Cocotte Minute: Videoalbum aneb živá deska úplně jinak

Dvouletá pauza je pryč. Pražská skupina COCOTTE MINUTE díky dočasnému přerušení své činnosti nabrala nový tvůrčí dech. Koncem září se opět důrazně přihlásila o slovo prostřednictvím nového CD a DVD nazvaného Rituál, kmen a srdce a kmen. Album je to vpravdě netradiční už tím, jakým způsobem bylo pořízeno. Zkrátka není živák jako živák… Více už zpěvák Zeller, občas doplňovaný kytaristou Czendálem.

Novou nahrávku označujete jako videoalbum – proč ne jako DVD?

Zeller: Protože DVD mají všichni spjaté s tím, že se prostě nahraje nějakej koncert a vydá se to na DVD nosiči. Jenže tohle není nějakej koncert! Jde o naprosto autentickej, nijak nevylepšovanej záznam nahrávání desky, která nikdy předtím neexistovala. Šlo vlastně o video record session. Měli jsme jeden jedinej pokus na to, abychom naživo natočili úplně nové věci, které jsme nikdy studiově nenahráli.

 

Jak dlouho jste se na toto nahrávání připravovali?

Zeller: Bylo to asi půl roku práce, včetně skládání materiálu.

 

Úplně všechny skladby vznikly až během toho půlroku?

Czendál: Všechny kromě písničky Lodě, která už existovala nějakou dobu předtím.

 

Nebát se přijmout zodpovědnost

Proč vlastně tahle akce typu hop nebo trop, tedy natáčení naživo, navíc „naostro“ na první pokus, který se nebude opakovat?

Zeller: Bylo to jednoznačně přijetí zodpovědnosti. Dát si nějakej náročnej cíl a prostě ho dokázat splnit. Protože nahrát desku běžným způsobem umí každej… Bavila mě na tom ta drzost a velkohubost, kdy jsme si jednoduše řekli, že to dáme. Investovali jsme do toho poměrně velké peníze a spoustu času a dopředu věděli, že to potom během těch zhruba 35 minut zkrátka nesmíme posrat. A to se povedlo.

 

A co kdyby se přece jen něco „posralo“? Myšlenku něco dodatečně přehrát nebo přezpívat jste absolutně zavrhli?

Zeller: Kdybychom tam chtěli něco opravovat, tak bychom to nemuseli dělat, od toho to byl koncert! Variantu, že se něco posere, jsem si vůbec nepřipouštěl. Anebo obráceně: chyba nenastane, pokud se kvalitně připravíš. Nebyl důvod – asi kromě toho, že by vybouchla atomovka – aby to nedopadlo dobře. Byli jsme všichni v kapele strašně nadření a lidi, co s námi ten koncert obrazově a zvukově pořizovali, byli ti nejlepší a taky snad na všechno předem připravení.

 

Tvrdostí proti šmejdům a ztrátě hodnot

Z alba takřka hmatatelně čiší ohromná naštvanost. Kde hledat její příčinu?

Zeller: Nemyslím si, že se to týká všech skladeb. Ale tomu pocitu rozumím. Základním důvodem je asi to, že žijeme v nějaké zemi, v nějaké geopolitické situaci, víme, co se děje, ale sami se odmítáme podílet na správě věcí veřejných. Říkáme si, že se nás to netýká, ale zároveň jsme nasraní, že „tam nahoře“ jsou samí šmejdi a zmrdi. Ovšem primární vlastností šmejdů a zmrdů je získávat vliv, protože ten znamená osobní úspěch, a vytvářet struktury k tomu, aby mohli být ještě větší zmrdi, víc krást a víc škodit. Moje nasranost plyne z toho, že si necháme před očima rozkrádat zem, ve které chceme vychovávat naše děti. Jediná šance je tyhle věci změnit, aktivně do nich vstupovat a zabírat koryta. Ne proto, abych to koryto měl kvůli majetku, protože já třeba fakt nepotřebuju bavoráka, ale proto, že když ho zaberu já, nedostane se k tomu šmejdovi. Blbý je, že situace už je tak vážná, že si nejsem jistej, jestli se vůbec ještě dá reálně napravit… A pak je tu ještě jedna věc. Celej život se snažím bejt rovnej, nikdy jsem nekradl a nelhal, snažím se dělat dobře svoji práci a kvalitně vychovat svoje děti – a najednou zjistíš, že i přes to všechno najednou nejsi schopnej zaplatit hypotéku. Nemyslím nějakej nesmyslnej leasing, nejsem idiot a nemám bentleye… V tu chvíli, po dvaceti letech aktivní práce, si uvědomíš, že něco děláš špatně a jsi nasranej, že hodnoty, kterým jsi věřil, se neukazujou jako úplně správné. Tedy z morálního hlediska samozřejmě ano, ale z pohledu ekonomicko-podnikatelského moc nefungujou.

 

Souvisí s tím, o čem hovoříš, i fakt, že s výjimkou už zmíněné jemnější pomalé písně Lodě je v podstatě celá deska tak tvrdá?

Zeller: Připadá ti tvrdá? Ano, na jedné straně tam jsou nejtvrdší, ale na straně druhé i nejměkčí věci za celou existenci Cocotte Minute. Myslím, že tahle deska má největší rozptyl. Ale možná to vnímám spíš přes texty – hudebně je to opravdu většinou „náser“.

Czendál: Nikdy jsme naši muziku nebrali jako nějakej kalkul, vždycky z nás vycházela přirozeně a neříkali jsme si, že teď budeme hrát metal a teď pop… Tentokrát z nás prostě vylezla takhle. Ale myslím, že hodně dělá to, že to je živá nahrávka.

Petr Korál