Petr Adamík
Rat Scabies – P.H.D. (Prison, Hospital, Debt). Přes počáteční rozpaky si mě tohle album někdejšího bubeníka The Damned nějak získalo. I když je z velké části instrumentální, tak nenudí. Každá skladba je jiná, jsou tam rockové momenty, ale stejně tak i bluesové a jazzové pasáže nebo jen čistě experimentální polohy.
Michal Husák
Jednoznačně frontman Korn Jonathan Davis, ale ten dostává prostor v samostatné recenzi, takže alespoň výčtem pár dalších: Don Airey z Deep Purple, Yossi Sassi (ex-Orphaned Land) nebo velkochrlič Tremonti (Mark z Alter Bridge).
Lucie Jedličková
Věc, na kterou jsem byla zvědavá tak nějak z dlouhodobé věrnosti – sólovka Jonathana Davise. Vykrádá sebe sama? Nepřekročí svůj stín? Ať je tomu, jak chce, stejně mě baví. Komu dělá jeho energie dobře, zklamaný nebude.
Leoš Kofroň
Lily Allen – No Shame. Anglická zpěvačka a muzikantka vydala po čtyřech letech své čtvrté, ve stylu electro popu laděné album, na němž se jí podařilo skloubit řadu skutečně silných témat i niterně zabarvených textů s podmanivými melodiemi a převažující lyrickou atmosférou celé nahrávky.
Petr Korál
Bára Basiková – Slzy. Bára se na svém novém albu obloukem částečně vrací až někam do časů svého působení ve skupině Precedens. A v tom pomyslném temném, novoromanticky popovém hávu jí to sluší a věřím jí to.
Bořek Nachtmann
Ihned se vybaví aktuální Black Labyrinth Jonathana Davise. Temně laděné skladby, v nichž se míchá nespočet různých vlivů, jsou navíc obohacené o pro tento žánr atypické orientální nástroje. Jako naprostý kontrast k tomu však stojí prosluněná, optimistická a krásnými texty nabitá Staying At Tamara’s George Ezry.
Petr Nožička
Dlouho se rodící vyzrálý „zeppelinovský“ debut Year Of The Tiger. Jeho autor, osobitý americký zpěvák a kytarista Myles Kennedy, jednoznačně dokazuje, že nemusí „pracovat na jiné“ (Slash, Alter Bridge).
Tomáš S. Polívka
Pokud jde o sólovou desku člena hodně známé, ba klasické kapely, tak třeba As Long As I Have You od Rogera Daltreyho. Hezké je i gesto Petea Townshenda, že souputníkovi ve většině písní, a nikoliv symbolicky, zabrnkal. Nahrávka zaujala už tím, že vůbec není tak špatná, jak občas míval pěvec The Who ve „zvyku“. Vlastně by se dal počítat i David Byrne s American Utopia, i když ten už je sám za sebe vlastně normálně a z věčného spojování s Talking Heads se vymanil. Jeho pozitivní ironie je hodně léčivá!
Dan Sywala
Dorian Sorriaux – Hungry Ghost EP. Kytarista švédských retrorockerů Blues Pills využil zasloužené pauzy své úspěšné domovské kapely k vydání sólového EP, na kterém se zdatně věnuje akustickému psychedelickému folku.
Jan Tesař
Gene Clark – Sings For You – archivní nevydané nahrávky z roku 1967, na které se dlouho čekalo, ale jen málokdo tušil, jak budou doopravdy znít.
Pavel Víšek
Určitě červnová novinka As Long As I Have You, která je už desátou sólovkou Rogera Daltreyho, ale od vydání té předchozí Rocks In The Head letos uplynulo 26 let. Frontmanovi b to pořád skvěle zpívá, byť zde tentokrát převažují coververze. Za poslech však stojí nejenom Into My Arms z repertoáru Nicka Cavea.
Redakce
Loading...
