I třetí zastávka Royal Republic nenechala nikoho na pochybách, že tihle Švédové jsou jednou z kapel, které mají v tuzemsku jednu z největších fanouškovských základen. Po únorovém bláznivém koncertu v plzeňském Divadle pod lampou a odpoledním setu na festivalu Aerodrome přichystali pro české fanoušky na sklonku roku hned dvoják. V úterý 5. prosince takřka zaplnili v hlavním městě Velký sál v Lucerně a koncert v brněnské Flédě o den později hlásil už dlouho dopředu, že je vyprodaný.
„V roce 2016 jsme hráli v úžasným Lucerna Music Baru a teď už jsme ve velkém domě,“ glosoval na závěr pražské show lídr skupiny Adam Grahn. Na slovo k publiku skutečně nebyl skoupý. Taky proč by měl kazit dojem toho, že Royal Republic jsou na jevišti jednou z nejenergičtějších sestav, které lze na evropské půdě najít. Showmanství Adamovi i jeho kolegům ve zbrani vážně nechybí. O zbrani nemluvím jen tak. „Dámy a pánové, tohle je akustická kytara a ta je jednou z nejnebezpečnějších zbraní vůbec,“ uvedl uprostřed koncertu akustickou Addictive z postaršího alba Save the Nation.
Hlavní těžiště celé show leželo ale na písních z posledního alba Weekend Man, se kterým skupina kočuje po světě už druhý rok. Energii ale ani tak Royal Republic neztrácí. Koncert má spád a díky důmyslné dramaturgii a přesně umístěným skladbám v setlistu utíká čas neúprosně kupředu. Songy na vás dopadají jeden za druhým jak severokorejské rakety do Japonského moře. Tempo je neúprosné. Adam na jevišti u mikrofonu poskakuje, hecuje, dává na odiv svůj šarm a každou minutou nakopává rozjetý vůz dál a dál. Vtipnou skladbu Underwear střídá titulní Weekend Man, za kterou bez okolků přidává „hopsačku“ Everybody Wants To Be An Astronaut. Neonové blesky pod obrovskou plachtou s logem kapely jsou pak tím nejsignifikantnějším možným doplňkem, jaký si lze ve spojitosti s Royal Republic vymyslet.
„Znáte ve svém okolí někoho, kdo si o sobě myslí, že je středem všeho? Kdo si myslí, že každého zajímají jeho problémy? Tak já jsem přesně tím typem člověka a další píseň je o mně. A proč? Protože jsem jí napsal já! Pro sebe,“ pronesl Adam s obrovským přehledem a nadsázkou a odstartoval tak nejúdernější píseň z aktuálního alba – People Say That I’m Over The Top. Komunikace s publikem pokračovala i dál, kdy bylo vyzváno, aby určilo, má-li raději Iron Maiden nebo Metallicu. Vyhrála druhá zmíněná a performující kvarteto odpálilo coververzi Battery. K té přidalo i druhou originální předělávku Roxanne od The Police. Přes neopomenutelnou píseň Tommy-Gun jsme se dostali k patnácté a závěrečné položce základní hrací doby Full Steam Spacemachine.
Přídavky na sebe nenechaly dlouho čekat. Skoro lze až říct, že kdyby kluci jeli dál, vůbec nic by se nestalo. High Times vystřídala klidnější Follow The Sun, ve které bylo zdárně předvedeno, že vedle všeho toho moderního a úderného rock’n’rollu umí složit i klidnější píseň s velkým přesahem a nadhledem. Písní Baby se Royal Republic pro letošní rok s Českem rozloučili. Ve fanoušcích zanechali opět neutuchající dojem, že jít na jejich koncert je totální sázka na jistot. Asi tak, jako když jdete třeba do kina nový film Martina Scorseseho.
Text Aleš Malár, foto Michal Straka
Loading...
