Koncert Dandy Warhols 22. února v malé Lucerně patřil mezi ty večery, kdy to prostě nevyšlo. Podivný zvuk a ležérnost kapely nedovolila slušně naplněnému klubu koncert prožít.
Milovníci starých časů, kdy mladí hráli na kytary, se po roce vrátili do pražského Lucerna Music Baru. Elegantní klub zaplnili slušně, nicméně publikum bylo emocí spíše prosté. Mezi písněmi dokázalo vygenerovat opojný potlesk, po většinu koncertu ale lidé netečně stáli a pokud by někteří z nich nekývali hlavou do písní středních temp, hlediště mohlo vypadat jako místo, kde se zastavil čas.
Podobně to se zaujetím měla i kapela. Rozšafný klobouk nasadit hluboko do očí, kytičku za ucho, vlasy spustit do očí, hledět do země a celý koncert schovávat obličej, snad aby nebylo vidět, jak moc nás to baví. Nebo nebaví. Těžko říct. Zpěvák Courtney Taylor-Taylor připomínal živoucí relikvii 90. let, táhlé a tlumené vokály jako by snad byly ozvěny Seattlu, nad kterým už měsíc visí těžký mrak. Přestože se schovával za dva mikrofony, bylo těžké jeho hlas postřehnout a nedejbože rozšifrovat slova.
Člověk zvukaře občas podezříval, že musí jít o záměr, který má Taylor-Taylorův vokál postavit na roveň kytarovému a syntezátorovému vrstvení. Hloupý záměr. Dandy Warhols a Lucerna Music Bar si ten večer nesedly, ten klub zažil už lepší zvuk. A čtveřice na pódiu určitě taky.
Křehce ležérní a lehce apatické písně, které hrají z alb, kapela na pódiu proměnila v jednu velkou zvukovou kouli, jíž před sebou líně valila do mírného kopce. I sám zadýchaný Sisyfos ale tušil, že ji na vrchol nikdy nedotlačí, takže každý náznak gradace a vzrušení raději utnul už v základu. Když Zia McCabe nasadila výraznější syntezátorové linky, které si skrz kytarový balast proklestily cestu k tanečnímu beatu, došlo na několik vzácných okamžiků, kdy to celé začalo dávat smysl.
Všechny kapely nemusí být akční. Nikdo nechce, aby po pódiu jezdili na jednokolce s opicí na hlavě a do toho hráli solidní kytarové písně. Jenže tentokrát by snad i ta opice byla zábavnější. A pokud člověk stál o dávku syrové dekadence, mohl si zaskočit na drink do jedné z non stop heren u nedalekého Karlova náměstí. Dostal by zážitek levnější a autentičtější.
TEXT: Ondřej Horák, FOTO: Ivan Kiša Menčík
Loading...
