Agnes Obel živě v Paláci Akropolis

Rubrika:  Live / Novinky, publikováno: 27.05.2017

26. května vystoupila již podruhé v pražském Paláci Akropolis dánská skladatelka, zpěvačka, producentka a klavíristka Agnes Obel. Promítla do hlav posluchačů svůj hudební svět. Tři prstíky má ve dveřích pop music, tři v klasické romantické hudbě, tři v avantgardě a tím jedním zbylým šťourá někde na druhém břehu…

AGNES OBEL – POHLED DO KALEIDOSKOPU

Když se na rudě nasvíceném pódiu vyprodaného Paláce Akropolis objevila sedmatřicetiletá Agnes Obel se svými třemi spoluhráčkami, vypadaly jako protagonistky salonního odpoledního koncertu. Obel je známá svou nechutí k pódiové show či stylovým kostýmům, tady se oblékl puntíkovaný modrý overal, případně jupky. Jako by tahle Dánka doprovázená Belgičankou a Kanaďankou hrajícími na violoncella s loopy, ukulele, mellotron, dulcimer, autoharfu a klávesy, a Angličankou na perkuse a bicí bez činelů chtěla posluchačům říct, že na ničem jiném než na hudbě nezáleží.

Projekce za pomoci několika kamer (včetně jedné na stropě nad nimi) ukazovala hudebnice při hraní, jen jejich obraz byl znásobený, rozmazaný a překrývající se, jako když se díváte na svět přes skleněný střep. Nakonec ze svého třetího alba Citizen of Glass (Skleněný občan) odehrála až na jednu všechny skladby. Celkem jich i s přídavkem ve více než devadesáti minutách zaznělo osmnáct.

Naprosto precizní souhra všech hudebnic a působivý hlas Obel, minimalistické, strohé a repetitivní skladby ve středním tempu, zcela fenomenální vícehlasé sbory, dvě romantická instrumentální klavírní intermezza a rytmické vzorce perkusí vytvořily toho večera jakousi seanci posmutnělé krásy, melancholii, kterou prosakuje temnota. Jestliže je do nitra skleněného občana vidět, tak Agnes Obel se daří svoje tajemství uchovat. Pokud hledáte někoho podobného, dívejte se směrem ke Kate Bush nebo Lence Dusilové, nikoliv k Enye.

Pro soustředěného posluchače tohle musel být silný zážitek. Skvělé publikum v sále během písní ani nedutalo. Dvě violoncella, perkuse, klavír a čtyři ženské hlasy daly naživo starším instrumentálně prostým písním větší sílu a novému albu důraz. I když byl celý koncert mimořádně vyrovnaný, vynikaly čtyři skladby – Golden Green, Trojan Horses, Philharmonics a trýznivá Stretch Your Eyes věnovaná rodnému Dánsku. A instrumentální Red Virgin Soil svou intenzitou zametla i s Apocalypticou.

Martin Skřivan, foto: Michal Straka

(Navštíveno 140krát, z toho 1krát dnes)
0
 

Hodnocení k článku

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...Loading...

Tagy



Související články