Už dlouhá léta naprosto osobitě znějící pražská skupina Lety Mimo se vrátila do takříkajíc tradiční podoby, protože znovu má toliko „úspornou“ tříčlennou sestavu. Pod dohledem absolutních špiček českého zvukařského a producentského řemesla, jako jsou Boris Carloff, Šmity, Aleš Zenkl a Jiří Janouch, natočila nové, v pořadí šesté dlouhohrající album Civilizace 3000, které přivedla na svět v půli ledna. Nejen o něm v následujícím rozhovoru prozradí víc zpívající baskytarista Lukáš Klofec řečený Looky.
Na minulou desku si vaši fanoušci museli počkat šest let, tentokrát to trvalo jen čtyři roky. Znamená to, že Lety Mimo jsou opět při větší tvůrčí chuti?
Tak ono mezi těma minulýma dvěma řadovkama (Pouhá chemie a Válka světů – pozn. aut.) vyšlo ještě 2CD vyber_of_ka a EP Playback, takže to není úplně tak, že bychom šest let byli na dovolený na Bali. (smích) Nicméně mám z toho takovej pocit, že nám teď šlo skládat lehčeji – jak mně texty, tak nám společně hudba. Stačila nám totiž jen dvě soustředění na horách, kam jezdíme skládat a tmelit kolektiv.
V tiskové zprávě k vydání alba mj. stojí, že „má rozhodně ambici stát se pro Lety Mimo přelomovým“. V čem konkrétně přelomovým?
Například v tom, že by mohlo být trochu blíž lidem a tím pádem pro větší okruh fanoušků, protože je docela pestré, tak si každý může vybrat z různých našich poloh. Navíc zvukově jsme na něm nic nepodcenili a dělali ho opravdu s nejlepšíma lidma, takže myslím, že se opravdu dobře poslouchá.
Stejně jako tomu bylo už v případě předchozí Války světů, i na Civilizaci 3000 hrají prim kytary, respektive živé nástroje jako takové, a samply výsledný zvuk ve srovnání s vašimi staršími počiny spíš jen tak decentně koření. Asi jich tam je pořád dost, ale „nevyčnívají“ z nahrávky tak výrazně jako dřív. Lze to chápat jako potvrzení „návratu k mnohem větší živosti“?
Odchodem Tomáše TMBK Břínka jsme přišli o druhou kytaru, tak jsme se chtěli zase trochu vrátit k elektronickým zvukům jakožto čtvrtému nástroji, ale je pravda, že jsme je nechtěli nijak nadužívat.
Na druhou stranu posledně jste se nevyhýbali ani poměrně nabroušeným rockovým nářezům, zatímco tady se mi zdá, že možná ještě víc než jindy kladete důraz především na melodii, potažmo chytlavou písničkovost…
Písničkovost je už pár let naše priorita, jen se někdy více či méně podaří, tak jsem rád, že to tak cítíš. Už dlouho si myslím, že udělat dobrou písničku zní sice banálně, ale opravdu to není sranda a někomu se to za celej život povede jenom jednou, nebo vůbec nikdy. Nás to baví pořád zkoušet.
Válku světů s vámi natáčel už zmiňovaný druhý kytarista Tomáš Břínek. Jak dlouho vlastně s kapelou vydržel a proč už v ní není?
S Tomášem to bylo složitý. Jeho výtvarně společenský aktivity pro něj byly důležitější než třeba zkoušení a koncerty. On v tý svojí práci šel najednou hodně strmě nahoru, takže to všechno chápu. Prožili jsme spolu ale neuvěřitelný množství srandy a skvělejch zážitků. Hrál s náma jak dlouho vlastně, nějaký tři roky? Hodně pro nás udělal, myslím klipy, grafiku a tak, takže jsme pořád kamarádi a když může, s chutí si s náma zahostuje a rádi se vidíme.
Neber to ve zlém, ale v některých momentech na novém albu zníš v těch nižších hlasových polohách jak Robert Kodym. Seš si toho vědom?
Jasně! Ale nějak mi tohle přirovnání zní líp, než když mě přirovnávají k Petrovi Jandovi, což slýchám taky často. (smích) Ale nic proti Jandovi samozřejmě. Na desce je každopádně víc mých hlasových poloh, na čemž jsme pracovali s Alešem Zenklem, kterej ze mě dokáže dostat věci, že se vždycky až divím.
Má hlavní „hrdinka“ textu písně Party Bitch reálný předobraz, je to nějaký volně uchopený příběh ze života někoho z vás?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že to nemá skutečnej předobraz, ale je to jen velmi volná inspirace. Existoval takovej blog nějaký moderní mladý slečny, v němž mj. napsala, že by jednou chtěla bejt „pořádná Party Bitch“. Tak jsem si říkal, že to je krásnej závazek! (smích) Ale těch inspirací je tam víc – nastavil jsem prostě zrcadlo dnešní prohnilé společnosti, jak by řekli ve známém filmu…
Co všechno vás po vydání alba čeká, jak bude vypadat rok 2019 pro Lety Mimo?
Teď zrovna až do jara budeme jezdit po republice dost náročný tour s kapelou Mandrage. Pak nás 3. dubna čeká stěžejní koncertní křest nové desky v pražském Futuru, čímž se po dlouhé době vrátíme na místo našich slavnejch činů, a v létě klasicky fesťáky. Chtěli bychom ještě stihnout nějakej klip a hlavně si to pořádně užít, jak říkají naši sportovci.
Máte za sebou už čtvrt století existence. Dosáhly Lety Mimo za tu dobu v rámci možností toho, čeho dosáhnout mohly a měly? Anebo se něco pro vás důležitého nebo přímo zásadního dosud stále nepodařilo?
Já osobně jsem šťastnej, že po tak dlouhý době pořád hrajeme a že máme pořád dost síly do toho zase víc šlápnout – uvidíme, co se povede. Pořád je kam jít, a to je vlastně možná dobře.
Petr Korál
Loading...
