#Není to móda, není to trend. V rockové historii se to stalo mnoha kapelám a snad ve všech subžánrech.
Jedná se o součást vývoje: období vyměknutí.
U někoho se překoná samo a někdo se už k tvrdým kořenům nikdy nevrátí. Tak to prostě je.
Momentálně se tento jev objevuje u kapel, které to rozjížděli především v druhé půlce minulé dekády. Byli tvrdí, byli mladí. A mládí už je pryč.
Vybrali jsme 6 kapel, kteří v posledních letech slevili ze svých původních tvrďáckých pozic.
A slevili výrazně.
6. WE ARE THE OCEAN
Letošní album Ark výrazným žánrovým skokem je. Desku otevře mix raných Karnivool a současných Biffy Clyro. V jádru to není marné. Říkáte si, kluci se prostě vzhlédli v…
Ne! Přichází další skladba.
Co to je? WE ARE THE OCEAN? Nejdou poznat podle jediného znaku.
Třetí, typický britpopový track už snese srovnání s původním materiálem jen jako špatný vtip. Volá to touhou po stadionech, bohužel značně vyčpělým pojetím i melodiemi.
We Are The Ocean nikdy nebyli žádný velký pankáči. Ale vyznění vždy stálo tak trochu zády k mainstreamu. Teď s ním obcují a zábavné je to asi jako hodinový sestřih z Česko hledá Superstar.
Prostě pravý opak zábavy.
absolutní začátky kapely:
-jjš-
5. PARKWAY DRIVE
Australští metalcoristé PARKWAY DRIVE si již od raných začátků budovali image drsných hochů (ne tak výrazně jako krajané I Killed The Prom Queen).
Poslední alba ovšem tvrdostí trochu šetří. Jasně, pětici to stále šlape, jsou zvukově poměrně nekompromisní, ale čím dál více melodičtější a v mnoha ohledech kýčovití.
aktuální stav:
Parkway Drive vyměkli, naštěstí bez toho, aby ztratili koule a popřeli vlastní identitu, kterou si roky úspěšně budovali svými neotřelými koncepty a nápady. Což víceméně dokázali i na plackách Atlas a poslední Ire.
Jen už to není taková nálož.
minulost aneb vzpomínáme s úctou:
-mř-
4. LOWER THAN ATLANTIS
Existují formace, u nichž ono „vyměknutí“ je to nejlepší, co se jim mohlo stát. Ukázkovým příkladem mohou být britští LOWER THAN ATLANTIS.
Kapela se v počátku své kariéry vezla na vlně moderního post-hardcoru a hardcore punku. Z těchto škatulek postupně uniká s každou další nahrávkou. Směr: stadiónový rock.
aktuální stav:
Transformaci dokonala výborná eponymní studiovka, jež vyšla loni v říjnu. Zaujme moderním rockovým soundem. A singl Here We Go bych se nebál označit za jednu z nejsilnějších písní, která loni nejen v rámci Británie vyšla…
minulost:
-jp-
3. FALL OUT BOY
Změna soundu neminula ani dnes již bývalé pop-punkery FALL OUT BOY. Zatímco comebackové album Save Rock and Roll ještě nějaké ty náznaky jejich předešlé tvorby mělo, letos vydaná placka American Beauty/American Psycho nikoli.
aktuální stav:
Novinky jsou sice zvukově a producentsky vybroušené do toho nejmenšího detailu, ale energie, s kterou v druhé polovině minulé dekády Fall Out Boy drancovali hitparády, jakoby zmizela.
Jistě, kapely se vyvíjejí, mění zvuk a muzikanti stárnou. V tomto případě se bohužel nelze ubránit pocitu, že post-comebacková fáze zní spíš jako vedlejší projekt (jinak skvělého) zpěváka Patricka Stumpa. Jakoby mu spoluhráči dělali jen křoví.
minulost:
-jp-
2. PIANOS BECOME THE TEETH
Letos začali poprvé zpívat (album Keep You). Ty tam screamové vody jsou …
A bohužel, když obnažíš současný post-emo nebo post-hc tím, že patřičně neboostruješ, pak bez pořádně uřvaného vokálu to zní jako alternativní pop.
Pop sice ne úplně blbý, ale představa, že by sis na tohle ještě někdy skočil z podia je úsměvná.
-jjš-
1. BRING ME THE HORIZON
Asi málokterá kapela v posledních letech dostala své fanoušky do kolen, jako britští (bývalí) metalcoristé BRING ME THE HORIZON. Jejich desky se rozpínají od raných deathcorových pokusů přes melodický metalcore až po takřka rádiový rock.
Facka, kterou jsem dostal s deskou Sempiternal se však nevyrovná pocitu z jejich aktuálního počinu That’s the Spirit. Je na míle daleko všemu, co dosud (a často dobře) dělali.
Z alba jsem schopen slyšet asi tři až čtyři průměrné skladby, zbytek je škvár, který snad neměl nikdy vyjít.
Recenze zde.
-mř-
Jakub Poštolka, Milan Říský, J.J.Šimon
Loading...
