Patrně nejvýznamnější tuzemská skupina posledního čtvrtstoletí slaví své třicáté narozeniny a při té příležitosti jsme cítili jako povinnost připravit článek, který nikde jinde nenajdete. Přesněji řečeno uskutečnit s Lucií zcela nestandardní rozhovor. Rezignovali jsme na snahu nahnat celou skupinu před jeden mikrofon a rozhodli se vyzpovídat jednotlivé členy zvlášť, aby neměli možnost/potřebu se nějak „krotit“ či naopak předvádět před ostatními, jako tomu v podobných případech často bývá.
Když třicet let, tak třicet otázek, to se nabízelo samo. Pro všechny stejné. Otázky týkající se nejen výhradně muziky a nejen výhradně Lucie, včetně otázek jaksi odlehčenějších. Výsledkem je jakási anketa-neanketa, která o každém muzikantovi z Lucie vypovídá – nebo aspoň takříkajíc mezi řádky naznačuje – mnohé. Při klasickém „hromadném“ rozhovoru, kdy se jeho aktéři navzájem korigují, by se to s největší pravděpodobností nepovedlo.
Předchozí část rozhovoru naleznete zde
- Je nějaká česká skupina, kterou bys chtěl produkovat nebo v ní dokonce hrát?
Koller: Nemám moc času. Lucie, Jasná páka, Kollerband. Teď zkoušíme s varhanicí Katt, Michalu Ambrožovi jsem udělal album jeho písní a a chystám taky svoje best of album a k tomu několik coverů od různejch kapel a zpěváků. Takže pořád něco dělám.
Kodym: To bude zase ta Lucie… Anebo třeba Crazy Boys s Mikim Volkem a Láďou Štaidlem. To by byl rock’n’roll!
P.B.CH.: Nepřemejšlel jsem o tom.
Dvořák: Mám tolik svých snů, nápadů a plánů, že na to už mi nezbývá čas.
- Co ty a sport?
Koller: Taky nemám čas. Ale snažím se.
Kodym: Tak to je konečně moje téma. Mám teď takový zelený placatý auto. Nedávno jsem s ním na benešovský ulovil divočáka! Chudák. Tam máš vedle šaltrpáky takový tlačítko s nápisem SPORT. Zmáčkneš ho, pustíš třeba čtyřku Zeppelínů a voni se ty koně fakt splašej’ jak šílený. Tenhle druh sportu se ale nemá moc rád s pudem sebezáchovy a mlíkařema. Navíc si myslím, že umírat předčasně už není tak cool jako kdysi.
P.B.CH.: Sport je prima věc, baví mě fotbal, ale i jízda na kole.
Dvořák: Bohužel mi na něj zbývá stále méně času, ale bez sportu nemůžu fungovat, pracovat a vlastně ani plnohodnotně žít. Po týdnech ve studiu je potřeba se hýbat, aby se ze mě nestala rozkydlá améba. Snažím se pravidelně hrát hokej, lyžovat, jezdit na kole, na lyžích a podobně. Sport byl pro mě vždycky nezbytnou součástí života.
- Politika?
Koller: Soudruzi Zeman (jezdící na soustředění nejvyšších ruských mafiánů a zakrývající podstatu svého bytí na Pražském hradě vzhledem k jeho pravým rukám a ruským sponzorům – pro mě je nepochopitelné, že to BIS nedá vládě a ta to nedala k soudu), Babiš s nevysvětlitelným původem svých prvních financí a obchodů a poučující poddané, že sankce na Rusko jsou zbytečné, Klaus (obhajovatel okupací v Gruzii a na Krymu, majitel několika svazků StB na jména Vodička, Kluk, Kolešnikov atd., které se pochopitelně v roce 1989 ztratily, a osobní přítel masového vraha Putina ) či ostatní estébáci z KSČM, kteří také jezdí do Ruska pro rady a znalecky říkají, že je čas vystoupit z NATO? Ta jejich sebestřednost a nenávist k okolí je bezbřehá, ostatně pamětníky z padesátých let si může každý najít sám. Je zábavný sledovat, jak občas někdo z nich záhadně zemře, a míň zábavný, jak vraždí novináře nebo vězní umělce. Žijeme v propracovaným mafiánským prostředí, pojďme si nic nenalhávat. Pro mě je ale zdrcující, jak se nás tihle proruští elementi snaží připojit k Rusku. Jak se snaží nás vyštípat z evropského společenství a NATO. A parlament a vláda to nevidí? Počkáme na to, až to znovu udělají? Až nás odříznou od EU? Až rozloží vládu? Budeme zase somrovat ve frontách na pomeranče z Kuby a chodit s mávátkama na 1. máj a bát se, že nás zavřou?
Kodym: Jsem poddaným svého panovníka, ale kde je český král?
P.B.CH.: Politika mě, nebaví protože je to dost úchylná nedisciplína.
Dvořák: To asi až jindy. To by bylo na dlouho… Ale jak teď cestuju po světě s projektem Vivaldianno, zjišťuju, že z venku se česká politika jeví ještě zrůdněji než odsud.
- Kdo vymyslel název Lucie a jak se vám zprvu jevil – jako blbost, či jako geniální nápad?
Koller: Mně, když jsem přišel do Lucie, to přišlo blbý a inicioval jsem vymýšlení nějakýho jinýho názvu, ale nic pořádnýho jsme nevymysleli. Říkal jsem si, že si lidi zvyknou.
Kodym: S tím jsem přišel já. Význam jména je „zářící“. To bylo pro mě tenkrát dost „new romantic“. Nebylo to ale snadné. Náš tehdejší zpěvák Michal Penk – bylo mu sedmnáct – přišel s tím, že zná jen jednu Lucii a že je to dost kráva. Já zase, že znám jednu Lucii šestnáctku – bylo mi osmnáct – z kavárny Slavia a ta je dost sweet. Za rok a půl přišel do kapely David a taky se mu ten název moc nelíbil. Nevím, jestli měl s nějakou Lucií blbý zkušenosti jako Michal Penk…
P.B.CH.: Myslím, že Robert, v tý době byla kolem taková romantická doba a hodilo se nám to. Každej název se musí s kapelou sžít, no a po čase funguje i jinak než pro svůj původní učel.
Dvořák: Tak na tohle jsme za třicet let odpovídali asi stokrát! Vygooglujte si to! (smích) Ale určitě to byla nouzová varianta… to řeší asi každá kapela stejně. Naštěstí není důležitej název, ale obsah.
- Ví už Lucie za těch třicet let svý?
Koller: Ne. Ale něco jo.
Kodym: Ona ví – když tančí je tak krásná / když její hvězda jasná zazáří / ona ví – když sladkou píseň zpívá / do tmy pod víčka dá světla z vitráží / ona ví – kde anděl šípy skrývá / kde čistá voda živá pramení / tak tedy já s tebou kráčím ve stopách / pod nohama horká poušť, tak kde tě mám?
P.B.CH.: No jasně…
Dvořák: Nikdo neví svý! Jen je to všech zbožné přání, na konci to každej zjistí… Ale Lucie na to má ještě dost času. Jedeme dál.
VOJTĚCH LINDAUR, PETR KORÁL & JOSEF VLČEK
Loading...
Pingback: Lucie ví svý. Třicet otázek ke třiceti letům skupiny – 5. část | Rock&All()