl být dobrý příklad. Když jsme začali prodávat lístky na naše evropské turné, tak na seznamu koncertů nebylo vůbec zahrnuto Irsko. A tak naši tamější fanoušci začali komunikovat skrz sociální média a vyjádřili svou nelibost. Stěžovalo si jich tolik, že jsme se nakonec rozhodli přidat do turné dvě vystoupení v Irsku, a to v Dublinu a Belfastu. Fanoušci si o to prostě řekli a my jim vyhověli.
A jak to máte, když skládáte hudbu? Myslíte na fanoušky, co by se jim mohlo líbit, nebo tvoříte čistě jen to, co se líbí vám?
Jsme celkem tvořiví, rádi zkoušíme nové věci a experimentujeme, ale samozřejmě si zcela uvědomujeme důvody, kvůli kterým jsme se dostali tam, kde jsme. Při tvorbě nových skladeb určitě budeme zkoušet jiné postupy a hledat nové způsoby, ale nebudeme se měnit nijak radikálně, abychom tak zbytečně nemátli naše posluchače. Chceme jim dát to, co od nás chtějí a očekávají.
V září budete vystupovat v Praze. Slyšel jsem, že jsi velkým fandou Franze Kafky, který se tady narodil. Je to pravda?
Ty to víš? To je skvělé! Je to tak, miluju Franze Kafku. Četl jsem ale jen asi dvě jeho díla. Jedno z nich byla povídka Proměna, což je jeden z nejděsivějších příběhů, které jsem kdy v životě četl, děsivější než některé hororové filmy, a přitom to je už víc než sto let stará záležitost. Vážně jsem si to užíval a snažím se toho od něj přečíst více. Teď zrovna mám období, kdy moc nečtu, ale chci si najít kousek času a ke knihám se zase vrátit. Ta další věc, co jsem od Kafky četl, byla V kárném táboře. Předtím jsem ani nevěděl, že se narodil v Praze, neměl jsem ho nijak nastudovaného.
CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V SRPNOVÉM ČÍSLE ROCK&ALL.
Petr Adamík
Loading...
