Máme pro vás obligátní tipy na alba, která vycházejí příští měsíc. Červencovou nabídku jsme tentokrát s dovolením doplnili o novinku Petera Perretta, která sice vychází už v poslední červnový den, ale máme za to, že neupozornit na ni by byla škoda.
Petr Adamík: PETER PERRETT – How The West Was Won (vychází 30. června)
Peter Perrett, někdejší frontman polozapomenutých The Only Ones se vrací na scénu. Poslední album jsme od něj mohli slyšet v druhé polovině 90. let. Woke Up Sticky, které tenkrát natočil s projektem The One, bylo vynikající a potvrdilo, že je Perrett talentovaný skladatel, ale především také textař. Drogové úlety a prokrastinace se pak podepsaly na tom, že na další nahrávku jsme si museli počkat dalších dvacet let. Během toho stihl Perrett krátký návrat The Only Ones, aby se následně (snad nadobro) zbavil svých démonů. How The West Was Won je Perrettova vůbec první sólová nahrávka a navazuje s ní přesně na to, kde před lety skončil. Jakoby ta dlouhá pauza vůbec neproběhla. Perrett, se kterým jsme pro vás v červencovém čísle Rock & All připravili exkluzivní rozhovor, navíc posílil svou doprovodnou kapelu o mladou (svou vlastní) krev v podobě svých synů Jamieho (kytara) a Petera mladšího (baskytara). První, stejnojmenný singl, zpívaný dylanovským či snad až reedovským polomluveným, barytonovým hlasem, vás svou repetitivností chytí a už nepustí. Už jen fakt, že se produkce ujal Chris Kimsey, který v minulost spolupracoval například s Rolling Stones, napovídá, že půjde o záležitost, která by se neměla přehlédnout.
Jan Tesař: RANDALL BRAMBLETT – Juke Joint At The Edge Of The World – (vychází 7. července)
„Juke joint“ je něco jako laciný bar, kde se hraje živá hudba nebo je tam aspoň juke-box. Randall Bramblett na svém novém albu chtěl vytvořit atmosféru právě takového nevázaného jamování, jaké bylo slyšet všude, když začínal. Hlavním mottem desky je postoj „méně myslet, více hrát“, jako na starých bluesových a soulových nahrávkách. I minulé album Devil Music (2015) pěkně dýchalo téměř telepatickou souhrou všech zúčastněných a vypadá to, že si toho Randall všiml a postavil novinku právě na této přednosti. Texty jsou údajně vyprávěné různými fiktivními postavami, které promlouvají ze svého světa, jako třeba v písni Garbage Man, která již vyšla jako pilotní. Bramblett v ní vzpomíná na své mládí na Jihu, kdy bylo třídní a rasové segregace všude dost. Na druhém singlu I Just Don’t Have the Time zase vypočítává všechno, co už nestihne. Úvodní skladba nové desky se jmenuje Plan B – doufejme tedy, že žádný takový bokový plán Randall nemá a hodlá dál pokračovat v tom, co dělá nejlépe.
Milan Říský: SHEER MAG – Need to Feel Your Love (vychází 14. července)
Hrají nahlas, čerpají ze sedmdesátkového punku, power popu, hard rocku a vše balí do garážové špinavosti. Na letošek si Sheer Mag připravili, po třech předchozích EP, první dlouhohrající desku Need to Feel Your Love. Očekávaní jsou velká, kapela sází na retro vlnu a tu promítají i do sebeprezentace. PR prakticky neřeší, jejich songy dlouhou doby nebyly na Spotify a na facebookovém účtu se objeví zhruba jeden příspěvek za několik měsíců. O to víc u nich platí, že musí zaujmout především pódiovou prezentací. „Na našem první turné jsme hráli v Kansas City. Přišla tam banda děcek, co se válely v rozbitém skle, třely si kaktusy prsa, visely z trámů a dělaly salta. Na jiném koncertě nám chlapík prodal falešnou extázi, ve skutečnosti to byl Mulinex (lék na odhlenění dýchacích cest),“ vzpomíná na první větší šňůru korpulentní zpěvačka Tina Halladay, jejíž hlas patří k jednomu z jasných poznávacích znamení floridské bandy. Posuďte sami!
Pavel Zelinka: LAIBACH – Also Sprach Zarathustra (vychází 14. července)
Slovinští Laibach se už před lety dostali do luxusní situace. V podstatě mohou udělat cokoliv, a pokud si své kroky dokážou obhájit zajímavým konceptem, široká veřejnost jim zobe z ruky. Jasným příkladem budiž koncert v KLDR, který kapela představila i formou dokumentu na filmovém plátnu. Ani po více než pětatřiceti letech na scéně septeto nepolevuje ve vydavatelských aktivitách. Tentokrát se kolektiv znovu vrhnul více scénickým směrem a představil muziku, kterou už v loňském roce doprovodil stejnojmenné představení postavené na známé novele Friedricha Nietzscheho. Takže po písničkách alba Spectre přichází na řadu scénický materiál, který má ale díky následným pracím ve studiu daleko od experimentů alb Krst pod Triglavom nebo Macbeth. A poslední důležitá informace – Slovinci jí přijedou představit 5. listopadu do pražského Paláce Akropolis.
Aleš Lochman: ALICE COOPER – Paranornal (vychází 28. července)
Devětašedesátiletá ikona shock-rocku vydává po šesti letech od Welcome 2 To My Nightmare už své 27. řadové album s názvem Paranormal. Kromě dvanácti nových skladeb na prvním disku bude album opatřeno ještě bonusovým EP, na kterém se objeví šestice největších zpěvákových hitů, zahraných živě.
Na hlavním nosiči se ale objeví také spousta hostů, jmenovitě bubeník Larry Mullen z U2, kytarista ZZ TOP Billy Gibbons nebo Roger Glover z DEEP PURPLE. Kromě nich jsou na desce i dvě speciální písně, které zpěvák nahrál s původní sestavou své kapely, se kterou se na společné nahrávce nesešel od 70. let!
A i když jsme u Coopera zvyklí na strašidelné písně a hororové texty, na novince se jich údajně moc nedočkáme. „Těch děsivých věcí tam není moc a celkově to není nijak temná deska. Zabýváme se na ní každodenními lidskými problémy, proto jsme taky zvolil tento název – není to prostě normální album Alice Coopera,“ dodává zpěvák.
Loading...
