Slovinští Laibach provokují i po více než 35 letech fungování. A to přesto, že spousta omezení, s kterými se potýkali dříve jak doma, tak v zahraničí, dnes padla. Řada předsudků i dezinterpretací okolo kapely i dalších aktivit umělců (především státu Neue Slowenische Kunst) byla vysvětlena. Zahrát koncert v Severní Koreji ovšem byla i po letech bourání represivních zdí silná káva pro celý svět.
O času stráveném v diktátorském režimu referoval už loni dokument Den osvobození, v letošním roce se k projektu z roku 2015 Laibach vracejí na albu The Sound Of Music, složeném z programu, který si pro asijské posluchače Ivan Novak, Milan Fras a spol. připravili. Jedná se primárně o pásmo reinterpretací písniček z jednoho z nejúspěšnějších amerických muzikálů z roku 1965. Otázek na kapelu bylo opravdu hodně. Ta na ně odpověděla jako jeden muž prostřednictvím e mailu.
Nové album The Sound Of Music je další střípek do mozaiky vašeho severokorejského výletu. Co bylo hlavním cílem celé cesty? Zahrát zde koncert, natočit dokument, nebo ještě něco jiného?
Nic než koncert jsme nepřipravovali. Věděli jsme, že budeme mít v Severní Koreji možnost odehrát pouze jedno vystoupení. Zahrát zde bylo to naše staré přání, náš starý nápad a my o něm neměli žádné pochybnosti. Také jsme vždycky chtěli zpracovat po svém materiál muzikálu The Sound Of Music a když jsme konečně dostali pozvání od severokorejských autorit, rozhodli jsme se spojit jeho téma s naší show v Pchjongjangu. Ve výsledku je tedy nové album věnováno jak muzikálu, tak našemu severokorejskému zážitku. A samozřejmě jsme chtěli celý projekt filmově zdokumentovat, protože to byl opravdu jedinečný a fantastický výlet.
Měli jste nějaký nápad, který se nakonec během výpravy do KLDR nepodařilo z jakéhokoliv důvodu uskutečnit?
Připravili jsme ještě několik dalších písní z repertoáru Laibach, protože jsme tušili, že severokorejská cenzurní komise je tvrdá a bude v připraveném setlistu škrtat. V podstatě jim nic jiného nezbývalo. Museli ukázat směrem k veřejnosti svoji „sílu“. Výsledek naše tušení potvrdil. Řada našich písní byla – podle standardů výboru pro cenzuru – příliš „extrémní“, než aby mohla být předvedena tamním posluchačům. (Laibach ve finale směli odehrát pouze deset schválenych písni, z toho čtyři předělávky ze zmíněného muzikálu – pozn. aut.)
Jet do Severní Koreje napadlo kulturního ambasadora a norského režiséra Mortena Traavika? Plánujete něco společného do budoucna?
Jak už jsme zmínili, zahrát koncert pro severokorejské publikum bylo naše staré přání. Konkrétní myšlenka ale přišla právě od Mortena Traavika, protože on už byl do určité kulturní výměny s touto zemí v minulosti zapojen. Po korejském koncertu jsme zůstali v kontaktu, společně jsme spáchali další menší projekty a koncerty. Doufáme, že s ním budeme v budoucnu nadále spolupracovat.
ukázky z rozhovoru Pavla Zelinky, který najdete kompletní v listopadovém Rock’n’Allu
Loading...
