Brit, kterého si zamilovala Francie a kontinentální Evropa vůbec, se chystá do Česka. Zahraje 23. dubna v Olomouci a o den později v pražském Lucerna Music Baru. Nesporný písničkářský talent se v roce 2009 prosadil díky hitovce Like A Hobo, ale v rozhovoru nám vysvětlí mimo jiné i to, proč rozhodně nevypadá „jako tulák“.
Glen Hansard vyprávěl, že na jeho muziku měly velký vliv začátky na ulici, kdy se naučil co nejrychleji přitáhnout a pak udržet pozornost lidí. Vy jste se chvíli musel živit jako busker v Itálii. Ovlivnilo to váš styl?
Nemyslím, že by busking měl nějaký opravdu důležitý vliv na způsob, jakým dělám muziku. Pokud ano, nedokážu říct jaký. Ale miloval jsem to, určitě jsem za tuhle zkušenost vděčný. Pokud něco, tak ohromně povzbudila moji víru ve vlastní hudbu. Nezpíval jsem totiž na ulici žádné převzaté věci, jenom svoje písničky.
Používáte elektroniku a prvky hip hopu, ale vaše muzika má silné folkové a bluesové základy. Jde o vliv rodičů, nebo vašeho staršího bratra Toma Baxtera? Jaké byly vlastně vaše první hudební krůčky?
Moje rodina má opravdu hluboké a pevné folkové kořeny. To, že rodiče pořádali folklórní dýchánky a zpívali v lidovém stylu, přirozeně znamená, že jsme vyrůstali doslova obklopeni tímhle druhem muziky. Ale abych byl upřímný, nešlo o jediný druh hudby, který se u nás doma a v hotelu (Winstonovi rodiče provozovali malý hotel v Suffolku, kde se často pořádala vystoupení folkařů – pozn. aut.) poslouchal. Vždy šlo o směsku všeho možného. Přirozeně, že moje první album vychází z folku a blues, ale nasbíral jsem také vlivy minimalismu, klasiky, hip hopu nebo třeba punku. Rád si myslím, že nedělám žádnou starobu. A nejsem velký fanda žánrových nálepek.
První dvě oficiální alba jste vydal u prestižní firmy Real World Petera Gabriela. Proč jste v případě loňské desky Curio City změnil label?
Chtěl jsem získat při vytváření hudby větší autonomii. Jakkoliv mě těšilo vydávat právě u Real World Records, vždy jsem se poohlížel po nových dobrodružstvích a zkoušel si vytvořit tolik svobodného prostoru, kolik jen dokážu.
Hodně se píše o vaší image. Trochu hobo, trochu starosvětský gentleman, prý jasná inspirace Charliem Chaplinem. Jak jste vlastně svoji pódiovou personu vytvořil?
Vyrůstal jsem v severovýchodním Londýně, kde žije rozsáhlá karibská komunita. Často jsem sledoval staré černošské gentlemany, jak korzují kolem v perfektním starosvětském obleku s kloboukem. Jejich styl se mi strašně líbil, nikdo jiný v mém okolí takový ohoz nenosil. Ve skutečnosti byl v jejich svátečním oblečení ohromný kus respektu k vlastní osobě. Jako by na sobě nosili sebeúctu, což mi přišlo obdivuhodné. Tohle byl hlavní faktor, který mě inspiroval.
Stará záležitost, ale nemohu se nezeptat. Jaké bylo natáčení videoklipu s Audrey Tatou?
Naprosto úžasné. Ona je velká dáma… a dobrá kamarádka.
Máte vypracovaný jednotný setlist pro celé turné? Jinými slovy, už víte, co budete hrát v Česku?
Měníme program koncert od koncertu, takže přesně to nevím. Ale určitě nepůjde jenom o písně z dosavadních tří alb, obvykle rád přidávám do programu nějakou coververzi. A zrovna zkoušíme i nějaké novinky, na které možná také dojde.
Zkoušíte novinky… Znamená to, že už máte představu, jak bude vypadat další deska?
Mám představu, ale neprozradím. Nikdy nedokážu říct dopředu, jak se věci vyvinou. Vlastně na albu zrovna pracuji, s konkrétními lidmi a na konkrétních písních. Jenže kdo ví, uvidíme.
Tomáš S. Polívka
Loading...
