25 let od vydání Nevermind od Nirvany

V roce 1991 se nad hairmetalovými spolky a chlapíky s make-upem a natupírovanými vlasy začala stahovat mračna. Jejich zlaté časy s miliony prodaných nosičů, vyprodanými stadiony, neustálou pozorností MTV a vůbec všech hudebních médií byly pomalu u konce. Kapely s dokonale propracovanou image jako Poison či Mötley Crüe nahradili na obálkách světových magazínů mladíci v otrhaných džínech, košilích a tričkách ze secondhandu. Tento boom a zájem mainstreamu o grunge, do té doby víceméně garážovou záležitost, vyvolalo jedno jediné album: Nevermind tria známého pod jménem Nirvana. 

Zábavný Grohl, náladový Cobain a jedinečný Butch Vig

Ano, nebyla to jen Nirvana, kdo na začátku 90. let plnil stránky hudebních časopisů. Na vrcholu tehdy byli třeba i takoví Guns N’Roses, kteří sice tak nějak spadali pod všechny ty drsňáky okolo Sunset Strip, ale narozdíl od výše zmíněných spolků si zachovali jakousi pouliční drzost a jistou, řekněme, punkovost. Když už ale GNR měli za sebou svá první stadionová vystoupení, Nirvana se stále kodrcala po cestách ve staré dodávce a hrála, lidově řečeno, za pivo a párek. Po temném debutu Bleach z roku 1989 sice získala vesměs pozitivní ohlasy i recenze kritiků, ale prodeje nebyly nijak závratné. Než spatřilo Nevermind světlo světa, prodalo se Bleach po Severní Americe všehovšudy snad jen na 40 000 kusů. To však stačilo, aby si jich všimly velké nahrávací společnosti. Přestup k major labelu Geffen Records nebyl jedinou změnou, která u Nirvany před natáčením Nevermind nastala. Tou další, velmi důležitou, byl příchod Davea Grohla za bicí soupravu.

Samotné nahrávání se začalo v květnu roku 1991 v legendárním studiu Sound City v losangeleské čtvrti Van Nuys. Jako producent byl zvolen Butch Vig. Ve výběru byla i jiná jména, ale Nirvana trvala na svém. Vig tehdy nebyl ještě příliš známý, ale Kurta a spol. ohromila jeho práce na deskách noiserockerů Killdozer a chtěli dosáhnout stejně mohutného soundu.

Vig byl pro album nezpochybnitelným přínosem. Byly to právě jeho finty, které posunuly skladby o level výše. Například když přesvědčil Kurta, aby zdvojil některé své vokály. Tomu se do toho moc nechtělo, ale poté, co Vig argumentoval tím, že přesně tak to dělal John Lennon, dal Cobain na jeho rady. S vokály pomáhal i Dave Grohl, jehož hlas si producent nemohl vynachválit, stejně tak i jeho pozitivní energii a smysl pro humor, kterým navozoval stále skvělou atmosféru. Melodické zpěvové linky vtiskly písním jedinečnou hitovost a Vigovi bylo nejednou vytýkáno, že se snaží o to, aby punkové kapely zněly jako THE Beatles.

„Já ale vždycky chtěl, aby muzika byla chytlavá. Snažil jsem se to natočit opravdu čistě. Je to jednoduchá nahrávka, basa, bicí, kytara. Zdvojili jsme zpěvy, Dave Grohl nazpíval nějaké harmonie a samozřejmě to nejdůležitější je, že to byly skvělé písničky,“ vzpomínal producent a bubeník Garbage v nedávném rozhovoru pro Rock & All. Předprodukce desky proběhla v jeho Smart Studios, z těchto sezení však na finální verzi skončila jen skladba Polly. Nahrávání údajně doprovázela i Kurtova častá náladovost, se kterou se muselo počítat. Nebyli však žádní lenoši, jak by se mohlo zdát. „Dave Grohl byl čerstvě v kapele, zkoušeli každý den po dobu šesti měsíců, nebyli to flákači. Kurt si přál natočit obrovskou desku, brali to vážně,“ pamatuje si Butch Vig.

Příliš uhlazený zvuk

Ačkoli měl Vig původně album i smíchat, nakonec tento úkol padl na Andyho Wallace. Pár pokusů s Butchem proběhlo, ale on, kapela i management ve finále usoudili, že bude vhodnější, když se o to postará čerstvý pár uší. Volba Wallace se Cobainovi celkem zamlouvala. Líbilo se mu totiž, jak tvrdého zvuku docílil na desce Seasons In The Abyss metalových Slayer. Wallace použil digitální reverb a ekvalizér, aby vylepšil zvuk, který mikrofony nasnímaly. I přes Grohlův silný úder „přikrmil“ Wallace jeho bicí, aby působily ještě silněji. Ačkoli se výsledek skupině údajně zamlouval, nejednou jste pak mohli jednotlivé členy slýchávat, jak si stěžují na příliš uhlazený a dokonalý zvuk. „Nevermind neposlouchám. Od té doby, co album vyšlo, jsem ho neslyšel. Nemůžu vystát ten typ produkce a nikdy jsem neposlouchal kapely, který takový měly, bez ohledu na to, jak dobré skladby to byly. Prostě mi to vadí,“ prohlásil tehdy Kurt.

Plavající mimino

Nesuď knížku podle obalu, říká se. Na Nevermind však zaujme jak obsah, tak obal, který ukazuje malé miminko plavající pod vodou za dolarovou bankovku. Nápad na něj dostal Kurt poté, co zhlédl dokumentární film o porodech do vody. Geffen tak najali specialistu na fotografování pod vodou Kirka Weddla. Nebylo nijak určeno, zda se na fotografii má objevit chlapeček či holčička. To, že byla nakonec vybrána fotka s pětiměsíčním Spencerem Eldenem, byla víceméně náhoda. Z obalu se zrodil nápad pořídit promo fotky Nirvany ve stejném stylu.

Miminkovská fotka byla pořízena ve velkém, krásném bazénu a zvažovalo se, že na tom samém místě bude zhotovena i její „dospělá“ verze, nicméně Weddle nechtěl kapelu fotit ve veřejném bazénu, jelikož pro tuto práci potřeboval trochu soukromí a klidu. Kvůli malému rozpočtu byl nakonec vybrán malý bazén v opuštěném činžovním domě kdesi v severním Hollywoodu. „Kurt Cobain se zdál být jako nejmilejší a nejsladší chlapík. Byl trochu plachý a uzavřený, ale vypadal prostě jako opravdu laskavý člověk,“ lovil Weddle v paměti pro magazín Rolling Stone. „Bylo to poprvé, co jsem se s nimi setkal… Po focení už se naše cesty nikdy nestřetly. Vždy jsem si to přál, ale už se tak nestalo.“

Grunge jde do světa

Deska vyšla 24. září 1991 (Smells Like Teen Spirit jakožto pilotní singl byl vypuštěn do éteru 10. září) a nedlouho na to propukla skutečná Nirvana mánie. Cobain, Novoselic a Grohl nebyli jediní, koho úspěch překvapil, v šoku byl i Butch Vig: „Věděl jsem, že ta nahrávka je skvělá, že ty písně jsou úžasné a že Nirvana sama o sobě je vynikající kapela, ale nikdo z nás tenkrát netušil, co se stane a jakého úspěchu s tímto albem dosáhnou. Po třech měsících od vydání vyletělo na první místa hitparád po celém světě. Bylo to šílené.“

Úspěch byl tak mohutný, že začátkem roku 1992 vystřídalo Nevermind na prvním místě v hitparádách krále popu Michaela Jacksona. Grunge se tak rychle dostal do popředí zájmu a z Cobaina se stal mluvčí celé jedné generace. Nebylo snad v té době teenagera, jenž by ve svém walkmanu neměl kazetu s Nevermind, kterou přehrával stále dokola. Pro některé však vzestup grunge znamenal současně i jeho smrt. Pro mě osobně hraje Nevermind v životě velkou roli. Bylo mi tenkrát sice pouhých sedm let, ale dodnes si pamatuju, jak jsem nemohl spustit oči z obrazovky, když jsem v televizi poprvé spatřil videoklip ke Smells Like Teen Spirit. O tom, co si budu přát ke svým dalším narozeninám, jsem měl od té chvíle jasno.Toto album zásadně ovlivnilo mé další životní počínání, pohled na muziku a kdovíco ještě. A jsem si jist, že zdaleka nejsem jediný.

Petr Adamík

0