FOTO, LIVE: Colours of Ostrava 2016 – den čtvrtý

Poslední den festivalu se nesl znovu ve znamení naprosto ideálního počasí. Jako by si to příroda chtěla u návštěvníků festivalu nakonec vyžehlit. A protože i poslední den organizátoři přichystali pestrou paletu vystupujících, vrhli jsme se všichni s posledními silami do klokotajícího reje.

SĹUK, PaCoRa Trio, Marek Pastírik – Ornamenty

Tomáš S. Polívka: Vnášení prvků klasiky a jazzu do folklórních motivů se může vymstít nafouklým intelektualismem, který nepadne na úrodnou půdu. V projektu Ornamenty tomu tak naštěstí nebylo. Šlo o opačný postup, podobně zasvěcený, jako když klasičtí skladatelé využívali lidový materiál. Vytříbený vkus Stana Palúcha, Marka Pastírika a spol., instrumentální mistrovství Slovenského ľudového umeleckého kolektívu spojeného s PACORA TRIEM, čirý, uhrančivý i hravý zpěv Evy Miškovičové a v neposlední straně originální videoprojekce – to vše zaručilo povznášející zážitek.

Rocky Dawuni

Martin Zoul: Únava a melancholie z končícího festivalu bývá příležitostí k bloumání areálem a objevování neznámých jmen. ROCKY DAWUNI pochází z Ghany, žije nicméně v New Yorku, kde působí mj. coby poradce Hillary Clintonové. Jeho roots reggae se vyznačuje typickou dualitou tohoto žánru: za prosluněnou, zdánlivě bezstarostnou fasádou se skrývá závažný politický obsah. Na rozdíl od plačtivé a patetické ANOHNI je Dawuni dostatečně charismatickou osobností, aby jeho poselství nevyznělo naprázdno. Ve world music kruzích se jeho jméno vyslovuje s čím dál tím větším respektem a po včerejšku je i u nás jasné proč.

Nèro Scartch

Pavel Zelinka:  Sólový projekt Jakuba Svobody, syna Jardy z Trabandu, jinak klávesisty Mydy Rabycad, je stále ještě na začátku cesty. Trochu industriálního rocku, hardcorový podtón, vedle toho electro pop a až soulové baladické úkroky. Zatímco na desce se tenhle galimatyáš podařilo geniálně skloubit, v živé podobě je to zatím hledání. Potenciál je ale cítit ve vzduchu.

2Cellos

Martin Zoul: Pamatujete na dobu, kdy APOCALYPTICA ještě hrávala výhradně coververze? Pokud redukujete počet hráčů na violoncello na dva, přidáte bubeníka a rozšíříte repertoár prakticky na veškerý světový pop, dostanete poměrně přesnou představu, jak znějí 2CELLOS. Chorvaté svůj set začali nadějně, postupem času v něm ale převážilo populistické nadbíhání posluchačským očekáváním – jak po stránce výběru repertoáru, tak i co do pódiové prezentace. Nic proti hraní na cello vleže, tady ale byly podobné kousky tak trochu samoúčelné.

 

Blick Bassy

Tomáš S. Polívka: Koncerty vlastně všech Afričanů znamenaly i letos ohromný přínos. Vydařilo se vystoupení Joela Sebunja & SUNDIATA, MBONGWANA STAR i SONGHOY BLUES. Ale pro mě byl největší potěchou Blick Bassy. Tím, jak dokáže skloubit decentnost a intelekt s živelností a humorem, tím, jak je tichý a zároveň taneční, jak dokáže svoje kamerunské kořeny zasadit do kontextu Evropy a rozumí si s francouzskými hráči na violoncello a trombon. Originální, milé.

 

HRTL

Martin Zoul: Nedělní večer na Full Moon Stage patřil nekorunovanému domácímu králi modulární syntézy. Leoš Hort alias HRTL předvedl se svými analogovými mašinkami propojenými desítkami barevných kabelů nekompromisní techno nářez. Syrovostí jeho set evokoval dobu počátků evropské elektronické scény s jejími celonočními ravey. Zájem, který Hort u kolemjdoucích budil, potvrdil, že vydělit elektronickou hudbu z hlavního festivalového dění umístěním do ghetta specializovaného stanu nebyl zrovna nejšťastnější nápad.

 

Passenger

Vojta Tkáč: O tom, že Mike Rosenberg je velký sympaťák, jsem se přesvědčil už před dvěma lety v pražském SaSaZu. Jeho upřímná osobní show každopádně pod otevřeným nebem vynikla ještě příjemněji. Na úvod vystoupení upozornil početné publikum pod hlavní scénou, že má pouze jeden hit a v případě, že očekávalo celou kapelu, musí je zklamat. Passenger naživo znamená pouze Mike a kytara. To ale bohatě stačilo. Přestože stál na největším pódiu Colours of Ostrava úplně sám, bez problému ho utáhl. Vtipné (výjimečně i smutné) historky mezi skladbami přidávaly na intimitě, kterou dokáže mezi takto velkým publikem vytvořit jen málokterý písničkář. Diváci si mohli během závěrečného dne Colours s Passengerem zanadávat na talentové soutěže, přecpané festivalové záchodky, politiku i fanoušky, kteří si koupí lístek na koncert a celý ho proklábosí. Předně ale měli možnost poslechnout si nové písně z alba Young As The Morning, Old As The Sea, které vyjde v září. Jo, a není třeba dodávat, že při megahitu Let Her Go celá Ostrava explodovala. Asi žádný song nezapříčinil takhle sborový zpěv. Jeho videoklip na YouTube právě zaznamenal jednu miliardu zhlédnutí! Dvaatřicetiletý umělec ale zůstává pořád nohama na zemi. Právě proto jsou jeho koncerty vždy milým zážitkem. Mimochodem už 2. října se Passenger vrátí do pražské Lucerny!

De Staat

Pavel Zelinka: Tuhle kapelu jsem po všech těch teenagerských poprockových hvězdách potřeboval jako sůl. Ostrý rock šestice DE STAAT z Holandska je čistě chlapskou záležitostí. Rockový buldozer tu připomněl QUEENS OF THE STONE AGE, tu přiostřeného Petera Gabriela s až funkovým podtónem, svou úderností pak skupina evokuje německé pochodovky v čele s RAMMSTEIN. Bylo to silné, hlasité, muzikantsky barevné a představeno s neobyčejným nadhledem.

 

Giant Sand

Tomáš S. Polívka: Setkání po letech s dětskými či mladickými láskami bývají zklamáním. Ale koncert arizonských GIANT SAND dokázal očekávání ještě předčít. Přeskakování hranice od hladivých folkrockových a countryrockových vyprávěnek k euforickému tonutí v hlukovém moři zpětných vazeb tří kytar, gradace až k závrati a k tomu písničkářská moudrost Howea Gelba – tohle byla pro pisatele nejlepší tečka za Colours.

The Vaccines

Vojta Tkáč: Britští zpocení indierockeři do České republiky přijeli vůbec poprvé. Jen týden před Colours vystoupili na trenčínském Pohoda Festivalu. Vzhledem k tomu, že tentokrát dostali lepší slot v pozdějším čase, zdálo se, že si show mnohem víc užili. Frontman Justin Hayward-Young si nekontrolovatelně klekal na kolena, a přestože není žádná Teenage Icon, úspěšně vyhecoval všechny diváky. Ti šíleli především u pecek z prvních dvou alb. Já při závěru, který se skládal z písní jako If You Wanna a Norgaard, vyskákal všechny nezdravé festivalové obědy. Zpěvák stihl během vystoupení zaznamenat i fanouška s pokémonskou čepicí… a málem ho i chytnout. Festival zakončila bezstarostná kytarová jízda. Ačkoliv místy zněla trochu monotónně, přesvědčila, že THE VACCINES ušli dlouhý kus cesty k lepšímu. K nám premiérově dorazili ve své vrcholné formě, takže snad zase brzy na viděnou.

 

Mydy Rabycad

Pavel Zelinka: Tenhle pop zraje na pódiu jako víno. Pokud bych měl přirovnávat, tak rozhodně ne k electroswingovému kolotoči Parov Stelar, ale ke stejně rozjeté funkové mašině J.A.R. s tím, že od ní odečtete hiphopový podtón. Kapela hraje jak z partesu, baví evidentně sebe i mocně rozskákané publikum. Není divu, že brázdí Evropu na vítězné vlně. Jsem zvědavý na novou desku.

 

Underworld

Martin Zoul: Konec dobrý, všechno dobré. Letošní Colours si sotva mohly přát lepší závěrečný koncert, než jaký předvedla britská dvojice UNDERWORLD. Jakkoli mám k jejich deskám z poslední doby milion výhrad, naživo jsou pánové Smith a Hyde stále schopni odehrát strhující audiovizuální show, která nastavuje konkurenci laťku proklatě vysoko. Karl Hyde je navíc nesmírně charismatickým frontmanem, který v sobě kombinuje křehkost Michaela Stipea a živočišnou sexualitu Elvise Presleyho.

Pozitiva dne

Martin Zoul: Když před Underworld vystoupila na hlavní pódium ředitelka festivalu Zlata Holušová, bylo nade vše jasné, že právě ona a její tým spolupracovníků jsou hvězdami celého festivalu.

Tomáš S. Polívka: Nikdo na Colours letos nemohl chytit úpal ani úžeh. Leda z afrického sálání Songhoy Blues nebo žáru arizonské pouště v setu Giant Sand. A ohromné uznání si zaslouží snaha pořadatelů a zaměstnanců festivalu o zprůchodnění bažin. Kde to jen šlo, objevily se v průběhu noci lávky z palet vedoucí slatinami, drtí byla zasypána největší „rašelinná jezírka”. Well done!

Pavel Zelinka: I letošní Colours jsou důkazem, že nabídka stravování na festivalech se pomalu lepší. Důkaz? Výborná indická kuchyně (testováno odolným Josefem Sedloněm) i palačinky s jahodami, na kterých jsem si opravdu pochutnal.

 

Negativa dne

Martin Zoul: Nedá mi to a ještě jednou se otřu o prezentaci Agrofertu v části areálu přiléhající k příslušnému pódiu. Skutečně bylo vzhledem k nepřejícímu počasí nudné udržovat po celé čtyři dny v chodu nafukovací bazén a prolévat v něm naprázdno hektolitry vody?

Tomáš S. Polívka: Překryv koncertů Blicka Bassyho a Zohara Fresca, další částečný překryv THE UNTHANKS a Giant Snad – ale to vlastně není výtka, spíše důkaz bohatosti nabídky. Nedá se stihnout všechno.

Pavel Zelinka: Měl jsem opravdu chuť alespoň prstíkem okoštovat atmosféru diskuzního Melting Potu, ale pro naprostou vytíženost se nazadařilo. Tak snad příště.

 

Postřeh dne

Pavel Zelinka: Při odchodu z festivalu jsem si konečně všiml vychytané videomapingové prezentace Jacka Danielse, který vtipně využil industriálních staveb k vlastní postapo prezentaci.

Foto: Tomáš S. Polívka, text: Pavel Zelinka, Martin Zoul, Tomáš S. Polívka, Vojta Tkáč