Jubilea slavných alb: 25 let od vydání „Černého alba“ Metalliky

Rubrika:  Novinky, publikováno: 12.08.2016

Ten rok se death metal a nová vlna doom metalu dostaly do pozice aktuálních trendů. Zní to neuvěřitelně, co? Rodila se nová vlna hardcoru. Ethno music, soul a funk měly punc hipsterství.
Ale léto 1991 bylo i létem dvojalba Use Your Illusion, které vyřízlo GUNS N’ ROSES z nezměrného stáda hairmetalových kapel. Stali se absolutní hvězdy stadionového rocku.
RED HOT CHILI PEPPERS zlomili svoje „prokletí neúspěchem“ – vydali Blood  Sugar Sex Magik.
Tzv. Černá deska skupiny METALLICA, tedy její eponymní album, vyšla jen měsíc a půl před nirvanovským majstrštykem Nevermind. Nahrávkou, o níž se mluví jako o „řezníkovi metalu“. A hair metalu především. Nevermind předznamenalo nástup nových pubescentů. Ti už k poslechu tvrdých kytar nepotřebovali bubákovské motivy nebo písníčky o sexu, načančané tužidlem a vysmažené kokainem.
Thrash metal kulminoval, ale už to nebyl ten „nářez“ co kdysi. Černá deska jakoby uzavírala jednu éru metalu.

Bob Rock

Album měl produkovat Bob Rock. Přivedl na svět album Dr.Feelgood od Mötley Crüe, což Larsovi imponovalo. Ale jestli se pustí do nové Metallicy nebylo vůbec jisté. Ulrich se radši pojistil a zavolal i producentovi jejich posledních třech alb Flemmingu Rasmussenovi. Aby vyčkal v záloze.  „Co to jako znamená,“ ptá se Rasmussen Ulricha.
Prostě si vem na měsíc dovolenou a vyčkávej.“ Rasmussen se za peníze Metalliky měsíc válel na dánských plážích. Album se nakonec produkovalo rok a půl. „A to bych je normálně zabil,“ vzpomíná Flemming, který po dvou měsících začal točit něco jiného. „Lars mně chtěl platit dál. Chápete to? Bob Rock už měl přece roztočeno… Tak moc mu na té desce záleželo.

Jak se stát metalovou jedničkou

Bob Rock byl pro ortodoxní thrashery šok. Do té doby dělal spíš rockové megastars (AEROSMITH, MÖTLEY CRÜE, THE CULT). Mám pocit, že při produkci Černého alba myslel na jediné: je to velká metalová kapela a já je nechci sundat dolů. Ve výsledkem se mu povedlo dostat je ještě výš. Na absolutní metalový piedestal.

Černé album má do té doby nejplnější a nejvyváženější zvuk. I mastering pánové evidentně nechali na producentovi. Dostali zvukově nepřepálenou audiofilní nahrávku, vedle níž … And Justice For All zní trochu jako demáč. Sorry, čistě názor autora článku, ale stojí si za ním.

Metal, nebo hodně tvrdej rock?

Nahrávalo a míchalo se od 6. října 1990 do 16. června 1991. Těch dvanáct skladeb, co dvanácté srpna vyšly, rozdělilo metalisty na dva tábory (což opět potvrzuje moji teorii, že nejúspěšnější alba všech dob jsou ty, co půlku lidí naserou).
Byl to definitivní odklon od ortodoxní tvrdosti metalu. Vyloženou palbu tam nenajdete. O několika skladbách jako o „palbách“ hovořit můžete, ale jen v kontextu Černého alba. Srovnání s předchozím počinem nebo nedejbože se singlem Master Of Puppets nesnesou. Raná tvorba vedle desky Metallica působí jak grind core v sokolovně v Mrákově.

Co dělá Černé album albem skvělým

Jaký je hlavní klad alba? Je prostě strašně dobře napsané. Pecky jsou chytlavé, znamenitě poskládané za sebou. Dva ploužáky jsou na albu rozložené tak, že nenaserou. Předposlední skladby mají magický nádech. Pomalá Sad But True jako druhá skladba desky? To chtělo v té době producentskou odvahu. Na tohle bývalo v metalu konce osmdesátých let embargo: první a druhá skladba zejména musí být největší jízda, ne?

 Metal goes to mainstream

Za první měsíc se v USA prodalo 600 000 kusů. Prodejní nástup levelu Michaela Jacksona nebo Prince! Všem, včetně mainstreamových médií, bylo jasné, že tuhle kapelu musí prezentovat v hlavních vysílacích časech. Ano, spolu s (tehdy úspěšnými popinami) jako U2, Public Enemy, Cypress Hill nebo KLF. Metallicu nešlo ignorovat, ztráceli by inzerenty.

Tohle album shráblo snad všechny první příčky všech rockových a metalových magazínů na světě. Na sošky za ocenění pouze tímto albem skupina musí mít vlastní skříňku 2 x 4 metrů.
Wikipedie uvádí, že do dnešního dne slízla 59 platinových desek a jen v USA se jí prodalo 16,4 milionů. Spolu s Masters Of Puppets tvoří největší díl z celkových víc než 100 milionů prodaných alb. Metallica je jednoznačně největší metalovou kapelou všech dob.

Další zajímavosti o albu

Nothing Else Matters je nejhranější rockovou baladou všech dob. Ano, Stairway To Heaven je „až“ druhá.

Někdo spočítal (i když redakce netuší jak), že Nothing Else Matters je zároveň i nejhranější svatební skladbou. Že by OSA sledovala i „samohrajkáře“ po celém světě? Nedivili bychom se…

Těch „nej“ je víc. Nejhranější metalové album v rádiích. Krom Holier Than Thou (jeden z mála producentských přešlapů – tohle nikdy nemělo být singlem) všechny radiosingly byly první v rockových hitparádách ve více než 40 zemích světa (uvádí se i 50).
Upozorňujeme, že to odpovídá tehdejšímu pokrytí MTV worldwide. Pro představu, jak velký to úspěch byl: tehdy se plácalo po rameni, když metalová kapela měla nejhranější singl v USA, Velké Británii, Německu, Japonsku a maximálně ve své rodné zemi.

Turné k desce trvalo skoro čtyři roky. Stejný playlist měli jen dvakrát. Během něho všichni prošli nemocnicí plus Hetfield se zapálil. Lars říká, že chtěli hrát to turné tak dlouho, dokud se „síla alba sama nevyčerpá“.

Album se původně mělo jmenovat „Snake album“, pro nenápadné šedé logo hada na jinak úplně černém obalu. Ale „Black album“ se nakonec ujalo při dokončovacích pracích. V historických zdrojích je tento titul uváděn jako Metallica – Metallica.

Dave Mustaine z MEGADETH má dodnes problém s vyprávěnkou, kterou použila Metallica v mezihře úvodní Enter Sandman. Dave použil prakticky totožnou rýmovačku (a také dětským hlasem říkanou) na singlu Go To Hell, který vyšel o několik měsíců dřív (MTV ho tenkrát hrála masivně). Spor nevyhrál. Rýmovačka byla shledána jako zlidovělá a mít pouhý „patent“ na aranž je málo.

Krik Hammett na albu nahrával jen sóla. Což ale nebylo poprvé.

Míchalo se celkem třikrát. Ulrich se stal neskutečným pedantem, co řeší každou maličkost a řeší každý úder (do té doby se tak ve studiu choval pouze James). O Hetfieldovi se zase říká, že v každé písní vrstvil kytary do ranních hodin. Ráno se prakticky nevyznal v tom, co je správně a co je zahrané s chybou. Bob Rock musel být hodně velký abstinent, aby je uřídil.

Orchestraci dělal Nick Kamen. Spíše popový producent a Metallica? Nicméně ty malé orchestrační detaily udělaly z hodně věcí skvost a daly základ budoucí dvojalbové kooperaci smyčců a metalu S&M.

Tohle je v rovině drbů, ale není těžké tomu věřit. Ulrich si rytmičák z nahrávání schoval a snažil se prý po letech udělat podobný zvuk na Death Magnetic. Chápeme, na Enter Snadman je geniálně nazvučen. Nepodařilo se mu to ani v nejmenším. Vtip z netu: Bohužel na něj nahrával předposlední desku St. Anger, na níž zní rytmičák neskutečně „kýblovitě“. Ale nesehnal technika, který by mu vyměnil tu letitou blánu z dob Enter Sandman.

Já a Black album

Má osobní zkušenost té doby. To album se prodávalo i v Čechách tak dobře, že když šly nejprodávanější kazety („originálky“ samozřejmě!) po půlroce s cenou dolů, Black album ne. „Gansíci“ a Nirvana už šli na vánoce koupit za 100 až 110 korun, ale Metallica byla stále za 135 (z původních 150). (Prosim vás, pivo v hospodě stálo 5 korun, jo?)

A za tolik jsem ho nakonec koupil v obchodním domě Kmarkt – síť, jež se tehdy nakvartýrovala do komunistických Priorů a pak Čechám předvedla první velkou zahraniční akvizici: nechala se transformovat na Tesco.
Zjevně jsem nebyl první, kdo tam pro ni šel. Prodavačka v oddělení hudebních nosičů (ano, každé oddělení mělo tehdy vlastní pokladnu): „Já to říkala šéfovej, že tohle bysme ještě neměli zlevňovat. Ale kráva ne, ta poslouchá jenom Orlík a Tři Sestry… Takhle přijde Kmart brzo na buben.“
Kmart se do dvou let transformoval na první skutečně světový shopping mall: Tesco. Prostě končila jedna doba.

J.J. Šimon

(Navštíveno 389krát, z toho 1krát dnes)
0
 

Hodnocení k článku

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...Loading...

Tagy



Související články