Editorial
Představa folkového písničkáře s akustickou kytarou zastarala hluboko v minulém století. Od poloviny šedesátých let začal folk využívat také výrazové prostředky rocku, ale i jazzu a dalších menšinových žánrů, z nichž dohromady vzniká velký kus hudebního vesmíru. Sem patří i country, jež prošla podobným vývojem, i když ta na druhé straně Atlantiku patří k žánrům většinovým. Folk History je blízký pohled Michala Juppa Konečného, který se v knize Průlety folkovou pamětí čtenářům omlouvá, že folk používá tam, kde by jinak zdlouhavě vypisoval „folk, country, bluegrass, trampská píseň a další příbuzné žánry“. Žánrová tolerance je naším cílem.
Globální folkovou fúzi dobře ilustruje právě „pilotní“ ročník 1988. Děly se tehdy věci! Kanadský písničkář Leonard Cohen už nějaký čas nevzal akustickou kytaru do ruky a písničky skládal u elektrických kláves. Vzniklo tak vynikající album, které nám s ročním zpožděním v licenci nadělil i Supraphon. V zemi javorového listu byla úroda obzvlášť bohatá, ať už jde o Joni Mitchell, k.d. lang nebo Cowboy Junkies, kteří se stali věrozvěsty alternativní country. Tradičně silnou pozici potvrdily i Spojené státy. Bob Dylan sice neměl silné období, a tak vypomohly nahrávky z šuplíku, ale jeho krajané to folkovým příznivcům vynahradili. Vědět o sobě daly také nové i zavedené tváře moderní country a bluegrassové stálice. Nechyběly ani momenty překvapení. Rocker Jerry Garcia z Grateful Dead si užíval s bluegrassovým Acoustic Bandem a kalifornští Los Lobos nechali elektrické nástroje ve skříni a variacemi na mexické lidovky se rozpomenuli na své začátky, kdy hrávali na svatbách místních chicanos v oblasti východního předměstí Los Angeles. Nezapomínáme ani na evropskou stranu Atlantiku, kde třeba společné nahrávky Vana Morrisona a The Chieftains otevřely dveře pozdějším nadžánrovým spolupracím irské kapely.
Větší prostor než v Rock History má domácí scéna, v případě folku zákonitě. Ve druhé polovině osmdesátých let se uvolnily poměry, a tak nelze nezmínit události kolem festivalu Lipnice ani budapešťský koncert Jaroslava Hutky a Vlasty Třešňáka. V edičních plánech se sešla či právě vznikala řada alb, která neztratila na síle dodnes. Namátkou Vladimír Merta, Iva Bittová s Pavlem Fajtem, Slávek Janoušek nebo Jablkoň. Po sedmi letech se k albovému debutu konečně propracoval i Jaromír Nohavica, jedna z nejvýraznějších folkových tváří osmdesátých let.
Pavel Víšek, šéfredaktor
Loading...
