5 tipů na grandiózní švandu s xenofobním Ortelem

„Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli a matka utekla s komediantama,“ říká jedno přísloví. Snad tím odlehčíme jinak hutné aktuální téma.

ORTEL a jejich zpěvák TOMÁŠ ORTEL (jak originální) totiž bodují v předběžných výsledcích hudebních cenách Slavík. Mě osobně to nebetyčně štve. Organizátoři celého spektáklu před dvěma lety kvůli „závadnosti“ vyřadili rappera ŘEZNÍKA, zato poslední dva roky po sobě ignorují účast právě téhle xenofobní bandy. Ale budiž.

Nesporným faktem je, že Tomáš Ortel má za sebou jasně prokazatelnou náckovskou minulost, kdy působil v kapele CONFLICT 88. Před pár lety ji navíc doplnil paktováním se Dělnickou stranou, naštěstí již zakázanou. Zřejmě má pocit, že probouzí národ. Jedná se však opravdu jen o pocit – jeho a ještě tak nejbližších fanoušků. Já a redakce Rock & All tento pocit rozhodně nesdílíme.

Pro koho je Ortel určen? Náckové ho neposlouchají. Vidí v něm jen komický zábavový byznys. Majoritní společnost jej ignoruje. Jeho fanoušci, o kterých si myslím své, jej adorují. Ti, co mají zdravý odstup, varovně zdvihají prst.

Co skutečně kapela Ortel probouzí, spíš nápadně připomíná xenofobní Orlík a 90. léta. Což je ostatně téma, kterému v aktuálním čísle tištěného magazínu Rock & All věnujeme prostor. A navíc se k němu vrátíme i v čísle následujícím. Historie se totiž opakuje a jak kdysi říkal Josef Čapek: „Dějiny nejsou jen dějinami pokroku, velkých činů a velkých lidí, ale i lidské hlouposti.“

Dle následujících bodů si kapelu zařaďte do libovolné kategorie. Já volím tu poslední.

5. Fanoušci

Ortel má zástupce oddaných fans. O tom není pochyb. Jejich rétorika a způsob vyjadřování mají svá specifika. Pár zajímavých úryvků z poslední doby zde představujeme.

4. Tomáši, jak se drží vlajka?

Ta situace je sama o sobě vtipná. Parta extremistů si vyrazila před dvěma lety do centra Plzně zahalekat svá ohraná hesla jako „Čechy Čechům“, „Cikáni do práce“, „Nic než národ“ a další podobné zhovadilosti. Již předem avizovali, že v čele pochodu bude stát známý člověk. Nikdo netušil, o koho jde. Ale bylo jasno s přicházejícím davem – odněkud z dálky zaznívaly písně Ortelu, pouštěné opravdu „mazácky“: z mobilu přes amplion.

Lídr Ortelu se rozhodl ukázat, na jaké straně barikády stojí. A také jaký je hrdý “vlastenec”. Lekce ze správného držení české vlajky patří mezi nejgrandióznější švandy internetových diskuzí v roce 2013. Jak vlajku správně uchopit nevěděl nikdo z první brázdy demonstrace, což ukazuje následující video. “Vlastenci” se tak zesměšnili sami.

3. Ortelův akustický singl

Kdybych měl sestavit pomyslný žebříček nejstrašnějších písní posledních let, Ortelova novinka se bude vyjímat na předních příčkách. Ortel zřejmě pochopil, jak se tvoří správný protestsong – vezme se trocha vlasteneckého cítění, k němu se přidá ždibec aktuálního problému a celé se to zalije tunou patosu, aby to mělo výraznou chuť. Výsledek je podobný, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. A z toho vám musí být zákonitě špatně.

Když vidíte na YouTube chlápka v kukle, s brokovnicí v ruce a s ohořelou vlajkou za zády, do pohádkové melodie citující „Což morálku vlastenců napadl mor?“, musíte se po prvotním šoku začít smát.

2. Rozhovor s Mírou Hejdou

Regionální televizi ZAK z Plzně se povedl zřejmě nechtěný majstrštyk. Moderátor Míra Hejda ve studiu s Tomášem Ortelem diskutoval o tom, že to, co zapálený “vlastenec” hraje, „není běžný ročíček“, ale asi trochu tvrdší hudba, když se na koncertech často objevují policisté. Orální průjem v plné parádě.

Na druhou stranu (a naštěstí) toto je snad jediný prostor, co kdy kapela v televizi dostala.

1. Ortel slaví s dětmi konec prázdnin

Zatímco v předchozím rozhovoru ukázal Tomáš Ortel svou tvrdou rockerskou tvář, na jednom z plzeňských koncertů převedl tu něžnější.

Děti se loučily s prázdninami a „strejda“ Ortel jim v těžkých botách a s image vesnického klonu Joakima Brodéna zapěl jednu hezkou českou pohádkovou o bílé princezně. A také o pravém bílém hedvábí, bílém liliu a krásném bílém snu.

Bílá blbost získává první místo naší hitparády.

Milan Říský
Koláž Dima Belov (Cityart.cz)