Pestře pozitivní zážitky se na COLOURS OF OSTRAVA stupňují. Možná proto, že se našinec v čím dál větším klidu soustředí jen na účinkující. Už bez front u hlavního vstupu, bez snahy uběhat za každou cenu nejvíc interpretů, bez upamatovávání, co kde je, a zkoumání, co je letos v areálu nového: Například mile přibylo odpočinkových zón. Akorát, proboha, proč ve většině z nich duní techno, když všude je tolik úžasné muziky a člověk mezi koncertními zážitky uvítá spíše chvilku klidu, aby vše vstřebal? Nebo se mýlím a jsem UFOn?
Zůstává „příjemně bolestné“ dilema, které body z nabitého programu upřednostnit. Když zároveň hrají LEYLA McCALLA a LP, volil pisatel a fotograf uhrančivou Leylu. U nás je totiž tahle dáma s haitskými kořeny, s Grammy z dob členství v CAROLINA CHOCOLATE DROPS na poličce a projevem záhadné kněžky voodoo, poprvé. A kdoví, zda opět dorazí. Z LP aspoň dojem ze samého závěru setu a z přídavku: bouřlivý aplaus, jiskřící energetické výboje mezi zpěvačkou a publikem. Však ona zase přijede.
Čtěte také: Colours Of Ostrava, středeční paleta
NORAH JONES se u nás představila jako okouzlující zralá dáma. Jaký to rozdíl od zdánlivě nesmělé holčičky před patnácti lety na vystoupení tuším ve Vídni. Ale hudba zůstává stejně delikátní.
MICHAEL KIWANUKA vzal posluchače svým „pinkfloydovským soulem“ za srdce, rozrajcovaná a rozvášněná NICOLLE ROCHELLE, zpěvačka electroswingových GINGKOA, to vzala zvlášť u pánů spíš za hormony. V tom nejlepším smyslu, technicky výtečným zpěvem s brilantními muzikanty za zády. Tanec až k transu.
Původem senegalský hlasový kouzelník FAADA FREDDY hodně odkoukal od Bobbyho McFerrina, akorát místo jazzových prvků sází na přímočarý – ale vkusný – pop. Podobně jako Bobby přizval ke své vlastní francouzské vokální kapele na pódium i sbor lokálních občanů a ladilo jim to perfektně.
And many, many more, really many more. Však se více dočtete v zářijovém čísle Rock & All.
Text a foto Tomáš S. Polívka