6 tipů redaktorů Rock & All na srpnová alba

Rubrika:  Novinky, publikováno: 31.07.2017

Opět po měsíci pro vás máme obligátní tipy na alba, která by neměla v následujících jednatřiceti dnech ujít vaší pozornosti. Srpnovým výběrem toho nejzajímavějšího vás tentokrát provede Jan Tesař, Jakub Poštolka, Martin Zoul, Aleš Lochman, Pavel Zelinka a Milan Říský.

Jan Tesař: THE CLAYPOOL LENNON DELIRIUM – Lime and Limpid Green  (vychází 4. srpna)

Psychedelický band, který založili Les Claypool a Sean Lennon, vydal loni debutovou desku Monolith of Phobos, a nyní se blíží vydání jejich čtyřpísničkového EP, nazvaného Lime and Limpid Green. Na nosiči budou čtyři coververze skladeb z přelomu 60. a 70. let: In the Court of the Crimson King ze stejnojmenného prvního alba King Crimson, Astronomy Domine, která kdysi zahajovala pinkfloydovského Pipera, Boris the Spider od The Who a také Satori od kapely Flower Travellin’ Band.

Právě posledně jmenovanou obskurnost si můžete dopřát na videu, které bylo jako první zveřejněno k propagaci EP. Klip je to pěkně ulítlý, ale to by vás nemělo překvapit – kdyby vaše matka byla Yoko Ono a otec John Lennon, také byste měli pohled na realitu trochu svérázný. Les Claypool zmiňuje, že motivem k natočení EP bylo zejména obohacení živého setu o písně, které ukazují, o čem Claypool Lennon Delirium vlastně jsou. Mimochodem: kromě zmíněných čtyř věcí hrává kapela na koncertech i Tomorrow Never Knows od Beatles, tak doufejme, že na ni příště dojde také.

Jakub Poštolka: NECK DEEP – The Peace And The Panic (vychází 17. srpna)

Jedna z vůdčích kapel současné pop-punkové scény se bude snažit navázat na úspěch desky Life!s Not Out To Get You, která patří mezi to nejchytlavější, co v rámci žánru za posledních pár let vzniklo. Pozitivní nahrávku plnou melodických riffů jako dělanou do letního počasí včak nečekejte. Vznik alba silně ovlivnila rodinná tragédie frontmana Bena Barlowa, jemuž loni na podzim zemřel otec. “Smrt jako taková je téma, které se na albu hodně objevuje, jelikož jsem o tom často přemýšlel, stejně jako o tom, jestli existuje posmrtný život. Název alba zase odkazuje na kontrast mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí,” říká Barlow v rozhovoru pořízeném v americkém Las Vegas, který je součástí srpnového vydání magazínu Rock & All.

Prozatím zveřejněné singly opravdu nasvědčují tomu, že Neck Deep nehodlají vydat další přímočarou pop-punkovou nahrávku. Což je dobře. Jak nasvědčuje agresivní skladba Happy Judgement Day, dočkají se posluchači i pár odboček k politickým a sociálním problémům. Deska The Peace And The Panic, jež vznikala ve slunném Los Angeles, kde pětice pár měsíců bydlela v pronajatém apartmánu, navíc slibuje unikátního a zvučného hosta – v písni Don`t Wait se objeví Sam Carter, předák metalcorových Architects…

Martin Zoul: GRIZZLY BEAR – Painted Ruins (vychází 18. srpna)

Před 15 lety se newyorský písničkář Ed Droste rozhodl, že své dosavadní hudební pokusy představí světu. Tak se zrodili Grizzly Bear, kteří od těch dob vyrostli v jednu z nejpozoruhodnějších kapel zámořského indie-rocku. Mezi jejich fanoušky se počítá i rapper Jay-Z, který se kdysi nechal slyšet, že to právě nezávislé kapely typu Grizzly Bear jednou natřou hiphoperům podobně, jako to hip-hop kdysi natřel klasickému rocku.

Pravda, s tou nezávislostí se to má všelijak – po třech deskách u firmy Warp Records vychází novinka čtveřice na velké značce RCA. Faktem ale je, že z dosud zveřejněných ukázek z desky Painted Ruins nejsou žádné nežádoucí námluvy s mainstreamem znát. Místo toho pokračuje kapela v tom, co jí jde nejlíp, tedy v míchání lehce psychedelického rocku a folku do vzrušující a vzletnými harmoniemi nabité hudby.

Aleš Lochman: KITTY IN A CASKET – Rise! ( vychází 18. srpna)

Rakouská psychobilly sebranka si na letošní srpen přichystala své už páté studiové album. Vedení sexy dračičí Kitty Casket od mikrofonu za léta na scéně prodělali značnou míru proměn, jejich punková dravost a nespoutanost je ale z muziky pořád zřetelná. A to i přesto, že před časem vyměnili bubající kontrabas za „obyčejnou“ baskytaru a ztratili svou rockabilly image.

Staromilcovo ucho sice trochu pláče nad zjištěním, že doby debutu Horror Express jsou nenávratně v trapu a už se nedočká veselých hororových odrhovaček s andělsky jemným hláskem zpěvačky. Zvuk kapely totiž logicky dospěl a vyzrál k poctivému punkrocku, který má ale pořád co říct. A své fanoušky skupina evidentně stále má, jinak by na desku nevybrala peníze s jejich pomocí. A soudě dle zatím zveřejněné písně White Lies není důvod se na novinku našich jižních sousedů netěšit!

Pavel Zelinka: Susanne Sundfør – Music For People In Trouble (vychází 25. srpna)

Když před pěti lety zaujala Susanne Sundfør baladou White Foxes ze svého čtvrtého alba The Silicone Veil, byla po právu brána jako skandinávskou obdobu barokních popařek typu Florence & The Machine nebo Ellie Goulding. Na posledních dvou deskách ubírá ze své původní elektroničtější podoby a čím dál více se přimyká akustické cestě své kolegyně Stiny Nordenstam.

Už v loni vydaný první singl Reincarnation postavený na akustické kytaře a vyhrávkách slide kytary mohl pamětníkům připomenout country nasáklý rukopis Lee Hazlewood pro Nancy Sinatra, mladší si baladu přimknou spíše k folkovým chvilkách Lany Del Rey. I její loňský premiérový koncert na Colours Of Ostrava se nesl ve více akustickém duchu. Jak bude znít celé album, si budeme muset ještě chvíli počkat. Očekávání jsou, i díky podpoře prestižního indie labelu Bella Union, vysoká!

Milan Říský: QUEENS OF THE STONE AGE – Villains (vychází 25. srpna)

Bez hostů a komentářů aktuální politické scény. Novinka Queens Of The Stone Age se podle lídra Joshe Hommea zaměřila primárně na muziku, všechny rušivé elementy šly během vzniku alba mimo muzikanty. „Naše kapela byla vždy něco jako zmrzlinářství nebo videohra, prostě stranou všech kravin všedního dne,“ předesílá Homme. Éterem už koluje první singl desky, píseň The Way You Used To Do, která zaujme svým (nemyšleno pejorativně) lehce tanečním nádechem.

Prsty v novém zvuku má popový producent Mark Ronson, který během své kariéry pracoval například s Amy Winehouse, Robbiem Williamsem, Adele a Lady Gaga. „Nejdůležitější bylo přijít s novým zvukem. Pořád jsme se sami sebe ptali, jak teď vlastně zníme. Když natočíš skvělou desku, je to super, ale pokud uděláš několik podobných, stáváš se parodií sebe sama. A to jsme rozhodně nechtěli,“ vysvětluje Homme, proč angažovali právě Ronsona.

Redakce

(Navštíveno 329krát, z toho 1krát dnes)
0
 

Hodnocení k článku

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...Loading...

Tagy



Související články