FOTO, LIVE: Colours of Ostrava 2016 – den první

Festivalový maratón přeskočil k dalšímu víkendu. Ten třetí má už dlouhodobě rezervovaná čím dál masivnější a sebevědomější přehlídka Colours of Ostrava. Ta každým rokem roste doslova před očima, Zatímco v loňském roce přidala do programu elektronickou stage, v letošním roce přichystala rovnou celé masivní globální diskusní fórum nazvané Melting Pot, kdy se diskutuje hned na šesti místech zároveň za účasti takových hvězd jako jsou fyzik a laureát Nobelovy ceny Dan Shechtman, spisovatel Robert Fulghum nebo řada politiků. My jsme ale hudební portál, tak se pojďme podívat, co se semlelo v Ostravě na hudebních pódiích.

The Ills

Pavel Zelinka: Hudební menu otevřel komorní koncert new age dvojice Lama Gyurme & Jean-Phillipe Rykiel už ve tři hodiny v komorním Gongu, ten pravý festivalový mumraj ale vypukl až po šesté odpolední na venkovních scénách. A bylo to dobré načasování, protože vytrvalý déšť, který zkrápěl Ostravu s přestávkami po celý den, konečně ustoupil a po ploše se mohlo začít pohybovat bez pláštěnky. Nejvíce nepřízní počasí trpěla Full Moon stage, kde se hned vytvořilo bahnité rejdiště, přesto už na úvodní THE ILLS tu bylo plno. Tihle vytrvalí milovníci instrumentálního post rocku nezklamali, ba naopak. Je poznat, že čtveřice má leccos odehráno a naživo působila sehraně a suverénně. Kdo má rád skotské MOGWAI, ten si přišel na své. Naživo The Ills nevrství své skladby to tak monumentálních vrcholů, ale spíše stonerrockově přitlačí na pilu, což není vůbec na škodu.

Nothing But Thieves

Pavel Zelinka: Přiznám se, že preference kolegů (Vojta Tkáč, Ema Šimečková) směrem ke koncertu kytarových hvězdiček z britských ostrovů bylo tak samozřejmé, že jsem neodolal a na druhou největší stage vyrazil taky. A přiznám se, že nadšení především britských fanoušků, kteří pětici pasovali na objev loňského roku, s nimi nesdílím. Ano, kombinace rockových vlivů 70. let, současnosti a sklony ke stadionové pompě, toť docela originálně uvařený pokrm (a nedivím se domácímu předskakování MUSE), neustálé hlasové kudrliny Conora Masona mně ale brzy začaly lézt na nervy a také setrvání kapely ve středních nebo pomalých tempech v mých očích nic pozitivního nepřineslo.

B4

Pavel Zelinka: Díky ušetřenému času jsem měl možnost zamáznout rest, kterým bylo doposud nezhlédnuté vystoupení analogově elektronických psychedeliků a avantgardistů B4. Ti v Ostravě vystoupili s programem vycházející z jejich poslední desky, to znamená s kolekcí plnou coververzí legendárních THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE. Tahle čtveřice (troje klávesy + elektronické bicí) vzala pro mnohé nedotknutelné písničky do silné elektronické lázně a navíc přetextovala všechny písničky do němčiny. Funkčně a originálně. Naživo pomohl čtveřici zvukař, který nechal písničky, které opravdu zněly jak avantgardní KRAFTWERK či MIDI LIDI, znít výrazně nahlas, takže basové linky člověka doslova provrtávaly. Tu melancholické, tu minimalistické, tu výrazně hybné vystoupení postupně přilákalo poměrně slušný počet návštěvníků a já měl radost, že něco takového je na největším festivalu v ČR vůbec možné. Prima!

Tame Impala

Vojta Tkáč: Australská pětice TAME IMPALA v roli headlinera prvního dne nezklamala. Colours of Ostrava se po hodinách šedivého deště rozzářily na pestrobarevnou. Frontman Kevin Parker a jeho čtyři parťáci předvedli psychedelickou show plnou barevné projekce a čiré hudební euforie. Nálož šedesátkových kytar i syntezátorových tanečních rytmů dala tuzemskému publiku poprvé se vším všudy okusit jedné z předních formaci nezávislé světové scény. Při české premiéře Tame Impala nabídli hity z aktuální chválené desky Currents, ale i starší hity jako Feels Like We Only Go Backwards. Výbuchy konfet, vizuály s chutí LSD a nekonečná škála barev. Začátek Colours jak má být! Více o show Tame Impala si můžete přečíst v rozsáhlém reportu.

Slowdive

Pavel Zelinka: Mám pro shoegaze slabost. A pro SLOWDIVE obzvlášť. Jejich návrat jsem si nenechal ujít už před dvěma roky na koncertu v Německu (festival Wave Gotik Treffen), a tak mohu srovnávat. Velký aparát jejich vzdušné muzice sluší, takže zařazení Slowdive na druhé největší pódium festivalu jejich setu výrazně prospělo. Kapela je čím dál sehranější (vyzdvihuji výbornou rytmiku), ale znovu se mi potvrdil postřeh už z minulého koncertu: velké hity jako Catch The Breeze z nějakého pro mne nepochopitelného důvodu nemají tolik síly jako na deskách nenápadné skladby. Vrcholem pro mne byla výborně vygradovaná Crazy For You, drobná ambientní položka z desky Pygmalion, která v živé podobě dostala nečekanou dynamiku. Mrzí jen tu a tam rozklížené vokály ve druhé polovině koncertu, které ale celkové pozitivní vyznění nesetřou.

Brodka

Pavel Zelinka: Bývalá polská superstar Monika Brodka dobývá Českou republiku. Už v Praze na United Islands Of Prague naznačila v odpoledních hodinách své možnosti, výrazně silnější dojem ale zanechala svým koncertem v Ostravě. Večerní čas, sevřenější amfiteátr Full Moon Stage, vlastní dekorace a harmonium na pódiu místo synťáku. A znovu postupně budovaný set, který z ducha postpohanské Fever Ray postupně vyčaroval punkově nekompromisní PJ Harvey. Publikum si sympatickou zpěvačku vytleskalo nazpátek a ta se přiznala, že výborně sehraná kapela z koncertu odchází naládovaná energií.

M83

Vojta Tkáč: Pokud někoho během prvního dne přepadla chuť na synťáky, nemusel ji krotit příliš dlouho. Francouz Anthony Gonzalez a jeho skupina M83 o půlnoci připravili synthpopovou jízdu na hlavní scéně. Taneční melodie střídaly atmosferičtější písně a vše dotvářela bleděmodrá světelná show. Kromě megahitu Midnight City se zlatým hřebem setlistu staly písně z aktuálního vesmírného alba Junk. Frontmana a autora projektu na pódiu pěvecky doplnila i zpěvačka Mai Lan. Audiovizuální paráda na konec, plná energie. Že by ale M83 očarovali Colours do takové míry, aby se o nich po skončení festivalu mluvilo jako o nejlepším koncertu letošního ročníku, se říct nedá.

Postřehy prvního dne:

• Pozitiva : Pavel Zelinka: Hudba. Na tenhle festival jezdím s přestávkami deset let, ale tak silný první den si nepamatuji. Rozumím tomu, že staromilci nebo milovníci klasického rocku si trochu zoufají. My popoví melancholici v lehkém bahínku chrochtáme blahem 😉
• Negativa: Pavel Zelinka: Nerad hodnotím práci kolegů hudebních publicistů, dnes si to ale neodpustím. Glosa Václava Hnátka na iDNES.cz věnovaná prvnímu dni festivalu by se dobře vyjímala na bulvárních stránkách a ne v médiu, které se tváří jako seriózní informační portál. Postavit zamyšlení na přeřeku zpěváka Tame Impala, kdy dobře nevyslovil jméno Czechia? To je potřeba ze všeho udělat skandál? Svoji práci dokonal konstatováním faktu, že „nekonečné syntetické plochy Slowdive s trochou kytarového brnkání příliš za srdce nechytly“. To, že se někomu Slowdive nelíbili, je naprosto v pořádku. Každý má právo na svůj názor. Kde ale sebral, že Slowdive používají syntezátory, mně hlava nebere. Na pódiu nebyly a kapela všechny kytarové stěny zcela okatě vytvářela naživo na pódiu. Holt když se na tento nástroj hraje, nemusí to pokaždé znít jako AC/DC, že? Zlaté zasvěcené reportáže Ondřeje Bezra z minulých ročníků…
• Překvapení: Pavel Zelinka: Negativní překvapení pro mne přichystal Dopravní podnik města Ostravy, který jinak chvályhodně posílil noční tramvajové linky z festivalu na všechny světové strany. Ano, v programu je napsáno, že ty vyjíždějí ze zastávky Důl Hlubina. Proč ale nezastaví na předchozí stanici Vítkovice vysoké pece, která je snad ještě blíže druhému východu z festivalu, to nepochopím. Zvláště když zastávka byla plná festivalových návštěvníků, kteří tam nebyli jen tak pro nic za nic.

Foto: Tomáš S. Polívka