Lucie ví svý - 30 otázek ke 30 letům skupiny - 5. část

Patrně nejvýznamnější tuzemská skupina posledního čtvrtstoletí slaví své třicáté narozeniny a při té příležitosti jsme cítili jako povinnost připravit článek, který nikde jinde nenajdete. Přesněji řečeno uskutečnit s Lucií zcela nestandardní rozhovor. Rezignovali jsme na snahu nahnat celou skupinu před jeden mikrofon a rozhodli se vyzpovídat jednotlivé členy zvlášť, aby neměli možnost/potřebu se nějak „krotit“ či naopak předvádět před ostatními, jako tomu v podobných případech často bývá.

Když třicet let, tak třicet otázek, to se nabízelo samo. Pro všechny stejné. Otázky týkající se nejen výhradně muziky a nejen výhradně Lucie, včetně otázek jaksi odlehčenějších. Výsledkem je jakási anketa-neanketa, která o každém muzikantovi z Lucie vypovídá – nebo aspoň takříkajíc mezi řádky naznačuje – mnohé. Při klasickém „hromadném“ rozhovoru, kdy se jeho aktéři navzájem korigují, by se to s největší pravděpodobností nepovedlo.

 

Předchozí část rozhovoru naleznete zde

21. Komu bys chtěl (byl ochotný) dělat předkapelu?

Koller: Princeovi. (rozhovor vznikal před jeho skonem – pozn. red.)

Kodym: Suprová otázka! Elvisovi, Chuckovi, Bítlsákům, Sputnikům, znova Stounům, Hendrixovi, Zeppošům, Pistolím, Police, U2, Kjůrákům a taky ABBě.

P.B.CH.: U2 a rád a ještě bych jim zaplatil… Nevím, zda kluci taky.

Dvořák: Nechci nikomu dělat předkapelu!

22. Co jsi dělal, když ti – tak jako teď Lucii – bylo třicet?

Koller: Robert říkal – vede si záznamy – že v roce 1990 jsme měli čtyři volný dny. Tak to bych už nechtěl.

Kodym: Byl jsem s Lucií na turné Pohyby, pak v létě s P.B.CH. natočil CD Wanastowi vjecy – 333 stříbrnejch stříkaček. Nechali jsme si s P.B.CH. odebrat krev, smíchali ji a nalili na scanner. Proto je ten obal cédéčka takovej červenej. Udělal jsem řidičák, při cestě do Sona naboural auto mé dívky. Za pár dní při cestě ze Sona zadřel motor auta své dívky. Koupil si svoje první autíčko, pěkně tmavě modrý a placatý. Pak vyšla deska WV a my jeli s Annou K na podzimní turné 333 stříbrnejch stříkaček. No a pak Vánoce!

P.B.CH.: Tak to fakt nevím, raději se dívám vpřed.

Dvořák: Hrál v Lucii jako o život. A to se vším všudy, co k tomu patřilo! Do toho jezdil sjezdy na bruslích ledovým korytem, skládal hudbu k filmům, ženil se a rozváděl, lítal na paraglidingu, zkoušel kitesurfing, plánoval cestu kolem světa a tak.

23. Co tě dovede v tvorbě nebo při koncertu opravdu vykopnout „o pár schodů výš“?

Koller: Něco neočekávaného. Nová hudební příhoda. Sólo nebo vokál, které nakopne ostatní k vyššímu výkonu.

Kodym: Inspirace a výzva. Někdy je to silný. Jako neviditelný pozitivní strašidlo, co mi diktuje hudbu i slova! Neumím to popsat.

P.B.CH.: Nechat se jen tak unést a nebejt svázán konvencemi a pravidly, co se smí a co se nesmí.

Dvořák: Tvorba a koncert jsou dva rozdílné světy. Při tvorbě mě dokáže nakopnout nějaký geniální nápad, pochvala kolegy Jirky Janoucha nějaké nové hračky ve studiu (syntezátory, samplery, nové zvuky). Na koncertě to je samozřejmě úspěch u publika, ta energie, tenhle energetický pingpong. To je neskutečná droga.

24. Kdybys nebyl hudebník, čím bys asi teď byl?

Koller: Řemeslník. Možná zvukař. Mám technologie rád.

Kodym: Ano, tak to vím naprosto přesně. Pracoval bych jako pracovník Českého egyptologického ústavu v pohoří Sabaloka ve středním Súdánu na jednom z největších severoafrických pohřebišť pravěkých lovců-sběračů.

P.B.CH.: Zahradník. Je to podobný.

Dvořák: Určitě asi manažerem a producentem. Vyzkoušel jsem si to v historii Lucie několikrát, stejně tak i na mém projektu Vivaldianno nebo na projektu expedice Pandurango aneb cesta za bohem hudby. Jsou to spojené nádoby a producenta a manažera jsem vlastně začal dělat z nutnosti. Comeback Lucie 2014 jsem připravoval dva roky a troufám si říct, že to byla nejen výzva, ale i obrovská zkušenost. Roční kampaň včetně muzikálu, dvou dokumentů a celovečerního filmu, který se teprve teď, ale snad už brzy dostane do kin. Celkem jsem na tom s kolegou Jakubem Švejdou pracoval dva roky 12 až 16 hodin denně a snažil jsem se dokázat, že i v Čechách si dá udělat velké turné na úrovni. Vlastně jsem si tak trošku plnil hudební sen. Byla to neskutečná dřina, ale myslím si, že Lucie si takové turné zasloužila už dávno. To, že se podařilo vyprodat pražskou O₂ arenu tři dny po sobě, dvakrát brněnský Rondo, dvakrát ostravskou ČEZ arenu a nakonec přes dvacet tisíc lidí v Plzni na Lochotíně mne jen utvrzuje v tom, že i v Čechách se dají dělat velké hudební produkce a koncerty. Chce to jen dostatečnou přípravu, plánování, čas a tak skvělou kapelu, jakou Lucie pro takovouhle práci určitě je! (smích)

25. Zpíváš si někdy jen tak mimo pódium?

Koller: Jistě. S dětma třeba ráno, když nechtějí vstávat. Nebo když je chci dostat do legrace venku na ulici. Začnu zpívat a ony dělají, že mě neznají. (smích)

Kodym: No často! V autě, v koupelně, v lese, ale jen když mi je do zpěvu. Nejradši vyšší populár z šedesátých a sedmdesátých let.

P.B.CH.: No rozhodně, hlavně když vymejšlím melodickou linku. Jinak, pravda, moc ne.

Dvořák: Jasně! Jsem optimistická povaha a jsem přesvědčen, že se zpěvem a dobrou náladou jde všechno lépe a jednodušeji. Energie a nálady, které člověk šíří, se vrací jako bumerang s ještě větší silou, než byly vyslány. Pozitivní pozitivně a negativní negativně! Je dobré si na cestě životem spíš zpívat a usmívat se.

Další část naleznete zde

VOJTĚCH LINDAUR, PETR KORÁL & JOSEF VLČEK