V pořadí druhá nahrávka maskované skupiny SLIPKNOT patří do zlatého fondu metalové muziky 21. století, o tom není pochyb. Iowa je i po patnácti letech minimálně napoprvé těžce uchopitelnou deskou, která je vrcholem rané éry skupiny. Věrně zachytila nepokoje uvnitř souboru, všudypřítomný vliv závislostí i životních kotrmelců. I díky tomu se jedná o nejvýraznější nahrávku Slipknot, která minimálně po stránce tvrdosti nemá vyzyvatele. A od jejího vydání už nikdy pánové z americké Iowy neudělali tak intenzivní placku.
Skvělý následovník debutu
Slipknot se podařilo navázat na debutovou eponymní nahrávku grandiózně. Cesta, kterou si prvotinou vytyčili, tedy žánrová pestrost, image založená na maskách a živelné koncerty, při kterých praskaly kosti, se vyplatila. Slipknot šli Iowu nahrávat jako rozjetá mašina, která se dle slov frontmana Coreyho Taylora měla buď rozpadnout a zůstat u jednoho zářezu v diskografii, nebo pokračovat. Naštěstí si zvolili druhou možnost. Celý proces se navíc snažili držet pod pokličkou stran médií, v té době ještě Taylor nepůsobil jaká hlásná trouba vyjadřující se ke všemu – od Pokémonů k politice. Čekání se vyplatilo, Iowa se vřítila na hudební scénu jako uragán.
Temná atmosféra
Iowa se zařezává pod kůži, je hlasitá, intenzivní a temná. V době vydání učarovala metalové scéně, postupně se na povrch draly historky o problémech uvnitř devítičlenné formace. V tu chvíli bylo jasné, že vyznění nahrávky ovlivnila situace v kapele. Jediný, kdo si prý nahrávání užíval, byl Paul Gray, který byl až do své smrti tvůrčím tahounem skupiny. Není divu, že od vydání Iowy Slipknot nikdy nenatočili dvě nahrávky po sobě bez kapelní pauzy a realizace sebe samých ve vedlejších projektech. Tak silná byla ponorka uvnitř ansámblu… „Chtěli jsme nahrát něco trochu odlišného, netušili jsme, že z toho vzejde tak destruktivní album,“ říká Taylor.
Historky z placu
O tom, že nahrávání Iowy nebylo procházkou růžovou zahradou, svědčí četné historky z natáčení. Corey Taylor se utápěl v chlastu, další členové působili spíš jako testeři všemožných návykových látek. Při natáčení titulní skladby dokonce Taylor natáčel ve studiu nahý a řezal se po těle. Intro desky, položka nazvaná 515, zase vznikla ve chvíli, kdy Sidu Wilsonovi zemřel dědeček; opakovaně pak křičel ve studiu slovo death. Na albu se poprvé autorsky podílel také kytarista Jim Root, zapadl skvěle. „V tu dobu jsem byl mistr ve schovávání drogové závislosti,“ vzpomíná na temné období skupiny, která byla během prací ve studiu krok od rozpadu. „Najednou z nás byly hvězdy, chtěli jsme předvést, že na to máme. Bylo jasné, že přijdeme s něčím šíleným, většina alba Iowa vznikala v nepříčetném stavu,“ vzpomíná Taylor.
Nejtvrdší nahrávka
Oslava hutného zvuku byla na místě. Zatímco na debutu Slipknot vsadili na syrovost a autentičnost, Iowa byla naopak ostrá jak břitva. Na nahrávce není chvilka, kdy by kapela zvolnila; o to víc kontrastně působila následující deska Vol. 3: (The Subliminal Verses). Z Iowy Slipknot těží dodnes, písně Disasterpiece, The Heretic Anthem a Left Behind jsou zlatými hřeby jejich koncertů a na 25. září dokonce plánují na KnotFestu oslavu – desku zahrají celou. Přesto se krátce po vydání hudebními kritiky oslavovaná nahrávka dostala do na „černou listinu“. Stalo se tak po teroristických útocích 11. září 2001. „Potkala nás obrovská tragédie a média si našla obětního beránka. Vyjebali s námi, se Slayer a s Rage Against the Machine. Tvrdé kapely byly najednou přítěží, naopak Linkin Park nic nehrozilo,“ popisuje období kolem vydání Taylor. Ostatně podobný osud potkal i System Of A Down: jejich singl Chop Suey byl po útocích stažen z rádií.
Disasterpieces
Koncertní šňůra následující po vydání druhé desky Slipknot byla šílená. Sebedestruktivní choutky některých členů střídaly drogové excesy, zlomeniny, naraženiny a další podobné trýznivé okamžiky, které k maskované devítce odjakživa patří. Neučesaná show v Londýně se následně dostala na DVD a dala vzniknout mezi fanoušky Slipknot dnes již kultovnímu materiálu pojmenovaném Disasterpieces. Nejdříve vyšlo samostatně (2002) a poté společně s reedicí Iowy před pěti lety. Podívejte se na něj.
Milan Říský
Loading...
