Bezlebkovou dietu nikdo nedržel

Rubrika: Live, publikováno: 10.11.2017
Hancock-uvodka

Jakou hudbu bude hrát legendární pianista na svém stále ještě chystaném albu, které by údajně mělo vyjít v příští roce, o tom lze zatím jen spekulovat. Jisté naopak je, že na svých současných koncertech pojímá svůj klasický repertoár způsobem, který je velmi otevřený a nevyzpytatelný. Prokázal to i při své pražské zastávce v rámci festivalu Struny podzimu. Úvodní předehra, plná kosmických klávesových ploch a mnoha rytmických zvratů, přinesla mimo jiné úryvek ze skladby Textures a také mučivě krátkou citaci krásné balady Butterfly. Ta patří mezi klenoty Hancockova repertoáru a rozhodně by si bývala zasloužila kompletní provedení.

Pak se již kapela pustila do prověřených funkových záležitostí z dob Lovců lebekChameleon a Actual Proof, které v rámci možností rozhýbaly ukázněně sedící publikum. Zazněla i Come Running To Me z alba Sunlight, v níž Hancock začal zpívat přes vocoder a od druhých kláves se k němu přidal i Terrace Martin, který jinak většinu času hrál na altsaxofon. Došlo i na novinku v podobě Secret Source, kde díky četným tempovým změnám dostala velký prostor i skvělá rytmika (Trevor Lawrence Jr. – bicí, James Genus – baskytara). Letitý standard Cantaloupe Island pak připomněl Herbieho nejstarší období u Blue Note, ale ani v tomto případě nešlo o pietní archivní soul-jazz, protože střední část byla de facto prokomponovaná se spoustou nových motivů.

Jako přídavek pak posloužil opět Chameleon, tentokrát v původním aranžmá s nesmrtelným basovým riffem. Zde se Hancock chopil svých zavěšených kláves “typu Michal David” – oficiálně keytaru – a na závěr zakvílel pořádnou porci zprohýbaných chorusů. Koncert trval jen málo přes půldruhé hodiny, ale i tak se jednalo o neskutečně intenzivní zážitek, který určitě patřil k vrcholům letošní hudební sezóny. Nemluvě navíc o tom, že sedmasedmdesátiletý hudebník je stále i v obdivuhodné fyzické kondici.

Text Jan Tesař, foto Tomáš S. Polívka

(Navštíveno 63krát, z toho 1krát dnes)
0