Vydavatelství Galén vydalo autobiografii Praha Calling, geograficky zpřesněnou sloganem „ze Spořilova na Broadway a zpět“, v níž bubeník Jiří Šimeček (* 1957) vzpomíná nejenom na svoje zásadní skupiny Letadlo a Toyen. První byla jednou z klíčových kapel české nové vlny, která zanikla po komunistickém tažení, iniciovaném nechvalně proslulým článkem „Nová“ vlna se starým obsahem, otištěném v partajním týdeníku Tribuna. Druhá (na snímku z N.Y.C.), pojmenovaná podle pseudonymu surrealistické malířky Marie Čermínové, vznikla začátkem roku 1989, aby se začátkem devadesátek dostala do povědomí rockových příznivců i za hranicemi naší republiky. Legendární je zvláště vystoupení, které se uskutečnilo v roce 1991 v (dnes už, žel, neexistujícím) klubu CBGB na newyorském Manhattanu, kde v minulosti vystupovali třeba Ramones, Television, Patti Smith Group, Blondie nebo Talking Heads.
Kromě autobiografie, dotažené do roku 1997, kniha obsahuje i anketu více než dvou desítek osobností, takže se čtenáři dozví, jak na otázku „Co se vám vybaví, když se řekne Jiří Šimeček?“, zareagovali třeba bývalí spoluhráči Petr Václavek, Ivo Heger a Josef Vondrášek, kolegové Jan P. Muchow, Dan Šustr, filmař David Ondříček, který režíroval klip Toyen Last Free Swans!, nebo publicisté Ondřej Bezr či Antonín Kocábek. Hudební přílohou knihy je CD se záznamem zmíněného koncertu z klubu CBGB.
Pavel Víšek
Loading...
