Divočáci Dropkick Murphys ovládli Prahu

Návrat ve velkém stylu. Tak by se dalo charakterizovat čtvrteční vystoupení celtic-punkových Dropkick Murphys, kteří v Praze zahráli po dlouhých šesti letech. Čekání se ovšem bohatě vyplatilo.

Jako předskokan vystoupil 1. února ve stařičké Malé sportovní hale punkový veterán Glen Matlock, který i přes to, že spousta lidí teprve přicházela na svá místa, dokázal pouze s akustickou kytarou početný dav diváků pod pódiem dostat do varu. Akustická verze nesmrtelného hitu God Save The Queen od jeho Sex Pistols byla vyloženě skvělá.

S úderem deváté hodiny se z reproduktorů ozvala The Foggy Due od Sinead O’Connor, která za doprovodu pro kapelu typicky zelených světel oznámila příchod Dropkick Murhpys, jenž následně za zvuků skladby The Lonesome Boatman z poslední desky 11 Short Stories Of Pain & Glory v hale odpálili energickou nálož. A když se pár minut poté ozvalo intro k hitu The State Of Massachusetts, bylo jasné, že tohle bude hodně divoká jízda.

Ačkoli poslední dvě desky formaci z Massachusetts zabředávají spíše do průměru, kapela v Praze dokázala, že naživo patří stále mezi světovou extratřídu. Do diváků sypala hit za hitem, a to téměř bez jakékoli pauzy. Frontman Al Barr neustále pobíhal po pódiu a celá kapela rozhodně nepůsobila statickým dojmem – basák a zpěvák Ken Casey snad vystřídal všechny mikrofony, které měla kapela připravené. A že jich bylo dostatek. Doslova lahůdkou byla postupně gradující odrhovačka Going Out In Style nebo starší hit Johny I Hardly Knew Ya. Když se tempo koncertu zpomalilo, přišel čas na cover verzi fotbalové hymny You’ll Never Walk Alone, kterou s Dropkick Murhpys odzpívala velká část přítomných, stejně tak jako další předělávku I Fought The Law, jenž už značila, že se show blíží ke konci. Na něm došlo i na Johnnyho Cashe, jelikož pánové po kultovní I’m Shipping Up To Boston přidali ještě jeho skladbu Folsom Prison Blues, aby se poté s Prahou už opravdu rozloučili.

Dobře poskládaný setlist, v němž si museli přijít na své snad všichni, v kombinaci s neutuchající energií, velmi solidním zvukem a skvělou sehraností kapely jasně ukázal, proč patří Dropkick Murhpys už řadu let mezi legendy žánru. A nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco měnit.

Text Jakub Poštolka, foto Milan Říský

0