Festivalová sezóna je v plném proudu. Obrátili jsme se na několik známý českých hudebníků a všem položili stejnou porci anketních otázek:
- Tvůj nejoblíbenější festival.
- Nejlepší vystoupení, které jsi kdy na festivalu viděl.
- Nejšílenější zážitek, který jsi na festivalu zažil.
- Co jsi kdy udělal na festivalu a už bys to nikdy neudělal znovu?
- Jak by se jmenoval tvůj festival?
- Kdybys měl vlastní festival, jakých pět základních headlinerů by měl?
- Které skupině bys zaplatil klidně 50 milionů dolarů (kdybys je měl), aby se dala znovu dohromady?
Jiří „Big Boss“ Valter (ROOT)
Tvůj nejoblíbenější festival.
Všechny, kde jsou lidičky.
Nejlepší vystoupení, které jsi kdy na festivalu viděl.
Gary Moore kdysi na Benátské a King Diamond na Noci plné hvězd.
Nejšílenější zážitek, který jsi na festivalu zažil.
Když jsem zařval do mikrofonu na jevišti „Fakin Džízas!“ a dolů sjel blesk. Ale netrefil se, hehehe.
Co jsi kdy udělal na festivalu a už bys to nikdy neudělal znovu?
Jednou jsme se s kapelou Gladiator na jevišti svlékli donaha a hráli tak jednu skladbu. To už bych neudělal.
Jak by se jmenoval tvůj festival?
Můj už se přece jmenoval. Pořádal jsem dva ročníky festivalu Metal Storm. Takže tak.
Kdybys měl vlastní festival, jakých pět základních headlinerů by měl?
King Diamond, Slayer, Santana, Jimmy Page a jasně že Root. 
Které skupině bys zaplatil klidně 50 milionů dolarů (kdybys je měl), aby se dala znovu dohromady?
Jedině Beatles!
Honza Křížek (BLUE EFFECT, ex-WALK CHOC ICE)
Tvůj nejoblíbenější festival.
Ten, kde je dobře postaráno jak o kapely, tak o návštěvníky. Za všechny takový je to pro mě Rock for People.
Nejlepší vystoupení, které jsi kdy na festivalu viděl.
I přes množství zahraničních kapel, které jsem viděl, jako např. Dog Eat Dog nebo Fun Lovin Criminals, měla jedno z nejlepších vystoupení skupina Imodium na milovickém Votvíráku cca 3 roky zpět nebo VYPSANÁ FIXA na prvním Sázava Festu, to jsem fakt valil bulvy! A z čeho jsem vážně nemohl usnout, bylo vystoupení kapely ELEISON kdysi a kdesi, což už není podstatný.
Nejšílenější zážitek, který jsi na festivalu zažil.
Jednoznačně vystoupení Jany Kratochvílové před Fear Factory Na bojišti v Trutnově. V momentě, kdy se technici snažili ke kapele a asi 12 apoštolům vesmírného dobra dostat na pódium ještě živého koně, jsem se ocitl na doposud nepoznaném místě! Následný set Fear Factory patřil rozhodně na piedestal všeho, co jsem kdy na festivalech zažil!
Co jsi kdy udělal na festivalu a už bys to nikdy neudělal znovu?
Po vystoupení Blue Effectu na Rock for People jsem jako jediný z kapely zůstal po zbytek festu v zákulisí a celé to tam prokalil a proválel v sudech. Ovšem to bych udělal kdykoliv znovu, naštěstí pro mě a mé okolí už k tomu není tolik možností jako v dobách předešlých.
Jak by se jmenoval tvůj festival? Drž hudbu Fest!
Kdybys měl vlastní festival, jakých pět základních headlinerů by měl?
Pivo, trávu, speed, slušnost a pochopení.
Které skupině bys zaplatil klidně 50 milionů dolarů (kdybys je měl), aby se dala znovu dohromady?
Takhle od boku bych vypálil např. WALK CHOC ICE. Protože co je doma, to se počítá!
Petr „Hraboš“ Hrabalik (NAŠROT)
Tvůj nejoblíbenější festival.
Nejspíš Trutnov Open Air Music Festival, ale je fakt, že jsem tam už léta nebyl. V poslední době mě moc baví undergroundový fest Magorovo Vydří u Skaláka na mlejně v Meziříčku. Výborný prostředí, výborný lidi, pohoda.
Nejlepší vystoupení, které jsi kdy na festivalu viděl.
Já jak na fesťáky moc nejezdím, tak je tady můj výběr trochu omezenej na ten Trutnov… Zážitkem bylo vystoupení Faith No More v sedmadevadesátým, dobrá byla Sepultura o pět let později tamtéž, Clawfinger 2003 a Pro-Pain v roce 2009. Taky tam. A jestli lze nazvat Aerodrome fesťákem, tak samozřejmě System Of A Down v roce… ty jo, 2013? Vím jen, že jsem zpíval celej jejich koncert. A se mnou dalších asi 18 000 lidí. Magická záležitost!
Nejšílenější zážitek, který jsi na festivalu zažil.
Před rokem jsme hráli na Pod parou Festu a bylo to jak dle základního Murphyho zákona „Pokud se má něco zesrat, zesere se to.“, navíc s depesivním dodatkem „A když už se to zesere, zesere so to totálně.“ Manažer nám řekl, že si nemusíme žádnej aparát brát sebou, neb domluvil erár. Přijeli jsme tam a všude půl metru bláta. Budiž. Nastoupíme na stage s představou 50 minut hraní, ale zjišťujeme, že to tedy asi těžko: erární marshall vyfasovaný kytaristou nefunguje vůbec (zdržení 10 minut), náhradní amplifajr je sice funkční, ale jen asi na dvacet minut. Napřed se rozhodne rušit zvuky přidělené mu kytarovými krabičkami, poté se začne zakoktávat a vzápětí lehne úplně. Soubor je tedy nucen již tak zkrácený set předčasně ukončit. Lidi stáli v blátě a koukali se na nás jak na idioty. Byli jsme tak vmanévrováni do další z mnoha našich ostud, byť tentokrát jsme v ní byli víceméně nevinně.
Co jsi kdy udělal na festivalu a už bys to nikdy neudělal znovu?
To je taková ta klasická past, která zaklapne u spousty rockerů. Při čekání na svůj set je totiž velmi snadné upadnout do tenat alkoholu a dalších mozkojebných záležitostí, takže výkon na koncertě bývá často velmi tristní. A ačkoli se pak páni rockeři vždy dušují, že toto příště už rozhodně neučiní, neb přece nejsou blbí, na dalším fesťáku šup! A když jdou na stage, sotva naň dojdou…
Jak by se jmenoval tvůj festival?
Nepředpokládám, že bych kdy chtěl pořádat jakýkoli fesťák. Na to musí bejt organizační nátura, což já zdaleka nejsem. Já sem nátura leda tak do baru.
Kdybys měl vlastní festival, jakých pět základních headlinerů by měl?
Kdybych byl dramaturgem a měl neomezený prostředky, tak v pátek bych to hodil do tvrda (třeba právě bratia Systémovci nebo Biohazard), v sobotu lehce do fusion a do ethna (někdo z trojky Khaled, Rachid Taha, Natacha Atlas a pak samozřejmě Robert Plant) a v neděli bych ulítl do vesmíru (Lisa Gerrard nebo Dead Can Dance). A mezitim by tam byla ještě spousta dalších skvělejch kapel a interpretů.
Které skupině bys zaplatil klidně 50 milionů dolarů (kdybys je měl), aby se dala znovu dohromady?
Není potřeba, aby se starý kapely znovu dávaly dohromady, chce to jen najít nějakýho fyzikálního génia, co umí pracovat s časoprostorovejma dveřma. Jima bych sem dostal Led Zeppelin ve formě z roku 1972 a ještě bych spoustů melounů ušetřil, páč voni tak drahý tenkrát nebyli. A měl bych tu mladý divoký kluky, který by to všem strašlivě natřeli. Teda: voni se mi líbili i na tom londýnským koncertě v roce 2007, ale od tý doby čas neúprosně zapracoval…
Připravil Petr Korál
druhá část festivalových otázek a odpovědí zde. Matěj Homola, Štěpán ze The.Switch a hodně výživný Samir Hauser
Loading...
