Obituary a Hypnos v Ostravě: Peklo na zemi

Letos je to rovných třicet let co se Floridští Executioner (později Xecutioner) po čtyřech letech existence přejmenovali na Obituary a změnili svět. Jedna z nejzásadnějších a komerčně nejúspěšnějších death metalových kapel  v rámci tohoto výročí dorazila i do Evropy a k nám zavítala hned ke dvěma vystoupením. Po oba večery je navíc ještě doprovázela další deathmetalová legenda, tentokrát tuzemská, Hypnos.

Rozhodování o tom, kam za death metalovými legendami vyrazit nakonec vyřešilo křížení pražského koncertu s jinou akcí a volba tak padla na Ostravu. A rozhodnutí to bylo vskutku šťastné. Vyprodaný koncert a skvělá fanouškovská atmosféra, která proměnila klub v pravé peklo již na samém začátku večera. A jak by ne, když hned jako první se na pódiu objevili tuzemští Hypnos. Jejich “Bílá vrána” The Whitecrow rozparádila všechny přítomné a Bronislav „Bruno“ Kovařík, Vlastimil „Vlasa“ Urbanec a Martin „Canni“ Klinkera doplnění o bubeníka Igora „Sataroth“ Botka (Incalm, Vein Of Hate) v nečekaně krátkém setu ukázali své mistrovství a publikum je logicky nechtělo pustit z pódia.

Zcela promáčené návštěvníky pak po „odpočinkovém“ setu Deserted Fear „dorazil“ floridský death metal z Tampy. Pekelná prádelna pranic neubrala na chuti přítomných si vystoupení užít naplno, jak na pódiu, tak pod ním.

Vzhledem k výročí je jen logické, že Obituary pálili jak z posledního loňského a především v Evropě populárního eponymního alba a desek co psaly jejich historii jako Slowly We Rot, Cause Of Death, Back From The Dead… Sehrané kytarové komando Trevor Peres a Kenny Andrews spolu s baskytaristou Terry Butlerem a hostujícím bubeníkem Lee Harrisonem hráli jako z partesu a John Tardy chrčel jako o život. Jeden a půl hodiny skvělé muziky od úvodní instrumentální Redneck Stomp po závěrečnou Slowly We Rot.

Skvrnou na kráse večera byl jen silně osekaný setlist Hypnos na úkor mladých Němců, jejichž nudný a nenápaditý black metalem lehce říznutý death sice neurazil, ale ani nenadchl ani neoslnil a pochopitelně pak nepřítomnost Donalda Tardyho, i když náhradní bubeník Lee Harrison, jinak člen floridských deathmetalistů Monstrosity, jej zastoupil vskutku zdatně, dokonce tak, že si tohoto řada přítomných ani nevšimla, případně jen dumala, proč jen se ten Donald zbavil svého mužného vousu. A po jejich neskutečně skvělém setu ještě následovala improvizovaná autogramiáda. Fanouškovská srdce byla uspokojena dokonale.

Michal Straka

0